Normy

Obsah

ČSN EN 1011-1 Tato norma uvádí všeobecná doporučení pro obloukové svařování kovových materiálů, a to pro všechny typy výrobků (např. odlitky, vývalky, vytlačované profily, výkovky). Tato evropská norma je vydávána ve více částech proto, aby mohla zahrnovat různé druhy svařitelných kovových materiálů a specifické svařovací procesy. ČSN EN 1011 sestává z následujících částí, pod všeobecným názvem "Svařování - Doporučení pro svařování kovových materiálů": Část 1: Všeobecná směrnice pro obloukové svařování Část 2: Obloukové svařování feritických ocelí Část 3: Obloukové svařování korozivzdorných ocelí Část 4: Obloukové svařování hliníku a slitin hliníku Část 5: Svařování plátovaných ocelí Část 6: Laserové svařování Část 7: Elektronové svařování Část 8: Svařování litin Tato část ČSN EN 1011 se týká výroby a řízení obloukového svařování kovových materiálů a je vhodná pro všechny druhy výroby. Svařovací postupy a metody uvedené v normě ČSN EN 1011-1 nemusí být vždy použitelné pro všechny materiály. Pro specifické materiály jsou uvedeny dodatečné informace v odpovídajících částech normy. Pokyny pro specifické materiály obsahují části 2, 3, 4, 5 a 8. Části 6 a 7 se vztahují na laserové a elektronové svařování a každá pokrývá řadu materiálů.

Obsah

ČSN EN 1677-1+A1 Norma stanovuje požadavky na kované ocelové součásti třídy 8, které se používají hlavně s vázacími řetězy, vázacími ocelovými lany a vázacími textilními prostředky, které jsou určeny pro zdvihání břemen, materiálů a zboží. V normě jsou uvedena nebezpečí, specifická pro tyto součásti, požadavky na konstrukci, materiál, to znamená na chemické složení a tepelné zpracování, dále na výrobu, provedení a mechanické vlastnosti vyrobených součástí. Součástí normy jsou dále požadavky na typové a výrobní zkoušky a kontroly včetně přejímacích kritérií, požadavky na značení a používání. V informativních přílohách jsou uvedeny vzorce pro výpočet hodnot mechanických vlastností a způsob označování.

Obsah

ČSN EN 1677-6+A1 Norma stanovuje požadavky na svařovaná ocelová závěsná oka, mezičlánky, soustavy závěsných ok a články třídy 4. Provedení háků je s okem. Háky je možno používat s vázacími řetězy, vázacími ocelovými lany a vázacími textilními prostředky, které jsou určené pro zdvihání břemen, materiálů a zboží. Jsou zde uvedena nebezpečí specifická pro kované háky, zásady pro jejich konstrukci, včetně pojistky háku, požadavky na výrobu, provedení, zkoušky, značení a používání. V informativních přílohách jsou uvedeny vzorce pro výpočet rozměrů a struktura označování háků.

Obsah

ČSN EN 60670-23 Tato norma platí pro podlahové krabice a podlahové úplné kryty.

Obsah

ČSN ISO 17577 Tato mezinárodní norma specifikuje metodu automatizovaného a ručního ultrazvukového zkoušení povrchově nechráněných plochých ocelových výrobků na přítomnost vnitřních vad odrazovou metodou. Je použitelná u plochých výrobků z nelegovaných nebo legovaných ocelí jejichž jmenovitá tloušťka leží v rozmezí 6 mm až 200 mm. Tuto normu lze také použít pro austenitické nebo austeniticko-feritické oceli v případě, že rozdíl mezi amplitudou šumu a signálu zaznamenání prahového echa je dostatečný pro stanovený limit. Na základě uvážení výrobce lze použít i jiné zkušební metody (např. průchodovou metodu) nebo jiná zkušební zařízení, pokud poskytují identické výsledky, jaké se získávají v podmínkách této normy. V případě sporu je rozhodující pouze metoda uvedená v této normě. Zkoušení plochých výrobků o tloušťce pod 6 mm a nad 200 mm může být předmětem zvláštních dohod mezi zúčastněnými stranami. Zkušební přejímka se obvykle provádí u výrobce nebo v areálech dodavatele.

Obsah

ČSN ISO 540 Tato mezinárodní norma specifikuje metodu stanovení charakteristik teplot tání popela uhlí a koksu. Metoda stanovení teplot tavitelnosti popela z uhlí a koksu popsaná v této mezinárodní normě poskytuje informace o tavení a chování při tání směsi anorganických složek popela při vysokých teplotách. Standardní metoda je založena na metodě "Segerova kuželu", která je dobře známá v keramickém průmyslu, kde je používána déle než od r. 1900. Zkušební tělísko z popela se zahřívá za standardních podmínek a průběžně se pozoruje. Teploty, při kterých nastávají charakteristické změny se zaznamenají.

Obsah

ČSN EN ISO 1924-2 Tato část ISO 1924 uvádí metodu měření meze pevnosti v tahu, tažnosti při přetržení a absorpce tahové energie papíru a lepenky za použití přístroje pracujícího s konstantní rychlostí prodlužování (20 mm/min). Tato část ISO 1924 také uvádí rovnice pro výpočet indexu meze pevnosti v tahu, indexu absorpce tahové energie a modulu pružnosti. Zkoušení podle této části ISO 1924 vždy obsahuje měření meze pevnosti v tahu. Měření nebo výpočet jiných vlastností je předmětem dohody zainteresovaných stran. Tato část ISO 1924 je použitelná pro všechny papíry a lepenky, včetně papírů s vysokou tažností při přetržení, pokud jsou výsledky v rámci rozsahu měřicího přístroje. Také se používá pro součásti vlnité lepenky, ale ne však pro vlnitou lepenku samotnou. Tato část ISO 1924 není použitelná pro tissue papír a tissue výrobky, pro něž se používá ISO 12625-4[2]. Pro stanovení tahových vlastností laboratorních archů se doporučuje ISO 5270[3].

Obsah

ČSN EN ISO 20565-3 Tato část normy určuje postup chemického rozboru žárovzdorných výrobků chromitých a surovin metodou plamenové absorpční spektrometrie (FAAS) a atomovou emisní spektrometrií s induktivně vázaným plazmatem (ICP-AES).