Normy

Obsah

ČSN ISO 4831 Tato česká norma specifikuje horizontální metodu průkazu a stanovení počtu koliformních bakterií technikou nejvýše pravděpodobného počtu (MPN). Platí pro výrobky určené pro lidskou výživu a ke krmení zvířat a pro vzorky z prostředí, kde se potraviny vyrábějí a kde se s nimi manipuluje. Inkubační teplota je nově pouze dvojí, tj. 30 °C nebo 37 °C, je předmětem dohody mezi zúčastněnými stranami. V případě mléka a mléčných výrobků je inkubační teplota 30 °C. Využití techniky MPN k průkazu koliformních bakterií je v této normě nově. Vychází se z požadované meze průkazu a tomu odpovídající objem x tekutého vzorku (nebo výchozí suspenze v případě vzorků jiné konzistence) se inokuluje do selektivní pomnožovací půdy. Ta se inkubuje předepsaným způsobem a sledují se projevy růstu a tvorba plynu. Důležité je, že i když je tvorba plynu v tomto stupni zjištěna, vždy se subkultivuje do tekuté konfirmační půdy. Za pozitivní se považují zkumavky, v nichž byla konfirmací zjištěna fermentace laktózy s tvorbou plynu. Jako výsledek se konstatuje přítomnost nebo nepřítomnost koliformních bakterií ve vzorku o hmotnosti x g nebo objemu x ml výrobku. Při stanovení počtu technikou MPN se postupuje, jak je popsáno v ČSN EN ISO 7218, obvykle se inokulují tři zkumavky každým ředěním připravené série. Následuje inkubace selektivní pomnožovací půdy pak se bez ohledu na tvorbu plynu vždy subkultivuje do tekuté konfirmační půdy. Za pozitivní se považují zkumavky, v nichž byla konfirmací zjištěna fermentace laktózy s tvorbou plynu. Jako výsledek se uvádí nejvýše pravděpodobný počet (MPN) koliformních bakterií vypočtený na základě počtu pozitivních zkumavek z každého ředění. V normě je explicitní upozornění na omezenou aplikovatelnost techniky MPN pro stanovení počtu, což je dáno tendencí této techniky k vysokému stupni variability. Informace uvedené v kapitole 11 poskytují návod pro aplikaci techniky MPN a interpretaci výsledků.

Obsah

ČSN EN 12371 Tato norma popisuje metodu pro posouzení vlivu zmrazovacích/rozmrazovacích cyklů na přírodní kámen (viz EN 12670 pro terminologii a EN 12440 pro pojmenování). Norma obsahuje ustanovení jak pro kratší technologickou zkoušku (zkouška A) pro hodnocení vlivu zmrazovacích/rozmrazovacích cyklů na příslušné významné technické vlastnosti, tak pro identifikační zkoušku (zkouška B).

Obsah

ČSN EN 196-9 Tato norma určuje metodu pro stanovení hydratačního tepla cementů pomocí semiadiabatického kalorimetru, která je rovněž známa jako Langavantova metoda. Účelem zkoušky je průběžné měření hydratačního tepla cementu v průběhu několika prvních dnů. Hydratační teplo se vyjadřuje v joulech na gram cementu. Normu je možno použít pro všechny cementy a hydraulická pojiva bez ohledu na jejich chemické složení s výjimkou rychle tuhnoucích cementů.

Obsah

ČSN EN 196-8 Tato norma určuje metodu pro stanovení hydratačního tepla cementů v rozpouštěcím kalorimetru, která je rovněž známa jako rozpouštěcí metoda. Hydratační teplo se vyjadřuje v joulech na gram cementu. Norma platí pro cementy a hydraulická pojiva bez ohledu na jejich chemické složení.

Obsah

ČSN 73 1350 Tato norma stanoví všeobecná a společná ustanovení pro zkoušení pórobetonu. Dále specifikuje způsob odběru zkušebních těles z pórobetonu a jejich přípravu pro stanovení fyzikálních vlastností pórobetonu a pro měření, vážení a způsob sušení zkušebních těles z pórobetonu. Norma také stanoví způsoby vyhodnocení výsledků zkoušek fyzikálních vlastností pórobetonu.

Obsah

ČSN 73 1355 Norma uvádí postup pro stanovení trvanlivosti pórobetonu metodou cyklického zmrazování a vysušování a odolnosti pórobetonu proti chemicky znečištěné atmosféře.

Obsah

ČSN 73 1357 Tato norma platí pro stanovení objemové hmotnosti pórobetonu, pro nepřímé stanovení objemové hmotnosti pórobetonu, pro gravimetrické stanovení vlhkosti pórobetonu, pro stanovení vzlínavosti a nasákavosti na zkušebních tělesech z pórobetonu.

Obsah

ČSN EN 15304 Tento dokument určuje metodu stanovení odolnosti proti zmrazování a rozmrazování autoklávovaného pórobetonu vyráběného podle EN 12602 nebo EN 771-4.

Obsah

ČSN EN ISO 105-A01 Tato část ISO 105 poskytuje obecné informace k postupům pro zkoušení stálosti vybarvení textilií, které slouží jako návod pro uživatele. Upozorňuje se na použití a omezení těchto metod, jsou definovány některé výrazy, uvádí se nástin formy těchto metod a pojednává se o obsahu článků uvedených v těchto metodách. Krátce jsou pojednány postupy, které jsou pro několik metod společné. Stálobarevnost znamená odolnost vybarvení textilií vůči různým činidlům, jimž mohou být tyto materiály vystaveny během výroby a při jejich následném používání. Změna odstínu a zapouštění do neobarvených doprovodných tkanin se hodnotí ve stupních stálosti vybarvení. Jiné viditelné změny na zkoušeném textilním materiálu, např. povrchové efekty, změna lesku nebo srážení, se posuzují jako oddělené vlastnosti a podává se o nich samostatná zpráva. Uvedené metody se mohou používat nejen pro hodnocení stálobarevnosti textilií, ale také pro hodnocení stálosti barviv. Pokud se takto používá některá metoda, nanáší se barvivo na textilii v určené sytosti stanovenými postupy a tento materiál se pak obvyklým způsobem zkouší. Pokud se má hodnotit zapouštění, podrobí se zkušební vzorek zkoušené textilie s připojenou doprovodnou tkaninou vlivu daného činidla. Ohodnotí se rozsah změny odstínu a rozsah zapouštění do doprovodné tkaniny a vyjádří se ve stupních stálobarevnosti.

Obsah

ČSN EN ISO 25178-6 Tato část ISO 25178 popisuje klasifikaci systému metod používaných při měření textury povrchu. Stručný popis specifikací konkrétních metod a ilustrace vztahu mezi jednotlivými třídami je určen na základě metody tří tříd.

Obsah

ČSN EN 13035-11+A1 Tato evropská norma obsahuje požadavky na stacionární stroje pro vrtání plochého skla používající poháněný vrtací nástroj. Stacionární stroje jsou děleny na: a) ruční; b) poloautomatické; c) automatické s jednou nebo více hlavami; d) plně automatické. Tato evropská norma se zabývá významnými nebezpečími, nebezpečnými situacemi a událostmi, které se týkají vrtacích strojů, když jsou používané podle svého určení a za podmínek nesprávného používání rozumně předvídatelných výrobcem. Tato evropská norma specifikuje vhodná technická opatření pro odstranění nebo snížení rizik, která mohou vzniknout z těchto významných nebezpečí během uvedení do provozu, provozu a údržby. Tato evropská norma se nezabývá bezpečnostními požadavky pro dopravníkové pásy, válečky (viz EN 619) nebo jiné prostředky pro přepravu skla k a z vrtacího stroje (viz např. EN 13035-5).