Normy

Obsah

ČSN ISO 10303-34 Mezinárodní norma ISO 10303 je uspořádána do série samostatných částí, které jsou publikovány nezávisle na sobě. Tyto jednotlivé části jsou rozděleny do následujících skupin: metod popisu, aplikačních protokolů, souboru abstraktních testů, metod implementace a testování shody. Tato část ISO 10303 je součástí skupiny aplikace konstrukčního vyjádření. Tato část normy ISO 10303 specifikuje abstraktní metody testů použité v testování shody implementace, která čte a zapisuje struktury výměny obsažené v ISO 10303 nebo sdílí informace s implementacemi normalizovaného rozhraní přístupu k datům, který je založen na aplikačních protokolech obsažených v ISO 10303. Jedná se o dvě následující abstraktní metody testů: - první poskytuje pro testování implementací, které generuje struktury výměny tj. preprocesory. Preprocesorem se nazývá softwarová jednotka, která překládá informace o produktu z vnitřního formátu určitého počítačového systému do nezávislého formátu veřejné domény. - druhá poskytuje pro testování implementací, které interpretují struktury výměny tj.postprocesory. Postprocesor je softwarová jednotka, která informace o výrobku z nezávislého formátu veřejné domény do vnitřního formátu určitého počítačového systému. Obecné principy a celkový přehled o testování shody poskytuje ISO 10303-31. Definice požadavků na zkušební laboratoře obsahuje ISO 10303-32. Definice metod pro přípravu, řízení, pozorování a analýzu implementací během testování jsou obsaženy v této části ISO 10303. Definice konkrétních případů abstraktních testů, které jsou připojeny k aplikačním protokolům jsou v odpovídajících normách obsahujících soubory abstraktních testů, které jsou součástí ISO 10303. Popis pojetí souborů abstrakních testů a požadavky na jejich použití jsou definovány v každém souboru abstraktního testu normy ISO 10303.

Obsah

ČSN ISO 10303-510 Mezinárodní norma ISO 10303 je uspořádána do série samostatných částí, které jsou publikovány nezávisle na sobě. Tyto jednotlivé části jsou rozděleny do následujících skupin: metod popisu, aplikačních protokolů, souboru abstraktních testů, metod implementace a testování shody. Tato část ISO 10303 je součástí skupiny aplikace konstrukčního vyjádření. Tato část 10303 popisuje aplikaci konstrukčního vyjádření (AIC), která je použitelná pro počítačové zobrazení. Toto zobrazení je uspořádané do logických skupin, které podporují určité funkční použití dat o výrobku v řadě různých aplikačních kontextů. Tyto konstrukce jsou obecným vyjádřením integrovaných zdrojů podporujících sdílení požadovaných informací mezi protokoly aplikací. Norma specifikuje způsob vyjádření popisu geometrických tvarů, pomocí geometricky ohraničených drátových konstrukcí. Obsahuje geometrické entity, pomocí kterých se definují jednoduše a složitě ohraničené křivky. Neobsahuje definice geometrických povrchů nebo topologickou propojitelnost geometrie.Předmětem této normy jsou: - body a geometrie křivek v 3D karteziánském prostoru; - použití geometrie drátových konstrukcí k zobrazení tvaru; - kombinováním zobrazení pro vytvoření agregovaných zobrazení; Norma dále obsahuje použité definice a zkratky, zkrácený výpis jazyka EXPRESS.

Obsah

ČSN ISO/TS 10303-304 Mezinárodní norma ISO 10303 je uspořádána do série samostatných částí, které jsou publikovány nezávisle na sobě. Tyto jednotlivé části jsou rozděleny do následujících skupin: metod popisu, aplikačních protokolů, souboru abstraktních testů, metod implementace a testování shody. Tato část ISO 10303 je součástí skupiny aplikace konstrukčního vyjádření. Účelem souboru abstraktních testů je poskytnout základ pro hodnocení toho, zda-li určitá implementace aplikačního protokolu skutečně odpovídá požadavkům tohoto aplikačního protokolu. Normalizovaný soubor abstraktních testů pomáhá zajistit, aby hodnocení shody bylo v různých laboratořích, které provádějí testy, prováděno konsistentním způsobem. Tato část normy ISO 10303 specifikuje soubor abstraktního testu pro ISO 10303-204, aplikační protokol Návrh mechaniky využívající hraniční zobrazení. Zde prezentované případy abstraktního testu jsou základem testování shody implementací ISO 10303-204. Soubor abstraktního testu tvoří následující dvě základní části: - účelové testy, určité položky jsou pokryty testováním shody; - množinu modelových testů, které vyhovují těmto účelovým testům. Účelové testy jsou tvrzení, která vyplývají z požadavků aplikačního protokolu a jsou řešeny modely abstraktních testů. Účelové testy jsou především odvozeny od aplikačních prvků aplikačního protokolu a aplikací interpretovaného modelu, stejně jako od ostatních zdrojů, jako jsou normy na které se aplikační protokol odkazuje a požadavky uvedené v článku obsahujícím požadavky na shodu aplikačního protokolu. Modely abstraktních testů řeší účelové testy pomocí: - specifikování požadavků pro vstupní data použitá při testování implementace aplikačního protokolu; - specifikováním kriterií pro verdikt použitých při hodnocení toho, zda implementace úspěšně konvertovala vstupní data do požadované formy. Množina modelů abstraktních testů, požadavky na proveditelné modely testů, které jsou požadovány, řídí testování shody. Modely proveditelných testů obsahují skript, podrobné hodnoty a další explicitní informace požadované pro řízení testování shody určité implementace aplikačního protokolu.

Obsah

ČSN ISO 10303-511 Mezinárodní norma ISO 10303 je uspořádána do série samostatných částí, které jsou publikovány nezávisle na sobě. Tyto jednotlivé části jsou rozděleny do následujících skupin: metod popisu, aplikačních protokolů, souboru abstraktních testů, metod implementace a testování shody. Tato část ISO 10303 je součástí skupiny aplikace konstrukčního vyjádření. Tato část 10303 popisuje aplikaci konstrukčního vyjádření (AIC), která je použitelná pro počítačové zobrazení. Toto zobrazení je uspořádané do logických skupin, které podporují určité funkční použití dat o výrobku v řadě různých aplikačních kontextů. Tyto konstrukce jsou obecným vyjádřením integrovaných zdrojů podporujících sdílení požadovaných informací mezi protokoly aplikací. Norma specifikuje způsob vyjádření popisu topologicky ohraničeného povrchu. Umožňuje definovat plochy pomocí explicitní topologie a plně definované geometrie. Plocha a geometrie hran styku ploch obsahuje jak elementární, tak i volnou formu geometrie.Předmětem této normy jsou: - 3D geometrie; - B-spline křivky a povrchy; - jednoduché křivky; - jednoduché povrchy; - zobrazení s více čarami; - zobrazení s více křivkami; - povrh získaný převedením nebo rotací křivek; - parametrické křivky v třírozměrném prostoru; - bi-parametrický povrh ve volné formě; - použitím topologie k ohraničení geometrických entit; - geometrickou transformací. Norma dále obsahuje použité definice a zkratky, zkrácený výpis jazyka EXPRESS.

Obsah

ČSN ISO 10303-514 Mezinárodní norma ISO 10303 je uspořádána do série samostatných částí, které jsou publikovány nezávisle na sobě. Tyto jednotlivé části jsou rozděleny do následujících skupin: metod popisu, protokolů aplikace, skupiny abstraktních testů, metod implementace a testování shody. Tato část ISO 10303 je součástí skupiny aplikace konstrukčního vyjádření. Tato část 10303 popisuje aplikaci konstrukčního vyjádření (AIC), která je použitelná pro počítačové zobrazení. Toto zobrazení je uspořádané do logických skupin, které podporují určité funkční použití dat o výrobku v řadě různých aplikačních kontextů. Tyto konstrukce jsou obecným vyjádřením integrovaných zdrojů podporujících sdílení požadovaných informací mezi protokoly aplikací. Norma specifikuje AIC využitelné pro definování třírozměrného hraničního zobrazení s explicitní topologií a elementární nebo neomezenou formou geometrie. Specializuje se na geometrické konstrukce podle ISO 10303-43, které definují rozmanité třírozměrné modely tak, aby tyto modely byly jednoznačně definované. Plochy definované B-rep modelech v této AIC používají definice advanced_face z ISO 10303-511.AIC definované v této části normy specifikují zobrazení generických zdrojů a tím podporují uspokojení následujících požadavků na: - definici modelu rozvinutého hraničního zobrazení. Rozvinutý model hraničního zobrazení je zobrazením složeným z jednoho nebo více manifold_solid_breps (různorodý třírozměrný breps (třírozměrný model hraničního zobrazení)), z nichž každý je definován pomocí jednoduché plastické geometrie. - definici neohraničené geometrie křivek a povrchů použitých v definicích ploch modelu hraničního zobrazení. - definici topologické struktury modelu hraničního zobrazení. Všechny povrchy jsou ohraničeny definováním přidružených advanced_face (rozvinutá plocha) a všechny křivky jsou ohraničeny odkazem na topologické edge_curve (hranová křivka). Toto AIC není závislé na jakékoli aplikační doméně. Předmětem této normy jsou: - 3D geometrie; - hraniční křivky a povrchy; - modely hraničního zobrazení; - hraniční zobrazení; - kuželosečky; - jednoduché křivky; - jednoduché povrchy; - geometrické transformace; - zobrazení s více čarami; - zobrazení s více křivkami; - povrh získaný převedením nebo rotací křivek; - povrchové křivky; - parametrické křivky v třírozměrném prostoru; - neohraničená geometrie; - použitím topologie k ohraničení geometrických entit; Norma dále obsahuje použité definice a zkratky, zkrácený výpis jazyka EXPRESS.

Obsah

ČSN 02 1739 Norma platí pro podložky pro tyče I, U, IE, UE. Norma stanovuje rozměry a přibližnou hmotnost podložek v rozsahu průměru díry podložky od 9 mm do 26 mm pro šrouby od M 8 do M 24, materiál, třídu přesnosti a způsob označení podložky.

Obsah

ČSN 02 2512 Norma stanovuje rozměry s mezními úchylkami a přibližnou hmotnost klínů v rozsahu šířek klínů od 4 mm do 50 mm a výšek od 4 mm do 28 mm, drsnost povrchu, materiál, úkos a způsob označení klínu. Přiřazení drážkových klínů k hřídelům a rozměry drážek viz ČSN 02 2503 (bude nahrazena TNI 02 2503).

Obsah

ČSN 02 2513 Norma stanovuje rozměry s mezními úchylkami a přibližnou hmotnost klínů v rozsahu šířek klínů od 4 mm do 50 mm a výšek od 4 mm do 28 mm, drsnost povrchu, materiál, úkos a způsob označení klínu. Přiřazení drážkových klínů k hřídelům a rozměry drážek viz ČSN 02 2503 (bude nahrazena TNI 02 2503).

Obsah

ČSN 02 2514 Norma stanovuje rozměry s mezními úchylkami a přibližnou hmotnost klínů v rozsahu šířek klínů od 4 mm do 50 mm a výšek od 4 mm do 28 mm, drsnost povrchu, materiál, úkos a způsob označení klínu. Přiřazení drážkových klínů k hřídelům a rozměry drážek viz ČSN 02 2503 (bude nahrazena TNI 02 2503).

Obsah

ČSN 02 2531 Norma stanovuje rozměry s mezními úchylkami a přibližnou hmotnost klínů v rozsahu šířek klínů od 5 mm do 50 mm a výšek od 3 mm do 18 mm, drsnost povrchu, materiál, úkos a způsob označení klínu. Přiřazení ploských klínů k hřídelům a rozměry drážek viz ČSN 02 2504 (bude nahrazena TNI 02 2504).

Obsah

ČSN 02 2532 Norma stanovuje rozměry s mezními úchylkami a přibližnou hmotnost klínů v rozsahu šířek klínů od 5 mm do 50 mm a výšek od 3 mm do 28 mm, drsnost povrchu, materiál, úkos a způsob označení klínu. Přiřazení ploských klínů k hřídelům a rozměry drážek viz ČSN 02 2504 (bude nahrazena TNI 02 2504).

Obsah

ČSN 02 2570 Norma platí pro pera výměnná s 2 přídržnými šrouby. Per s přídržnými šrouby se použije, má-li býti náboj posouvatelný po hřídeli (na př. u spojek). Norma stanovuje rozměry s mezními úchylkami a přibližnou hmotnost per v rozsahu šířek per od 10 mm do 50 mm a výšek od 8 mm do 28 mm, drsnost povrchu, materiál a způsob označení pera. Přiřazení per k hřídelům a rozměry drážek podle ČSN 02 2507.