Normy

Obsah

ČSN EN ISO 9223 Norma stanoví systém klasifikace korozní agresivity atmosférických prostředí. Definuje stupně korozní agresivity pro atmosférická prostředí pomocí korozní rychlosti standardních vzorků po prvním roce expozice, uvádí rovnice znehodnocení pro normativní odhad stupně korozní agresivity na základě výpočtu korozního úbytku standardních kovů po prvním roce expozice a umožňuje informativní odhad stupně korozní agresivity na základě znalosti místního prostředí. Norma specifikuje základní činitele atmosférické koroze kovů a slitin, což jsou teplotně-vlhkostní komplex a znečištění oxidem siřičitým a vzdušnou salinitou. Korozní účinek jiných znečištění (ozónu, oxidů dusíku, pevných částic) může ovlivnit korozní agresivitu a vyhodnocený roční korozní úbytek, tyto činitele však nejsou považovány za rozhodující pro posuzování korozní agresivity podle této normy. Norma necharakterizuje korozní agresivitu specifických provozních atmosfér, např. atmosfér v chemickém nebo hutním průmyslu. Klasifikované stupně korozní agresivity a klasifikované intervaly znečištění lze použít přímo pro technickou a ekonomickou analýzu korozních škod a pro racionální volbu opatření na ochranu proti korozi.

Obsah

ČSN EN ISO 9224 Norma stanoví směrné hodnoty korozních úbytků pro kovy a slitiny vystavené působení přírodních venkovních atmosfér po dobu delší než jeden rok. Směrné hodnoty korozních úbytků základních konstrukčních materiálů lze použít pro technické výpočty. Směrné hodnoty korozních úbytků specifikují jejich rozsah pro tyto základní kovy v každém jednotlivém stupni korozní agresivity. Příloha A uvádí příklady vypočtených maximálních hodnot korozních úbytků po prodloužené expozici (až 20 let) pro šest klasifikovaných stupňů korozní agresivity. Příloha B uvádí rozsahy předpokládaných průměrných počátečních a ustálených korozních rychlostí základních kovů pro šest klasifikovaných stupňů korozní agresivity. Příloha C uvádí postup výpočtu korozních úbytků ocelí s ohledem na jejich složení.

Obsah

ČSN EN 61347-2-2 ed. 2 Tato část IEC 61347 uvádí zvláštní bezpečnostní požadavky na elektronické měniče/střídače na stejnosměrné napětí až do 250 V včetně nebo na střídavé napětí až do 1 000 V včetně při 50 Hz nebo 60 Hz a na jmenovité výstupní napětí 50 V efektivní s kmitočtem odlišným od napájecího kmitočtu, nebo na 120 V stejnosměrné napětí bez zvlnění, mezi vodiči nebo mezi jakýmkoliv vodičem a zemí, připojené k halogenovým žárovkám uvedeným v IEC 60357, jakož i k ostatním žárovkám.

Obsah

ČSN EN 50563 Tato evropská norma specifikuje metody měření elektrického příkonu a způsob uvádění výsledků pro externí napájecí zdroje. Tato norma je použitelná pro externí napájecí zdroje se jmenovitým vstupním napětím v rozsahu 100 V AC až 250 V AC s jedním výstupem se jmenovitým výstupním výkonem nepřesahujícím 250 W a jmenovitým výstupním napětím nepřesahujícím 230 V AC nebo 325 V DC Výstupní napětí může být buď pevné napětí, nebo napětí uživatelem nastavitelné, nebo napětí, které je na externím napájecím zdroji automaticky nastaveno, když je kompatibilní s jedním nebo více napájenými výrobky.

Obsah

ČSN ISO 29541 Spolehlivé stanovení obsahu celkového uhlíku, vodíku a dusíku je důležité pro technické výpočty, používané pro spalování uhlí. Správné a přesné stanovení obsahu uhlíku v uhlí má zásadní význam pro účely vykazování uhlíku. Tato mezinárodní norma specifikuje způsob stanovení obsahu celkového uhlíku, vodíku a dusíku v uhlí a koksu instrumentálními metodami.

Obsah

ČSN EN 13081+A1 Tato evropská norma stanoví požadavky na provedení a rozhodující rozměry nástavce pro jímání par přimontovaného k nádrži a sdružené spojky přimontované k hadici nebo spojovacímu potrubí k pevnému plnicímu a vyprazdňovacímu zařízení. Rovněž stanovuje zkoušky nutné pro ověření shody zařízení s touto normou. Zařízení specifikované v této normě je vhodné pro používání kapalných ropných produktů a jiných nebezpečných látek 3. třídy podle ADR, které má tlak par nepřesahující 110 kPa při 50 °C (včetně benzinu) a které není subklasifikováno jako toxické.

Obsah

ČSN EN 13082+A1 Tato evropská norma stanoví požadavky na provedení a rozhodující rozměry ventilu pro převádění par. Rovněž stanovuje zkoušky nutné pro ověření shody zařízení s touto evropskou normou. Zařízení specifikované v této normě je vhodné pro používání kapalných ropných produktů a jiných nebezpečných látek třídy 3 podle ADR, které mají tlak par nepřesahující 110 kPa při 50 °C (včetně benzinu) a které nejsou subklasifikovány jako toxické nebo korozivní.

Obsah

ČSN EN 13087-5 Evropská norma EN 13087 popisuje zkušební metody pro ochranné přilby a je určena jako doplněk ke speciálním výrobkovým normám na ochranné přilby. Tato část EN 13087 je zaměřena na zjištění pevnosti upevňovacího systému. Termín "upevňovací systém" nahrazuje výraz "náhlavní vložka" používaný v předchozím vydání. V této normě jsou popsány tři způsoby zjišťování pevnosti upevňovacího systému: podepřená maketa hlavy - metoda zvyšující se zátěže, zavěšená přilba - metoda dynamického namáhání nebo podepřená maketa hlavy - metoda dynamického namáhání. Způsob zkoušení stanoví příslušná výrobková norma. Pokud jsou nutné odchylky od zkušebních metod popsaných v této normě, měly by být stanoveny v příslušné normě na přilbu.

Obsah

ČSN EN 1708-3 Tato evropská norma doplňuje EN 1708-1 vzhledem k použití v průmyslových, chemických a farmaceutických odvětvích. Specifikuje stanovené příklady plátování, vyložení a spojů různorodých materiálů a komplexních spojů pro technologii svařování vzhledem k tlakovým součástem (například nádob, kotlů a potrubí). Tato evropská norma platí pro následující druhy ocelí: Nelegované ocele s minimální pevností v tahu Rm