Normy

Obsah

ČSN EN ISO 21969 EN ISO 21969:2009 byla vypracována technickou komisí ISO/TC 121 "Anestetická a respirační zařízení" ve spolupráci s technickou komisí CEN/TC 215 "Respirační a anestetická zařízení", jejíž sekretariát zabezpečuje BSI. Tato mezinárodní norma platí pro vysokotlaká flexibilní připojení určená pro připojení k lahvím nebo soupravě lahví na plyny se jmenovitými tlaky plnění do 25 000 kPa při 15 °C pro použití s následujícími medicinálními plyny: - kyslík; - oxid dusný; - vzduch pro dýchání; - helium; - oxid uhličitý; - xenon; - směsi výše uvedených plynů; - vzduch pro pohon chirurgických nástrojů; - dusík pro pohon chirurgických nástrojů; - vzduch obohacený kyslíkem. Norma platí pro vysokotlaká flexibilní připojení určená pro připojení lahví nebo soupravy lahví na plyny k rozdělovacímu potrubí v okruhu zdrojů potrubních rozvodů medicinálních plynů podle ISO 7396-1. Platí rovněž pro vysokotlaká flexibilní připojení určená pro připojení lahve na plyn ke vstupnímu ústí zdravotnického přístroje (např. na anestetických pracovištích nebo u plicních ventilátorů), jehož nedílnou součástí je redukční ventil podle ISO 10524-1. Norma neplatí pro vysokotlaká flexibilní připojení určená k použití při plnění lahví na plyny, ani pro nízkotlaké flexibilní hadicové sestavy, jež jsou obsaženy v ISO 5359. V návrhu opatření na schválení návrhu ČSN EN ISO 21969 s uvedením platnosti této české technické normy ve Věstníku je navržen předpokládaný termín květen 2010. S vyhlášením ČSN EN ISO 21969 (85 2768), jež je zavedena překladem, se ruší ČSN EN ISO 21969 (85 2768) z ledna 2007, která je touto předkládanou normou nahrazena.

Obsah

ČSN ISO 1501 Tato mezinárodní norma specifikuje profily, kombinace středních průměrů, základní rozměry, tolerance, meze velikostí a značky pro miniaturní závity ISO se jmenovitým průměrem od 0,3 mm do 1,4 mm. Tyto závity se používají v hodinářství, optických přístrojích, elektrických měřidlech a měřicích nástrojích. Profily a systém tolerování ISO miniaturních závitů (S) se liší od profilů a tolerování ISO všeobecně používaných metrických závitů (M). U závitů se jmenovitým průměrem od 1 mm do 1,4 mm se konstruktéři musí rozhodnout, zda budou používat ISO všeobecně používané metrické závity (M) nebo ISO miniaturní závity (S). ISO miniaturní závity jsou uvedeny v příloze A.

Obsah

ČSN EN ISO 15011-2 Norma definuje laboratorní metodu pro měření emisní rychlosti CO, CO2, NO a NO2 generovaných při obloukovém svařování, řezání a drážkování v digestoři. Je vhodná pro všechny otevřené procesy obloukového svařování, řezání a drážkování prováděné ručně i automaticky a lze použít pro hodnocení vlivů svařovacích elektrod, parametrů svařování, svařovacích procesů, ochranných plynů, složení zkušebních vzorků a stavu povrchu zkušebních vzorků na emisní rychlosti. Měří se koncentrace ve stabilním odběrovém místě a průtoková rychlost vzduchu digestoří. Emisní rychlosti plynů se vypočítají vynásobením jejich koncentrací ve stabilním odběrovém místě průtokovou rychlostí vzduchu. V přílohách jsou uvedeny vhodné konstrukce digestoří, poznámky k zařízení, parametry svařování, postup zkoušky, výpočet průměrné koncentrace stabilního plynu a vzor protokolu o zkoušce.

Obsah

ČSN EN ISO 15011-3 Norma definuje laboratorní metodu pro měření emisní rychlosti ozonu při obloukovém svařování v digestoři, primárně při obloukovém svařování v ochranném plynu, ale může být také použita i pro jiné postupy, např. pro obloukové svařování s tavidlem plněnou elektrodou bez ochranného plynu, pokud může být prováděno automaticky pod digestoří. Obloukové svařování se provádí automaticky. Měří se koncentrace ozonu ve stabilním odběrovém místě uvnitř digestoře a průtoková rychlost vzduchu. Emisní rychlost ozonu se pak vypočítá vynásobením koncentrace ozonu ve stabilním odběrovém místě průtokovou rychlostí vzduchu. V přílohách jsou uvedeny poznámky k zařízení, parametry svařování, postup zkoušky, výpočet průměrné koncentrace stabilního ozonu a vzor protokolu o zkoušce.

Obsah

ČSN 33 2000-7-729 ČSN 33 2000-7-729 platí pro elektrickou instalaci a doplňuje požadavky na základní ochranu a další aspekty prostoru s omezeným přístupem obsahujícím soubor spínacích a řídících přístrojů, tedy uličky pro obsluhu nebo údržbu. ČSN 33 2000-7-729, platí souběžně s ČSN 33 2000-4-481:1997 do 2012-04-01, kdy ji nahrazuje.

Obsah

ČSN EN 61300-2-12 ed. 3 Norma popisuje zkoušku, ověřující schopnost optických pasivních zařízení odolávat nárazům, kterým taková zařízení mohou čelit během provozu. Nárazem se zde rozumí místní náraz, řada nárazů na tvrdé předměty nebo nárazy spojené s pádem tohoto zařízení. Norma seznamuje se třemi principiálními metodami zkoušky a pro každou z nich uvádí postupy jejich provedení včetně přípravy vzorku, počátečního a konečného měření a aklimatizace po zkoušce. Pro všechny metody předepisuje potřebnou výbavu a stupně přísnosti zkoušky a to jeden stupeň přísnosti pro metodu kyvadlového pádu, dva stupně pro metodu nárazem ocelovou koulí a čtyři stupně přísnosti pro metodu volného pádu zařízení v závislosti na hmotnosti zkoušeného zařízení. Definuje údaje, které se musí pro toto zkoušení stanovit.

Obsah

ČSN ISO 7404-2 Metody petrografické analýzy uhlí - Část 2: Metody přípravy vzorků uhlí Tato část ISO 7404 stanovuje metodu přípravy leštěných zrnových nábrusů ze vzorku rozdrceného uhlí pro analýzy odrazovou mikroskopií. Tyto metody mohou být také využity pro přípravu leštěných zalitých kusů uhlí.

Obsah

ČSN ISO 7404-5 Petrografické analýzy byly mezinárodně uznány jako významné v souvislosti s genezí, vertikálními a příčnými změnami, kontinuitou, metamorfózou a využitím uhlí. Mezinárodní komise pro uhelnou a organickou petrologii (ICCP) vypracovala doporučení pro názvosloví a analytické metody a vydala obsáhlý slovník, popisující charakteristiky širokého rozsahu uhlí, který je průběžně aktualizován. Text v této části ISO 7404 v podstatě souhlasí s textem slovníku a zahrnuje četné užitečné poznámky, navržené členy ICCP a členy ISO/TC 27 Tuhá paliva. Tato část ISO 7404 specifikuje metodu mikroskopického stanovení odraznosti složky vitrinitu v imersním oleji na vyleštěných površích uhlí. Metoda je použitelná buď na uhlí z jednotlivých slojí, nebo směsi uhlí a pokrývá celý rozsah nízko, středně a vysoce prouhelněných uhlí. Měření odraznosti vitrinitu může být použito k charakterizaci jednotlivých složek tvořících směsi. Měření může být provedeno k opravě procenta vitrinitu každé složky ve směsi nebo k určení poměru složek směsi, zvláště když složky mají rozdílný obsah vitrinitu. Tato metoda nutně vyžaduje určení vitrinitu operátorem. Předmětem této části ISO 7404 nejsou měření odraznosti na vitrinitu získaná vyhodnocením výsledků z automatického systému.