Normy

Obsah

ČSN EN ISO 11546-1 Tato část ISO 11546 stanovuje laboratorní metody pro určení zvukové izolace (vložného útlumu) krytů malých strojů. Vztahuje se pouze ke krytu jako celku a nikoliv k jednotlivým panelům, z nichž je kryt sestaven. POZNÁMKY 1 - Zvuková izolace pro části krytů, jako například prvků stěn, dveří, oken, tlumičů atd. se měří podle jiných odpovídajících norem. 2 - Souvisící normy se týkají měření útlumu hluku krytů in situ (ISO 11546-2) a měření útlumu hluku kabin (ISO 11957. Měřicí metody uvedené v této části ISO 11546 jsou založeny na mezinárodních normách sérií ISO 3740, ISO 9614 a ISO 11200 (viz tabulka 1). V závislosti na zvolené metodě je zvuková izolace (vložný útlum) krytů určena ve smyslu snížení hladiny akustického výkonu nebo hladiny akustického tlaku. Jsou stanoveny metody pro měření těch případů, kdy je uvnitř krytu zdroj zvuku (stroj), pro který je kryt určen. Tam, kde tyto metody nejsou použitelné, lze uskutečnit jiná měření pomocí reciproční metody (viz 3.11 a 7.2) nebo umělého zdroje zvuku. Tato část ISO 11546 je bez jakýchkoliv omezení použitelná pro samonosné kryty s objemy menšími než 2 m3. Je-li použito zdroje zvuku, pro který jsou kryty určeny, může být určena i zvuková izolace krytů s objemy překračujícími 2 m3 za předpokladu, že jsou splněny požadavky použité normy týkající se nejvyššího přípustného objemu. Metoda zdroje zvuku, pro který jsou kryty určeny, je použitelná pro jakoukoliv podobu krytů, například pro kryty připevněné ke stroji. Při použití reciproční metody nebo metody umělého zdroje zvuku je maximální objem krytu omezen na 2 m3. Tyto metody nejsou použitelné pro kryty těsně obklopující stroj. Výraz "laboratorní podmínky" použitý v názvu této části ISO11546 znamená, že zkušební podmínky a zkušební prostředí (venkovní nebo vnitřní) plně odpovídají příslušným mezinárodním normám uvedeným v tabulce 1.

Obsah

ČSN EN ISO 12001 Tato mezinárodní norma stanovuje technické požadavky na zkušební předpisy pro hluk pro specifické skupiny strojů a zařízení. V prvé řadě je použitelná pro stacionární stroje a zařízení včetně ručního nářadí i pro ty, které představují riziko způsobené pohyblivostí nebo zdviháním břemen Účelem zkušebních přepisů pro hluk je sjednotit postupy pro získávání výsledků zkoušek tak, aby získávané emise hluku strojů stejné skupiny byly porovnatelné a tak umožnit uživatelům srovnávat a kontrolovat deklarované údaje o emisi hluku. Veličiny popisované ve zkušebních předpisech pro hluk jsou rovněž použitelné pro specifikaci hluku v soukromých smlouvách, pro potřeby plánování a snižování hluku. Specifické zkušební předpisy pro rozdílné typy strojů a zařízení jsou stanovovány a používány v souladu s požadavky základních mezinárodních norem. Normalizované zkušební předpisy udávají podrobné požadavky na montáž, zatížení a provozní podmínky pro jednotlivé skupiny, do nichž zkoušený stroj náleží stejně jako umístění stanovišť obsluhy a dalších stanovených míst (pokud jsou). Účelem této mezinárodní normy je pomáhat technickým normalizačním komisím odpovědným za přípravu zkušebních předpisů pro hluk specifických skupin strojů nebo zařízení k tomu, aby takové zkušební předpisy pro hluk - byly pokud možno homogenní s každým jednotlivým zkušebním předpisem se stejnou základní strukturou, - byly v plném souladu se základními normami pro měření, deklarování a ověřování emise hluku a - odrážely poslední technické znalosti metod určování emise hluku pro uvažované specifické skupiny strojů nebo zařízení. POZNÁMKA 1 - Příloha A obsahuje seznam základních mezinárodních norem používaných při přípravě zkušebních předpisů pro hluk. Osnova obvyklého zkušebního předpisu pro hluk zahrnující požadované informace je v příloze B. Veličiny emise hluku jsou popsány v příloze C.

Obsah

ČSN EN 60534-2-4 Tato část souboru norem se vztahuje na všechny typy průmyslových ventilů. Definuje jak stanovit typické základní vlastnosti toku řídicích ventilů a základní regulační rozsah ventilů. Definuje také, jak stanovit kritéria pro dodržování výrobcem stanovených vlastností toku.

Obsah

ČSN ISO/IEC 4909 Tato mezinárodní norma určuje specifikace pro karty vydávané nebo akceptovatelné v bankovním sektoru a je určena k tomu, aby umožnila výměnu dat založenou na používání informace zakódované v magnetickém proužku. Norma stanoví datový obsah a fyzické umístění informace pro čtení / záznam na stopě 3 a má být používána spolu s příslušnou částí dokumentů uvedených v kapitole 2. Použití stopy 3 spolu se stopou 2 je režim činnosti použitelný pro prostředí výměny on-line i off-line. Tento režim činnosti vyžaduje, aby byla přečtena data původně zakódovaná na stopě 2; byla přečtena data na stopě 3, a pokud je požadována aktualizace, byla přepsána všechna data na stopě 3. Nezávislé použití stopy 3 je alternativním režimem činnosti, který dovoluje výměnu on-line a off-line založenou na vzájemné dohodě mezi zainteresovanými stranami. To vyžaduje pouze čtení dat na stopě 3, a pokud je požadována aktualizace, přepsání všech dat na stopě 3.

Obsah

ČSN 73 4130 Tato norma určuje požadavky pro rozměry a tvar schodišť a šikmých ramp, které jsou trvalou součástí interiéru a exteriéru stavebních objektů a jsou určeny jako komunikace pro pěší. Tato norma nezohledňuje a neřeší způsob vytvoření a podepření konstrukcí schodišť a šikmých ramp ani jejich nosných prvků. Tato norma se nevztahuje na: - pohyblivá schodiště a rampy; - schodiště a šikmé rampy tvořící součást technologických vybavení a zařízení; - vnitřní a venkovní šikmé rampy určené pro pojezd vozidel a jízdních kol; Oproti původní ČSN 73 4130:1985 byla upřesněna a rozšířena část pojednávající o názvosloví a definicích. Část třídění schodišť a šikmých ramp je formulována obecně tak, že se týká obou těchto konstrukčních součástí. Problematika všeobecných technických požadavků je rozdělena do dvou samostatných kapitol, pojednávajících odděleně o ramenech schodišť a šikmých ramp a o podestách schodišť a šikmých ramp. Technické požadavky jsou dále podrobněji specifikovány podle sklonů ramen pro překonávání rozdílů výškových úrovní na - konstrukce se sklonem v rozmezí 0°< alfa

Obsah

ČSN 75 4306 Tato norma platí pro navrhování a výstavbu závlahových potrubí a trubních sítí. Nevztahuje se na povrchová potrubí podrobných závlahových zařízení, závlahová potrubí s průtokem o volné hladině (gravitační), potrubí a trubní sítě dopravující odpadní vody, tekuté odpady (kejdu, kal) a jiné nenewtonské tekutiny. Neplatí pro navrhování a výstavbu závlahových potrubí a trubních sítí ve svážných územích. V seizmických oblastech při navrhování závlahových potrubí a sítí je třeba dodržet zásady uvedené v ČSN EN 1998-1 a zejména v ČSN EN 1998-4. Na poddolovaném území je třeba zohlednit zásady uvedené v ČSN 73 0039.

Obsah

ČSN ISO 25101 Tato norma specifikuje metodu stanovení lineárních izomerů perfluoroktansulfonátu (PFOS) a perfluoroktanoátu (PFOA) v nefiltrovaných vzorcích pitné, podzemní a povrchové vody (sladká a mořská voda) s použitím vysokoúčinné kapalinové chromatografie/tandemové hmotnostní spektrometrie (HPLC-MS/MS). Další izomery mohou být uvedeny samostatně jako nelineární izomery a stanoveny jako takové. Metoda je použitelná pro koncentrační rozsah 2,0 ng/l až 10 000 ng/l PFOS a 10 ng/l až 10 000 ng/l PFOA. V závislosti na matrici může být tato metoda použitelná také pro vyšší koncentrace od 100 ng/l do 200 000 ng/l po vhodném zředění vzorku nebo zmenšení jeho velikosti.

Obsah

ČSN P ISO/TS 11370 Metoda popsaná v této technické specifikaci je použitelná pro stanovení vybraných herbicidů a některých hlavních produktů jejich rozkladu (metabolitů) v pitné vodě, s validovanou mezí stanovitelnosti přibližně 0,05 g/l. Tato metoda může být rozšířena na další látky a podzemní vodu, pokud je validována v každém jednotlivém případě.

Obsah

ČSN ISO 24293 Tato norma specifikuje metodu stanovení vybraných jednotlivých izomerů nonylfenolu v nefiltrovaných vzorcích pitné, odpadní, podzemní a povrchové vody. Metoda je použitelná v koncentracích od 0,001 g/l do 0,1 g/l pro jednotlivé izomery a od 0,01 g/l do 0,2 g/l pro sumu 4-nonylfenolu (směs izomerů). V závislosti na matrici je metoda použitelná v koncentracích mezi 0,1 g/l a 50 g/l také pro odpadní vody.

Obsah

ČSN ISO 22514-3 Tato část ISO 22514 má sloužit jako návod pro situace, kdy je nutno pomocí studie stanovit, zda je například výstup ze stroje přijatelný podle daných kritérií. Takové situace jsou běžné v strojírenství, kdy je studie součástí přejímací zkoušky. Takové studie lze využít i k diagnostice současné výkonnosti stroje, nebo při řešení problémů. Popsaná metoda je velmi univerzální a byla použita v mnoha situacích.

Obsah

ČSN EN ISO 4871 Tato mezinárodní norma - uvádí informace o deklarování hodnot emise hluku, - popisuje informace o vlastnostech výrobku a akustických údajích, které musí být uvedeny v technické dokumentaci k deklarování emise hluku, a - stanovuje metody ověřování deklarované emise hluku. Je vhodná pro stroje a zařízení. Hodnoty užité k deklarování emise hluku jsou jednak hodnoty deklarované emise hluku vyjádřené jedním číslem Ld nebo hodnoty deklarované emise hluku vyjádřené dvěma čísly L a K. L je hodnota emise hluku určená přímo z měření a K je nejistota spojená s tímto měřením. Ld je součet L a K a reprezentuje horní hranici, kterou v daném konfidečním intervalu při opakovaných měřeních hodnota nepřesáhne; Ld odpovídá stanovené nebo označené hodnotě Lc definované v ISO 7574-1. Tyto dva způsoby deklarování hluku jsou alternativy při uvádění kterékoli, nebo všech hodnot hladiny akustického výkonu A LWA, hladiny emisního akustického tlaku A na stanovených místech LpA a špičkové hladiny emisního akustického tlaku vážené funkcí C na stanovených místech LpC,peak. Rozhodnutí o tom, který ze dvou způsobu se užije v jednotlivých případech závisí na požadavcích, které se musí splnit. Příslušný zkušební předpis pro hluk uvádí volbu a pokyny pro určení hodnoty K. Směrnice pro určování deklarovaných hodnot emise hluku uvádí příloha A.