Normy

Obsah

ČSN 72 1151 Tato kmenová norma platí pro zkoušení přírodního stavebního kamene (dále jen kamene), tj. horniny používané ve stavebnictví v původním vytěženém stavu nebo různě upravené pro daný účel použití. Rozsah zkoušek je stanoven v příslušných předmětových normách nebo obdobných předpisech. Určované vlastnosti přírodního stavebního kamene jsou podkladem pro posouzení kamene a výrobků podle příslušných předmětových norem, kde jsou udány jednotlivé limitní hodnoty. Pokud zkušební norma stanoví alternativní zkušební postup, určuje předmětová norma, který z těchto postupů je postupem závazným. Ustanovení týkající se jednotlivých zkoušek jsou uvedena v přislušných přidružených normách pro zkoušení stavebního kamene, které na tuto normu navazují a doplňují ji. Zkoušky, jimiž se podle účelu použití, původu druhu a povahy přírodního stavebního kamene stanoví jeho vlastnosti, jsou tyto: petrografický rozbor, stanovení měrné a objemové hmotnosti, hutnosti a pórovitosti, stanovení nasákavosti a zdánlivé pórovitosti, stanovení odolnosti proti mrazu, stanovení pevnosti v tlaku, stanovení pevnosti v tahu za ohybu, stanovení statického modulu pružnosti, stanovení alkalické rozpínavosti, stanovení odolnosti proti silicifikaci, stanovení obrusnosti, a konečně stanovení odolnosti proti vlivu povětrnosti. ČSN 72 1151 byla schválena 6.1.1983 a nabyla účinnosti od 1.4.1964. Nahradila ČSN 72 1151 ze 17.4.1968.

Obsah

ČSN 72 1210 Norma platí pro výrobu, zkoušení, dodávání a užívání vápenců všech druhů a jakostí pro průmyslovou výrobu. Neplatí pro vápence pro stavební účely. Z hygienického hlediska je na normě cenné pouze složení vápenců. Žádné jiné údaje sloužící k ochraně zdraví norma neobsahuje. ČSN 72 1210 byla schválena 6.10.1983 a nabyla účinnosti od 1.1.1985. Nahradila ČSN 72 1210 z 9.8.1967. "Změnou 1)-11/1992" se s účinností od 1.11.1992 doplňuje název normy o "Dolomit" a provádí drobné změny mnoha článků, v nichž se předepisuje především doplnit "a dolomit" popř. "nebo dolomit". V seznamu norem je - zřejmě nenáležitě - uveden název: Vápenec. Všeobecná ustanovení. Dolomit.

Obsah

ČSN 72 1217 Patří do souboru norem "Vápenec, dolomit." Zabývá se zatřiďováním vápenců a dolomitů do jakostních tříd podle chemického složení těchto uhličitanových hornin. Platí pro výrobu, dodávání a zkoušení přírodních vápenců a dolomitů, které se používají pro průmyslové účely a pro zemědělství. Za pozornost stojí tabulka 1 /vápna/ a tabulka 2 /dolomity/, v nichž je uvedeno chemické složení těchto hornin. ČSN 72 1217 byla vydána v listopadu 1994. Nahradila ČSN 72 1217 z 1.8.1987.

Obsah

ČSN 72 1230 Norma platí pro výrobu, dodávání a zkoušení křemenců a silicitů, používaných pro výrobu křemičitých žárovzdorných výrobků, feroslitin a čistého křemíku. Norma sice v tabulce 1 uvádí procentuální obsah křemene (jako SiO2), ale asi většinou ve formě vázané jako křemičitany, protože jde o velmi vysoké hodnoty. (Vždy jsou vyšší než 95%.) Neobsahuje tedy údaj o obsahu krystalického (volného) křemene v křemencích a silicitech, ani upozornění na jeho fibroplastický účinek. ČSN 72 1230 byla schválena 31.8.1989 a nabyla účinnosti od 1.6.1990. Nahradila ČSN 72 1230 z 28.5.1975.

Obsah

ČSN 72 1310-1 Norma platí pro výrobu, zkoušení a dodávání plavených kaolinů (dále jen "kaolinů"). Nevztahuje se na plavený halloysit. Za pozornost stojí čl. 2, kde se - bohužel - uvádí pouze: "V kaolinech převládají nerosty skupiny kaolinitu"; naproti tomu v čl. 12 se stanoví: "Obsah toxických sloučenin pro kaoliny používané v kosmetice, gumárenském, plastikářském a papírenském průmyslu je vymezen příslušnými předpisy uvedenými v Dodatku. Odběratel s dodavatelem (výrobcem) se mohou dohodnout na dodávkách s prověřeným obsahem toxických sloučenin." V normě je konečně uvedena i kap. 5 "Bezpečnost a ochrana zdraví při práci", mající jediný článek 24, který zní: "Prach kaolinu může dráždit dýchací cesty a pokožku. Proto je třeba technickými opatřeními dosáhnout takového stavu, aby při práci s kaolinem nebyla překračována nejvyšší přípustná koncentrace kaolinového prachu v ovzduší 8 mg.m-3. Pokud nelze technickými opatřeními snížit prašnost na uvedenou koncentraci, musí se pracovníci chránit protiprašným respirátorem. Při práci není dovoleno jíst, pít ani kouřit a je nutno zajistit možnost hygienické očisty. Při vniknutí kaolinového prachu do oka je nutno oko vypláchnout proudem vody." K normě je přidruženo osm norem jakosti, které žádná další opatření na ochranu zdraví neobsahují. ČSN 72 1310-1 byla schválena 26.10.1990 a nabyla účinnosti od 1.12.1991. Nahradila ČSN 72 1310 z 30.11.1981.

Obsah

ČSN 72 1330 Norma obsahuje ustanovení o třídění, základních vlastnostech, značení, zkoušení, balení, dodávání a skladování přírodních nebo upravených jílových surovin, kromě surovin cihlářských. Norma definuje tyto suroviny takto: Jílové suroviny: (dříve jílovinové zeminy) jsou horniny, obsahující zužitkovatelné množství jílových částic. Jednotlivé druhy jsou charakterisovány z hlediska zrnitostního, mineralogického a z hlediska použití. Z mineralogického hlediska jsou jílové suroviny charakterizovány zejm. obsahem kaolinitu, montmorilonitu a illitu. Norma neobsahuje žádné upozornění na možné riziko prašnosti a neobsahuje ani údaj o obsahu křemene v surovinách. ČSN 72 1330 byla vydána v září 1992. Nahradila ČSN 72 1330 z 5.7.1982.

Obsah

ČSN 72 1370 Norma platí pro výrobu, zkoušení a dodávání živců a živcových surovin. Neplatí pro geologické průzkumné práce a výpočet zásob. ČSN 72 1370 byla schválena 17.5.198 a nabyla účinnosti od 1.7.1989. Nahradila ČSN 72 1370 z 17.4.1975.

Obsah

ČSN 72 1564 Norma stanoví požadavky na zeminy a výrobní směsi vhodné pro výrobu cihlářského zboží plastickým způsobem výroby. Cihlářská zemina je zplodina přírodního rozkladu hornin, která je použitelná pro průmyslovou výrobu buď přímo, ve směsi nebo po vhodné úpravě. Normalizovány jsou především technické požadavky a zkušební metody. Z normalizovaných parametrů cihlářských zemin nelze soudit na možné riziko při práci. Mezi normalizovanými zkouškami také není žádná, kterou by se ověřovala zdravotní nezávadnost nebo zjišťovala hygienicky významná součást zemin. Nicméně se odkazuje na chemický rozbor podle ČSN 72 0100 až ČSN 72 0122, což jsou normy na základní rozbory silikátů.. ČSN 72 1564 byla schválena 20.8.1985 a nabyla účinnosti od 1.10.1986. Společně s ČSN 72 1565 část 1 až 14 z 20.8.1985 nahradila ČSN 72 1564 z 3.6.1963.

Obsah

ČSN 72 1761 Norma platí pro výrobu a dodávání mastku. Mastek je nerost, zásaditý vodnatý křemičitan hořečnatý. Vedle mastku jsou jeho nejčastějí součásti chlority a magnesit. Chlority jsou velké skupiny nerostů, vrstevnatých vodnatých křemičitanů. Spolu s mastkem se najčastěji vyskytuje klinochlór. Magnezit je nerost, přírodní uhličitan hořečnatý. Norma podrobně specifikuje znaky jakosti (většinou fyzikální, z chemických jen obsah Pb, Cu, Mn a Fe). ČSN 72 1761 byla schválena 3.5.1991 a nabyla účinnosti od 1.1.1992. Spolu s ČSN 72 1762 nahradila ČSN 72 1761 z 10.10.1962, ČSN 72 1762 z 8.1.1964, ČSN 72 1763 z 19.1.1965 a ČSN 72 1764 z 8.12.1966.

Obsah

ČSN 72 1860 Norma platí pro kámen pro zdivo a stavební účely. Stanoví společná ustanovení přidružených norem pro jednotlivé druhy kamene pro zdivo a stavební účely (lomový kámen, kopáky, haklíky a kvádry). Tato norma neplatí pro kamenivo pro stavební účely a pro prováděných zděných konstrukcí z přírodního kamene. Kámen pro zdivo a stavební účely se používá jako nosný konstrukční nebo obkladový stavební materiál pro stavby vodní, železniční, báňské, pozemní, pro práce meliorační apod. Norma v podstatě neřeší, otázky ochrany zdraví. Norma rovněž neobsahuje žádná přímá ustanovení, která by bylo významná pro ochranu životního prostředí. Ochrany zdraví a životního prostředí se může týkat pouze ustanovení o osvědčení o jakosti, které má obsahovat mj. další sjednané údaje podle předchozí dohody odběratele s dodavatelem. ČSN 72 1860 byla schválena 17.4.1968 a nabyla účinnosti od 1.1.1969. Nahradila čl. 89 až 98 ČSN 2013-1935. "Změnou a)-5/1977" se s účinností od 1.8.1977 mění tab. I. v čl. 14. "Změnou b)-7-8/1987" se s účinností od 1.11.1987 nahrazuje část IV a V. (čl. 17 až 24 novým znění čl. 17, jímž se odkazuje na ČSN 72 1810.