Normy

Obsah

ČSN 34 2720 Norma udává technické požadavky pro konstrukci světelných volacích zařízení a dorozumívacích zařízení, používaných zejména ve zdravotnických objektech, hotelích, popř. v jiných podnicích občanské výstavby. Pro rozvody vedení k těmto zařízením platí ČSN 34 2300. Norma platí pro zařízení vyvíjená po její účinnosti a pro zařízení dovážená. ČSN 34 2720 byla schválena 20.2.1968 a nabyla účinnosti od 1.1.1969. Nahradila ČSN 36 5221 z 24.1.1956.

Obsah

ČSN 34 9325 Tato norma platí pro výrobu, zkoušení a dodávání keramických plnojádrových izolátorů pro trakční vedení drah napájených stejnosměrným nebo střídavým proudem vysokého napětí. Neplatí pro izolátory podzemní dráhy. ČSN 34 9325 byla schválena 10.1.1973 a nabyla účinnosti od 1.10.1973. Nahradila ČSN 34 9325 z 15.1.1964 a společně s ČSN 34 9328 z 10.1.1973 nahradila ČSN 34 9326 z 15.1.1964. "Změnou a)-4/1974" se s účinností od r.1974 provádí v normě úprava textu. "Změnou b)-6-7/1976" se v normě mění staré jednotky na jednotky podle soustavy SI. "Změnou c)-8/1988" se s účinností od 1.10.1986 doplňuje text čl. 33 a upravuje text tab.6.

Obsah

ČSN IEC 68-2-49 Tato norma obsahuje IEC 68-2-49:1983. Norma platí pro certifikaci v rámci Systémů IEC. Spolehlivá funkce kontaktů a spojů po dobu jejich požadovaného technického života závisí na mnoha parametrech, z nichž některé jsou určeny konstrukcí (typ, materiály, síly atd.) a jiné prostředím, ve kterém se kontakty a spoje nacházejí. Z vlivů okolního prostředí je nutno věnovat obzvláštní pozornost nečistotám obsaženým v atmosféře (obvykle ve velmi malých množstvích). Jednoho z nejdůležitějších typů znečištění vyskytujícího se zvláště v městských a průmyslových atmosférách, totiž oxidu siřičitého (SO2), se týká IEC 68-2-42. (Pozor: Tato norma byla vydána v ČSFR pod označením ČSN 34 5791 část 2-42 a je také pod tímto číslem zařazena.) Atmosférická koroze kovů je obvykle způsobena vlhkostí a nečistotami v atmosféře. Jedním z hlavních zdrojů znečištění je spalování fosilních paliv. Hlavní agresivní složkou přítomnou ve zplodinách tohoto spalování je oxid siřičitý (SO2), zatímco oxid sírový (SO3), oxidy dusíku a chloridy byly sice také zjištěny, ale v mnohem nižších koncentracích. Tabulky I a II ukazují, že koncentrace (objemové zlomky) oxidu siřičitého v atmosféře městských průmyslových oblastí leží obvykle mezi 1 10_9 a 1.10-7, ale místní hodnoty mohou dosáhnout 10-6 i více. Ve vlhké atmosféře působí oxid siřičitý agresivně na všechny kovy kromě drahých kovů a stříbra a může mít rozhodující vliv na provozuschopnost dočasných spojů. V krajních případech může následkem tvoření korozních zplodin dojít k přerušení kontaktu a k rozpojení obvodu. Na základě četných pokusů a mnohaletého ověřování byla z velkého počtu navržených hodnot zvolena koncentrace (objemový zlomek) 25.10-6. Tato hodnota je dostatečně vysoká, aby se dosáhlo přiměřeného zrychlení zkoušky, ale není tak vysoká, aby se mechanismus korozního děje lišil od toho, k němuž dochází v provozu. Nízké koncentrace oxidu sírového mají podstatně menší význam. Je důležité se přesvědčit, že koncentrace oxidu siřičitého ve zkušební komoře je stálá. Je rovněž nutné ji pravidelně kontrolovat po celou dobu trvání zkoušky. Ke stanovení oxidu siřičitého lze použít kteroukoli běžnou metodu, pokud umožňuje měřit stanovenou koncentraci s dostatečnou přesností. Normalizovány jsou předmět zkoušky a její použití, parametry zkoušky, stupeň přísnosti zkoušky, způsob přípravy zkušební atmosféry, vyhodnocení výsledků a poznámky pro uživatele zkoušky a pro autory specifikací. V této části jsou uvedeny výsledky měření oxidu siřičitého na různých místech USA a v různých oblastech (městská, smíšená, průmyslová apod. v Itálii). ČSN IEC 68-2-49 (34 5791) byla vydána v dubnu 1992.

Obsah

ČSN 35 9703 Norma platí pro výrobu a zkoušení vybíjecích tyčí, které jsou určeny jako ochranné pomůcky v radiových vysílačích. Stanoví technické požadavky, použití v provozu a způsob zkoušení. Podle čl.1.1 je definována: Vybíjecí tyč jako přídavná pomůcka trvale spojená s ochrannou soustavou vysílače, která slouží k vybíjení zbytkových nábojů na elektrických obvodech. Za pozornost stojí i kapitola 1 - Všeobecně, protože obsahuje základní pravidla pro použití vybíjecích tyčí. ČSN 35 9703 byla schválena 16.9.1983 nabyla účinnosti od 1.12.1984.

Obsah

ČSN 36 1060-12 Norma je překladem IEC 496:1975 včetně změny 1:1997. Platí pro elektrické ohřívací desky pro domácnost a pro podobné účely (tj. i na jiných místech než v domácnosti, např. v restauracích, kavárnách, čajovnách malých hotelech, ale jen tehdy je-li způsob používání srovnatelný s použitím v domácnosti). Cílem této normy je stanovit a definovat základní funkční vlastnosti elektrických ohřívacích desek, které jsou z hlediska uživatele důležité a popsat normalizované metody na měření těchto vlastností. Tato norma se netýká ani bezpečnostních ani funkčních požadavků. ČSN 36 1060 část 12 byla schválena 10.5.1991 a nabyla účinnosti od 1.9.1992.