Normy

Obsah

ČSN 37 5199 Norma platí pro označování částí trakčního vedení a pro bezpečnostní sdělení na trakčním vedení a na zařízeních v jeho blízkosti. Platí pro celostátní dráhy a části vleček, na nichž ČSD vykonává přípojový provoz. Je rozdělena do dvou částí: navrhování a provoz. V obou částech jsou podrobné údaje pro bezpečnostní sdělení, tj. pro používání barev, i pro užití jak ve stanici, tak na volné (širé) trati. Kromě toho jsou uvedeny i pokyny pro použití bezpečnostních tabulek. (Jejich vzory jsou k normě připojeny.) V řadě dalších podrobností se norma odvolává na ČSN 01 8010. ČSN 37 5199 byla schválena 22.12.1971 a nabyla účinností od 1.7.1972. Nahradila přílohu č. 6 k ČSN 34 1540 z 11.3.1970. "Změnou a)-3/1982" se s účinností od 1.6.1982 provádí řada drobnějších úprav asi v deseti článcích, a to zejména po novelizaci ON 34 1540 a ON 37 5815. "Změnou b)-2/1988" se s účinností od 1.4.1988 provádí v normě řada dalších úprav textu, a to zejména v souvislosti se změnami ČSN 01 8010 a změnou výstražné oranžové barvy na žlutou.

Obsah

ČSN 01 3462 Norma stanoví zásady pro kreslení vodovodních schémat a výkresů vodovodních řádů a objektů v projektové dokumentaci vodovodů. Zásady pro kreslení vnitřních vodovodů stanoví ČSN 01 3450. Norma nestanoví, které přílohy má projektová dokumentace obsahovat a ani neurčuje obsah jednotlivých druhů výkresů. Poměrně rozsáhlá norma obsahuje jak pokyny pro označování, provádění výkresů i schémat, ale i (v přílohách A až N) příklady různých situací. ČSN 01 3462 byla vydána v prosinci 1994. Nahradila ČSN 01 3462 z 20.11.1984.

Obsah

ČSN 01 3466 Tato norma stanoví zásady pro kreslení výkresů pozemních komunikací, tj. dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací v projektové dokumentaci stavby. Norma určuje způsob kreslení výkresů pozemních komunikací bez ohledu na účel nebo stupeň dokumentace. Pro kreslení výkresů mostů platí ČSN 01 3467. Norma neurčuje, jaké přílohy musí dokumentace pozemních komunikací obsahovat, ani neurčuje náplň jednotlivých grafických příloh. O obsahu dokumentace a náplni jednotlivých grafických příloh se rozhoduje s přihlédnutím k jakému účelu je dokumentace určena. Rozhodování se řídí příslušnými předpisy.

Obsah

ČSN ISO 8501-2 Norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 8501-2:1994. Mezinárodní norma ISO 8501-2:1994 má status české technické normy. (ČSN) ISO 8501 zahrnuje v současné době následující části: Část 1 - Stupně zarezavění a stupně přípravy ocelového podkladu bez povlaku a ocelového podkladu po úplném odstranění předchozích povlaků, včetně Informativního doplňku; Část 2 - Stupně přípravy dříve natřeného ocelového podkladu po místním odstranění předchozích povlaků, Část 3 - Stupně přípravy svarů, řezných hran a povrchových vad. Tato druhá část normy (ČSN) ISO 8501 specifikuje stupně přípravy oceli po místním odstranění stávajících nátěrů. Jednotlivé stupně přípravy povrchu jsou definovány (viz kapitolu 4) slovním popisem vzhledu povrchu po operaci čištění a reprezentativními fotografickými příklady z (ČSN) ISO 8501-1. V příloze této normy jsou fotografické příklady pro stupně přípravy povrchu P Sa 2- a P Ma. Tato druhá část (ČSN) ISO 8501 je použitelná pro ocelové povrchy, u kterých byly pouze části ploch otryskány nebo čištěny pomocí ručních mechanizovaných kartáčů a brusek. Podle této části (ČSN) ISO 8501 se čistota povrchu posuzuje podle jeho vzhledu. V řadě případů je toto postačující, ale u povlakových systémů určených pro expozici do agresivních atmosfér, ponor do vody, podmínky trvalé kondenzace vlhkosti, se doporučuje provést hodnocení čistoty povrchu na přítomnost rozpustných solí a jiných, pouhým okem neviditelných nečistot. Fyzikální a chemické způsoby pro tato hodnocení jsou předmětem různých částí ISO 8502. Pokud je nutné hodnotit drsnost povrchu, postupuje se podle ISO 8503. Tato část normy se skládá z těchto kapitol: kapitola 1 - Předmět normy, kapitola 2 - Normativní odkazy, kapitola 3 - Výchozí stav natřeného povrchu před čištěním, kapitola 4 - Stupně přípravy povrchu, kapitola 5 - Fotografické příklady. ČSN ISO 8501-2 (03 8221) byla vydána v červnu 1998.

Obsah

ČSN 75 2310 Tato norma stanovuje zásady pro navrhování, výstavbu a kontrolu provádění sypaných přehradních hrází, obvodových hrází vodních nádrží i obvodových hrází horních nádrží přečerpacích vodních elektráren. Pro stanovení hlavních parametrů a pro navrhování vybavení a objektů přehrad platí ČSN 75 2340. Pro naplavované hráze a hráze odkališť se použijí odpovídající ustanovení této normy přiměřeně. Norma neplatí pro hráze malých vodních nádrží (pro hráze malých vodních nádrží platí ČSN 75 2410), pro ochranné hráze podél vodních toků a pro suché nádrže. .

Obsah

ČSN EN 62231 Tato mezinárodní norma platí pro kompozitní staniční podpěrky, které se skládají z pevného válcového izolačního jádra, nesoucího mechanické zatížení, vyrobeného z vláken impregnovaných pryskyřicí, pláště (z vnější strany pevného izolačního jádra), vyrobeného z elastomerů (například silikonu nebo etylén-propylenu) a koncových armatur připevněných k izolačnímu jádru. Kompozitní staniční podpěrky, pro které platí tato norma, jsou podrobeny zatížením v ohybu, krutu, tahu a tlaku. Jsou určeny pro stanice se střídavým napětím vyšším než 1 000 V až do 245 kV. Dále norma zahrnuje definice použitých termínů, stanovuje zkušební metody a kritérií přejímky nebo poruchy.

Obsah

ČSN 01 3469 Tato norma platí pro zobrazování objektů stavebních částí hydrotechnických a hydroenergetických staveb. Norma neurčuje obsah jednotlivých druhů výkresů, který vyplývá z účelu, pro který jsou výkresy zhotovovány, ani nestanoví rozsah dokumentace, který je dán smluvními vztahy.

Obsah

ČSN EN ISO 10846-2 Tato část ISO 10846 specifikuje metodu určování přenosové dynamické tuhosti pro translační pohyby pružných podpor při specifikovaném předepnutí. Tato metoda se týká laboratorního měření vibrací na vstupní straně a měření blokovacích sil na výstupu a nazývá se "přímá metoda". Metoda je aplikovatelná na zkušební prvky s rovnoběžnými přírubami (viz obrázek 1). Pružné prvky, na které se vztahuje tato část ISO 10846, jsou ty izolátory, které jsou použity ke snížení - přenosu vibrací v dolní části rozsahu slyšitelných frekvencí (typicky 20 Hz až 500 Hz) na konstrukci, která může na příklad vyzařovat zvuk šířený tekutinou (vzduchem, vodou nebo jinou tekutinou), a - přenosu nízkofrekvenčních vibrací (typicky od 1 Hz do 80 Hz), které mohou na příklad působit na osoby nebo mohou způsobit poškození konstrukcí jakékoliv velikosti, jestliže jsou vibrace příliš mohutné. POZNÁMKA 1: V praxi může velikost dostupného zkušebního (dostupných zkušebních) zařízení omezit použití velmi malých nebo velmi velkých pružných podpor. POZNÁMKA 2: Vzorky průběžných podpor z pásků a rohoží jsou v této metodě zahrnuty. Jestli vzorek popisuje dostatečně chování složitého systému nebo ne, je na zodpovědnosti uživatele této části ISO 10846. Tato část normy ISO 10846 zahrnuje měření translací (posuvů) ve směru normály a v příčných směrech k přírubám. Přímá metoda zahrnuje frekvenční rozsah od 1 Hz až do frekvence fUL, která je obvykle určena zkušebním zařízením. POZNÁMKA 3: V důsledku velké různosti zkušebních zařízení a zkušebních prvků je fUL proměnná veličina. V této části ISO 10846 není adekvátnost zkušebního zařízení definována pro pevný frekvenční rozsah, nýbrž je stanovena na bázi naměřených dat, jak je popsáno v 6.1 až 6.4.

Obsah

ČSN EN 818-7+A1 Norma stanovuje bezpečnostní požadavky pro zdvihací řetězy třídy T (provedení T zušlechtěné a v provedeních DAT a DT povrchově kalené), určené pro sériová řetězová zdvihadla s ručním nebo motorovým pohonem. Pro tyto účely jsou používány elektricky svařované krátkočlánkové řetězy s přesnou tolerancí, které jsou v souladu s ČSN EN 818-1. Stanovuje konkrétní rozměry řetězu, tzn. jmenovitou tloušťku, mezní úchylky průměru materiálu, průměr v místě svaru, délku rozměrově ovlivněnou svařováním, rozteč a šířku v rozsahu 4 - 22 mm. V normě jsou uvedeny požadavky na kvalitu materiálu, tepelné zpracování a mechanické vlastnosti řetězu.

Obsah

ČSN EN 50411-2 Tato norma v části nazvané Obecně a návod stanovuje koncepci formální a obsahové stavby celé třídy specifikací výrobku řady EN 50411-2-X zahrnující optické vláknové kryty, ochranné mikrotrubičkové kryty a mikrotrubičkové konektory. Pro tyto specifikace předepisuje pevnou strukturu o jedenácti oddílech detailně definujících pět kategorií charakteristických atributů rozhraní výrobků doplněných o základní požadavky na jejich těsnění, fyzikální obrysové tvarové rozměry, geometrické uspořádání a kótování jejich rozměrů. Norma podává návod jak kategorizovat jednotlivé výrobky a jejich příslušenství, uvádí odkazy na normativní mezinárodní dokumenty, předkládá 39 definic a 13 zkratek používaných pojmů. Zvláště se též norma věnuje specifikacím a prováděním zkoušek ověřujících mechanické a funkční parametry jednotlivých kategorií výrobků. V přehledových tabulkách uvádí jejich seznam pro každou třídu zkoušek, požadavky na jejich metodiku přímým popisem či pomocí odkazů na příslušné normy a definuje doporučené přísnosti.

Obsah

ČSN EN ISO 2151 Tato mezinárodní norma stanovuje metody měření, určování a deklarování emise hluku pro přenosné a stacionární kompresory a vývěvy. Předepisuje podmínky montáže, zatěžování a provozní podmínky, za kterých lze určit emisi hluku vyjádřenou pomocí: - hladiny akustického výkonu za stanovených podmínek zatížení; - hladiny emisního akustického tlaku na stanovišti obsluhy za stanovených podmínek zatížení. Je aplikovatelná pro: - kompresory pro různé druhy plynů; - vzduchové kompresory s olejovým mazáním; - vzduchové kompresory zaplavené olejem; - kompresory chlazené vstřikováním vody; - bezmazné vzduchové kompresory; - kompresory pro manipulaci s nebezpečnými plyny (plynové kompresory); - kompresory pro manipulaci s kyslíkem; - kompresory pro manipulaci s acetylénem; - vysokotlaké kompresory [nad 4 MPa (40 bar)]; - kompresory pro aplikace s nízkou sací teplotou na vstupu, tj. pod bodem mrazu (0 °C); - velké kompresory (příkon nad 1 000 kW); - pojízdné kompresory a kompresory na rámu; - rotační objemová dmychadla a odstředivá (radiální) dmychadla a sací ventilátory pracující s tlaky 0,2 MPa ( 20 bar). Není vhodná pro: - kompresory pro jiné plyny než acetylén, které mají dovolený provozní tlak menší než 0,05 MPa (0,5 bar); - chladicí kompresory používané v chladicích systémech nebo tepelných čerpadlech; - ruční přenosné kompresory.