Normy

Obsah

ČSN ISO 1984-2 Tato část ISO 1984 specifikuje, s odkazem na ISO 230-1, zkoušky geometrické přesnosti a zkoušky obráběním frézek se stálou výškou stolu se svislou osou vřetena normální přesnosti pro všeobecné použití. Udává také aplikované tolerance odpovídající výše zmíněným zkouškám. Tato část ISO 1984 se zabývá pouze ověřením geometrické přesnosti stroje. Nezabývá se zkouškami činnosti stroje (vibrace, nadměrný hluk, trhavý pohyb částí) ani ověřováním jeho vlastností (jako jsou otáčky, posuvy atd.) které by obecně měly být ověřovány před zkouškami přesnosti. Tato část ISO 1984 stanovuje terminologii použitou pro hlavní součásti a označení os s ohledem na ISO 841 [1].

Obsah

ČSN EN ISO 6042 Tato norma EN ISO 6042 stanovuje hlavní rozměry, materiály, vlastnosti a podmínky výroby vodotěsných jednokřídlových ocelových dveří pro použití na palubách lodí, za účelem zajištění vzájemné zaměnitelnosti ocelových dveří. V příloze A jsou uvedeny rozměry pro otvory v přepážkách včetně potřebných obrázků.

Obsah

ČSN EN 13056 Tato norma EN 13056 stanovuje požadavky na rozměry a konstrukci pevně vestavěných schodů s úhlem sklonu v rozsahu od 300 do 450, majících nejméně dvě stupnice, v prostorech pro cestující, v ubytovacích a pracovních prostorech na vnitrozemských plavidlech. Účelem normy je být doporučením pro dobře schůdné schody.

Obsah

ČSN EN ISO 8861 Tato norma stanovuje požadavky na konstrukci a vhodné výpočtové metody pro větrání strojoven lodí s dieselmotorovým pohonem za normálních podmínek ve všech vodách. Norma obsahuje v příloze A pokyny pro konstruování větracích soustav pro lodní strojovny.

Obsah

ČSN EN 13130-5 Tato část evropské normy specifikuje metodu stanovení vinylidenchloridového monomeru v simulantech potravin. Tato metoda se používá u vodných simulantů potravin, tukových simulantů potravin, olivového oleje a dalších tukových simulantů potravin, simulantů D, např. směsí syntetických triglyceridů nebo slu-nečnicového nebo kukuřičného oleje. Hladina stanoveného vinylidenchloridu se vyjadřuje v miligramech vinylidenchloridu na kilogram simulantu potravin. Metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení vinyliden-chloridu na úrovni 0,05 mg/kg. Tato metoda byla vyvinuta pro stanovení vinylidenchloridu v 15 % (objem/objem) vodném ethanolu, podle předpisů platné v době, kdy byl prováděn výzkum. Nicméně tato metoda, vyvinutá pro 15 % (objem/objem) vodný ethanol, by mohla být použitelná ke stanovení v 10 % (objem/objem) vodném ethanolu. Hladina vinylidenchloridu v potravinách nebo simulantech potravin se stanovuje plynovou chromatografií metodou headspace, s použitím automatického nástřiku vzorku a detektoru elektronového záchytu nebo plamenového ionizačního detektoru. Kvantifikace se provádí použitím 1-chlorpropanu (1-CP) jako vnitřního standardu s kalibrací proti slepým vzorkům simulantu obohacených vinylidenchloridem. Pokud není možné získat slepé vzorky, používá se metody přídavku standardu popsané v příloze A. Jestliže se předpokládá ovlivňování vnitřním standardem, provádí se kalibrace externí standardizací. Jestliže se nemůže provádět automatické dávkování vzorku metodou headspace, provádí se ruční nastříknutí popsané v příloze B. Ověření hladiny vinylidenchloridu se provádí buď plynovou chromatografií v kombinaci s hmotnostní spektroskopií (GC/MS) nebo opakovanou analýzou na druhé GC koloně s rozdílnou polaritou.

Obsah

ČSN EN 13130-6 Tato část evropské normy specifikuje metodu stanovení vinylidenchloridu (VdC) v materiálech a předmě-tech z plastů. Metoda se používá u fólií z polyvinylidenchloridu (PVdC), fólií a laminátů nánosovaných PVdC a koextru-dovaných materiálů obsahujících PVdC. Stanovená hladina vinylidenchloridu se vyjadřuje v miligramech vinylidenchloridu na kilogram polymeru. Metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení vinylidenchloridu při hladině 5 mg/kg v materiálech a předmětech z plastů. Hladina vinylidenchloridu v polymeru se stanovuje plynovou chromatografií metodou headspace, s použitím automatického nástřiku vzorku a detektoru elektronového záchytu (ECD) nebo plamenového ionizačního detektoru (FID). Pokud není možné získat zkušební materiál bez vinylidenchloridu, používá se metoda přídavku standardu. Kvantifikace se provádí použitím 1-chlorpropanu (1-CP) jako vnitřního standardu. Vzorky plastů se před analýzou metodou headspace rozpustí v N,N-dimethylacetamidu (DMA). U vzorků nerozpustných v tomto rozpouštědle, např. lamináty a koextrudované materiály, se stanovení může pro-vádět metodou "hot jar", kdy se polymer zahřívá samostatně, aby uvolnil vinylidenchlorid. Jestliže se předpokládá ovlivňování vnitřním standardem, provádí se kalibrace externí kalibrací. Jestliže se nemůže provádět automatické dávkování vzorku metodou headspace, provádí se ruční nastříknutí popsané v příloze A. Ověření hladiny vinylidenchloridu se provádí buď plynovou chromatografií v kombinaci s hmotnostní spektroskopií (GC/MS) nebo opakovanou analýzou na druhé GC koloně s rozdílnou polaritou.

Obsah

ČSN EN 13130-7 Tato část evropské normy specifikuje metody stanovení monoethylenglykolu a diethylenglykolu v simulantech potravin; voda, 3 % (hmotnost/objem) vodný roztok kyseliny octové, 15 % (objem/objem) vodný roztok ethanolu a olivový olej a jiné tukové simulanty potravin, simulanty D, např. směs syntetických triglyceridů nebo slunečnicový olej nebo kukuřičný olej. Metody jsou použitelné pro stanovení monoethylenglykolu a diethylenglykolu v simulantech potravin zvlášť nebo v kombinaci, při specifickém migračním limitu SML (T) 30 mg/kg. Tato metoda byla vyvinuta pro stanovení monoethylenglykolu a diethylenglykolu v 15 % (objem/objem) vodném ethanolu, jak vyžadují předpisy platné v době, kdy byl prováděn výzkum. Nicméně tato metoda, vyvinutá pro 15 %(objem/objem) vodný ethanol, by mohla být použitelná ke stanovení v 10 %(objem/objem) vodném ethanolu. Po přídavku vnitřního standardu se vodný simulant nebo vodný extrakt olivového oleje přímo nastříkne pro analýzu plynovou chromatografií s použitím "cold on-column" injektoru. Meze detekce jsou přibližně 1 mg/kg v simulantech potravin. Koncentrace monoethylenglykolu a diethylenglykolu se měří srovnáním výšky píku nebo poměrů ploch proti standardům.

Obsah

ČSN EN ISO 22476-3 Tento dokument specifikuje požadavky na nepřímé průzkumy zeminy standardní penetrační zkouškou, jako část geotechnického průzkumu a zkoušení podle EN 1997-1 a 1997-2, pro doplnění přímých průzkumů (např. vzorkování podle prEN ISO 22475-1). Cílem standardní penetrační zkoušky je stanovení odporu zeminy na čelbě vrtu k dynamické penetraci děleného pouzdra odběrného přístroje a odebrání porušených zkušebních vzorků pro účely pojmenování a popisu (SPT). Ve štěrkovitých zeminách a v měkkých horninách může být použit k penetraci i plný kužel (SPT(C)). Standardní penetrační zkouška je určena především ke stanovení pevnostních a přetvárných parametrů nesoudržných zemin. Touto zkouškou však lze získat hodnotné informace i pro jiné typy zemin. Princip zkoušky spočívá v zarážení odběrného přístroje údery beranu o hmotnosti 63,5 kg, spouštěným z výšky 760 mm na kovadlinu nebo zarážecí hlavici. Počet úderů (N), potřebný k dosažení penetrace odběrného přístroje o 300 mm (poté, co proběhla jeho penetrace vlivem tíhy a počátečního dosednutí) je penetrační odpor.

Obsah

ČSN EN 14457 Tato norma stanovuje všeobecné požadavky na trouby a jejich spoje, používané pro stoky a kanalizační přípojky, prováděné bezvýkopovými (bezrýhovými) technologiemi, kterými jsou "trubní protlak", "mikrotunelování" a "protlak s vodicí troubou" podle EN 12889 a provozované jako gravitační systémy stok a kanalizačních přípojek podle EN 476, při maximálním tlaku 40 kPa nebo jako tlakové systémy podle EN 773, při tlaku vyšším než 40 kPa.

Obsah

ČSN P CEN/TS 14507-2 ČSN P CEN/TS 14507-2 platí pro napájecí systémy pro dodávání směsi oxid dusnatý/dusík do podávacích systémů, vyhovujících CEN/TS 14507-1, které distribují uvedenou směs k pacientovi. Platí pro systémy, určené pro současné ošetření pouze jednoho pacienta v jednom zdravotnickém zařízení. Tato část (CEN/TS 14507-2) platí pro napájecí systémy s plynovými lahvemi s plnicím tlakem do 20 000 kPa a koncentraci oxidu dusnatého v dusíku do 1 000 µl/l. Norma stanoví požadavky na konstrukční součásti tohoto zařízení, zaměřené především na zajištění bezpečnosti jeho používání a zvláště bezpečnosti pacienta. Norma má charakter předběžné normy a je určena pro ověření po dobu 3 let. Po vyhodnocení získaných zkušeností bude rozhodnuto, zda bude převedena mezi normy EN.

Obsah

ČSN EN 62309 Staré způsoby výroby a užívání produktů jsou k životnímu prostředí a k jeho zdrojům velmi nešetrné. Většina dílů je vyrobena se střední dobou života mnohem delší, než uživatel potřebuje, takže jsou produkty a jejich díly likvidovány, přestože jsou stále ještě použitelné. Moderní produkty jsou méně poruchové a současně stále rychleji a více zastarávají. K řešení tohoto problému se zavádí norma, která utvrdí zákazníky a výrobce, že mohou mít produkty vyrobené s použitím dílů, které již byly dříve použity, bez poklesu spolehlivosti. Tyto díly budou muset splňovat vysoká přejímací kritéria, aby mohly být kvalifikovány jako stejně dobré jako nové. Takový postup je přínosný jak pro výrobce, tak pro zákazníka.