Normy

Obsah

ČSN EN 40-5 ČSN EN 40-5 je součástí souboru norem, které jsou z CEN přejímány do soustavy českých norem. EN 40 má sedm částí a obsahuje ustanovení pro navrhování osvětlovacích stožárů. ČSN EN 40-5 obsahuje ustanovení, která musí být splněna pro ocelové stožáry. Jde zejména o požadavky na materiál, podmínky a kontrolu svařování, požadavky na spoje a přípoje, kritéria posuzování shody a přejímací podmínky. Norma obsahuje 3 informativní přílohy A,B a C, normativní přílohu D a tzv. harmonizační doložku, která je obsažena v informativní příloze ZA. Přílohy rozšiřují informace o ochraně proti korozi, uvádějí doporučení pro skladování a montáž osvětlovacích stožárů, specifikují typové zkoušky a přinášejí ustanovení, která se týkají směrnice EU o stavebních výrobcích. V národní příloze jsou uvedeny vysvětlivky a slovník použitých výrazů.

Obsah

ČSN EN 40-6 ČSN EN 40-6 je součástí souboru norem, které jsou z CEN přejímány do soustavy českých norem. EN 40 má sedm částí a obsahuje ustanovení pro navrhování osvětlovacích stožárů. ČSN EN 40-6 obsahuje ustanovení, která musí být splněna pro stožáry z hliníkových slitin. Jde zejména o požadavky na materiál, podmínky a kontrolu svařování, požadavky na spoje a přípoje, kritéria posuzování shody a přejímací podmínky. Norma obsahuje 2 informativní přílohy A a B, normativní přílohu C a tzv. harmonizační doložku, která je obsažena v informativní příloze ZA. Přílohy rozšiřují informace o ochraně proti korozi, uvádějí doporučení pro skladování a montáž osvětlovacích stožárů, specifikují typové zkoušky a přinášejí ustanovení, která se týkají směrnice EU o stavebních výrobcích. V národní příloze jsou uvedeny vysvětlivky a slovník použitých výrazů.

Obsah

ČSN ETSI EN 301 489-3 V1.3.1 Tato norma pokrývá posuzování zařízení krátkého dosahu (SRD) a přidružených zařízení s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu (EMC). Technické specifikace vztahující se na anténní vstup/výstup a emise ze vstupu/výstupu krytu zařízení krátkého dosahu (SRD) nejsou v této normě zahrnuty. Tyto technické specifikace lze nalézt v příslušných normách výrobků pro efektivní využívání rádiového spektra. Tato norma specifikuje vhodné zkušební podmínky, posuzování funkce a funkční kritéria pro zařízení krátkého dosahu (SRD) a související přidružená zařízení.

Obsah

ČSN EN 1092-4 Tento dokument EN 1092-4:2002 byl vypracován technickou komisí CEN/TC 74 "Příruby a přírubové spoje", jejíž sekretariát zajišťuje DIN. Tento dokument byl vypracován na základě mandátu uděleného CEN Evropskou komisí a Evropským Sdružením volného obchodu a podporuje základní požadavky evropských směrnic. Vztah ke směrnici (směrnicím) EU je uveden v informativní příloze ZA, která je nedílnou součástí této normy. EN 1092 sestává z následujících čtyř částí: Část 1: Příruby z oceli Část 2: Příruby z litiny Část 3: Příruby ze slitin mědi Část 4: Příruby ze slitin hliníku Připojovací rozměry přírub podle této normy jsou kompatibilní s rozměry přírub z jiných materiálů v souladu s ostatními částmi EN 1092 a rozměry přírub podle ISO 7005. Příloha A je informativní. Tato část normy specifikuje požadavky pro kruhové příruby označované PN, určené pro trubky, armatury, tvarovky a příslušenství a vyráběné ze slitin hliníku v rozsahu od DN 15 do DN 600 a od PN 10 do PN 63. Specifikuje typy přírub a jejich těsnicí plochy, rozměry a mezní úchylky, velikost a počet šroubů, opracování povrchu těsnicích ploch, značení a materiál společně s přiřazenými tlako-teplotními stupni (p/T). Příruby jsou určené pro používání v potrubních systémech stejně jako pro tlakové nádoby.

Obsah

ČSN ISO 841 Tato mezinárodní norma popisuje souřadnicový systém stroje vzhledem k primárním pohybům jednotlivých číslicově řízených strojů a k přidruženým pohybům stroje. Souřadnicový systém stroje je používán ke stanovení souřadnic pohybujícího se nástroje (nebo bodu v pracovním prostoru nebo na výkresu) vzhledem k stacionárnímu obrobku. Programátor může tudíž popsat obráběcí operace, aniž musí vědět, zda se nástroj přibližuje směrem k obrobku, nebo zda se obrobek přibližuje k nástroji. POZNÁMKA 1 - Individuálně číslicově řízené stroje jsou ty, u nichž všechny osy jsou pevně spojeny s jednou základnou nebo rámem, a všechny pohyby se vztahují k jedinému standardnímu souřadnicovému systému. POZNÁMKA 2 - Pro jednoduchost se ve většině textu této mezinárodní normy používají termíny platné pro obráběcí stroje, nicméně tyto termíny platí pro číslicově řízené stroje obecně. Souřadnicové systémy a terminologie pohybů os pro průmyslové roboty jsou stanoveny v ISO 9787, Manipulační průmyslové roboty - Souřadnicové systémy a terminologie pohybů.

Obsah

ČSN EN 61000-2-2 Tato norma se týká rušení šířených vedením v kmitočtovém rozsahu od 0 kHz do 9 kHz s rozšířením až do 148,5 kHz specificky pro systémy signálů ve veřejných rozvodných sítích. Tato norma uvádí kompatibilní úrovně pro veřejné střídavé distribuční sítě nízkého napětí, které mají jmenovité fázové napětí až do 420 V nebo sdružené napětí 690 V a jmenovitý kmitočet 50 Hz nebo 60 Hz. Kompatibilní úrovně specifikované v této normě platí ve společném napájecím bodu. Kompatibilní úrovně jsou specifikovány pro elektromagnetická rušení typů, které mohou být ve veřejných rozvodných sítích nízkého napětí očekávány.

Obsah

ČSN EN 60702-1 Norma obsahuje identické znění IEC 60702-1:2002 : Kabely s minerální izolací a jejich koncovky pro jmenovitá napětí do 750 V. Část 1: Kabely, která byla schválena CENELEC jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací.

Obsah

ČSN EN 50324-2 Metody měření popsané v této evropské normě jsou určeny pro piezoelektrické součástky vyráběné z keramických materiálů popsaných v EN 50324-1 "Definice a klasifikace". Metody měření specifických dielektrických, piezoelektrických a elastických koeficientů jsou obecně použitelné pro piezoelektrickou keramiku. Polykrystalická podstata keramiky, statistické odchylky ve složení a vliv výrobního procesu mají za následek, že specifikované materiálové koeficienty vykazují typickou střední hodnotu. Tyto hodnoty mají pouze informační charakter. Piezoelektrické měniče mohou mít široce rozličné tvary a mohou být využívány v řadě typů kmitů. Materiálové parametry jsou však měřeny na jednoduchých testovacích tělískách (disky, tyčky, atd., viz EN 50324-1, obrázek 2) využívajících specifické geometrické a elektrické okrajové podmínky. Následně výsledky testů udávají pouze základní materiálové parametry a musí být použity pouze jako vodítko aktuálních vlastností vyráběných komerčních součástek.

Obsah

ČSN ISO/IEC 2593 Norma specifikuje 34-pólový konektor a přiřazení čísel kontaktům na rozhraní mezi koncovým datovým zařízením (DTE) a ukončujícím zařízením datového okruhu (DCE), kde je použitelné Doporučení ITU-T V.36 nebo Doporučení ITU-T X.21bis spolu s Doporučeními ITU-T V.10 a V.11. Spolupráce mezi rozhraními navrženými podle elektrických parametrů specifikovaných v Doporučení ITU-T V.36 a parametrů specifikovaných v Doporučení ITU-T V.11 je možná alespoň v omezené míře. Toho může být dosaženo například použitím pasivního adaptéru, který spojuje konektory rozhraní podle norem ISO/IEC 2593 a ISO 4902 nebo ISO 4903. Norma specifikuje rozměry krytu konektoru a poskytuje doporučení pro typ zajišťovacího zařízení (závitových zámků) a stínění konektoru. Norma byla vytvořena společnou technickou komisí ISO/IEC JTC1, Informační technologie, subkomisí SC6, Telekomunikace a výměna informací mezi systémy.

Obsah

ČSN ETSI EN 301 489-9 V1.2.1 Tato norma pokrývá posuzování bezdrátových mikrofonů a podobných zařízení RF zvukového spoje, bezšňůrových zvukových a příposlechových zařízení, určených pro přenos hudby a řeči, a souvisejících přidružených zařízení, pokud jde o elektromagnetickou kompatibilitu (EMC). Technické specifikace vztahující se na anténní vstup/výstup a emise ze vstupu/výstupu krytem bezdrátových mikrofonů a podobných zařízení RF zvukového spoje, bezšňůrových zvukových a příposlechových zařízení nejsou v této normě zahrnuty. Tyto technické specifikace lze nalézt v příslušných normách výrobků pro efektivní využívání rádiového spektra. Tato norma specifikuje použitelné zkoušky EMC, zkušební metody, meze a funkční kritéria pro bezdrátové mikrofony, podobná zařízení RF zvukového spoje, bezšňůrová zvuková a příposlechová zařízení a související přidružená zařízení. Tato zařízení mohou používat analogové nebo digitální modulační techniky.

Obsah

ČSN ETSI EN 301 908-1 V1.1.1 Tato norma platí pro uživatelská zařízení a základnové stanice pro IMT-2000, s výjimkou FDMA/TDMA (DECT) IMT-2000, spadající do rozsahu platnosti první části EN 301 908, a pro přidružená zařízení, která jsou určena k používání spolu s nimi. Obsahuje technické požadavky, které jsou společné pro zařízení spadající do rozsahu platnosti jednotlivých částí této normy. Je určena k pokrytí ustanovení článku 3.2 Směrnice 1999/5/EC [1] (Směrnice R&TTE).

Obsah

ČSN EN 61190-1-1 Norma ČSN EN 61190 má zatím tři části se společným názvem Připojovací materiály pro elektronickou montáž: - Část 1-1: Požadavky na pájecí tavidla pro vysoce kvalitní propojování v elektronické montáži - Část 1-2: Požadavky na pájecí pasty pro vysoce kvalitní propojování v elektronické montáži - Část 1-3: Požadavky na pájecí slitiny pro elektroniku a na tavidlové a beztavidlové tuhé pájky pro pájení v elektronice ČSN EN 61190-1-1 stanoví klasifikaci materiálů pro pájení specifikováním zkušebních metod a kontrolních kritérií. Tyto materiály zahrnují kapalné tavidlo, pastovité tavidlo, tavidlo z pájecí pasty, tavidlo předtvarované pájky a tavidlo z pájky s jádrem. Není záměrem této normy vyloučit jakákoliv přijatelná tavidla nebo pomocné pájecí materiály: avšak tyto materiály musí vytvořit žádoucí elektrické a metalurgické propojení. Požadavky na pájecí tavidla jsou formulovány ve všeobecných termínech pro normalizovanou klasifikaci. V praxi, pokud jsou nezbytné přísnější požadavky nebo se používají jiné výrobní postupy, měly by být uživatelem určeny jako doplňkové požadavky. Kyselina mravenčí se nepovažuje pro účely tohoto dokumentu jako tavidlo. Všeobecné specifikace pro pájecí tavidla jsou uvedena ISO. Tato norma je určena pro použití pro všechny typy tavidel, které se používají pro pájení všeobecně a v elektronice zejména. Tavidla ovlivňují všechny aspekty aplikace, jako jsou pájení vlnou, výrobu desek s plošným propojením (PWB), pokovení cín-olovo a pájení přetavením. Materiály zahrnují pájecí pasty, pájky s jádrem z tavidla a předtvarované pájky pokryté tavidlem. Pájecí tavidla, zahrnutá do této normy, jsou určena pro různé typy průmyslového pájení elektroniky spotřební, průmyslové a komerční. Norma ČSN EN 61190-1-1:2002 je překladem 41 stran anglického a francouzského textu normy IEC 61190-1-1:2002 a dvou stran EN 61190-1-1:2002.