Normy

Obsah

ČSN ISO 21940-31 Tato část ISO 21940 stanovuje metody pro určení citlivosti vibrací strojů na nevyváženost a poskytuje hodnoticí vodítko jako funkci blízkosti příslušných rezonančních otáček k otáčkám provozním. Tato část ISO 21940 se zabývá pouze vibracemi s otáčkovou frekvencí způsobenými nevyvážeností. Poskytuje také doporučení, jak používat číselné hodnoty citlivosti v některých zvláštních případech. Zahrnuje klasifikační soustavu použitelnou pro stroje a vztahující se k jejich náchylnosti ke změně nevyváženostiNP2). Stroje jsou roztříděny do tří typů podle náchylnosti a do pěti rozsahů citlivosti. Hodnoty citlivosti jsou určeny k používání pro jednoduché strojní soustavy, přednostně u rotorů, které mají pouze jedny rezonanční otáčky v celém rozsahu provozních otáček. Hodnoty citlivosti lze také použít pro stroje, které mají více rezonančních otáček v rozsahu provozních otáček, jsou-li rezonanční otáčky od sebe výrazně vzdáleny (např. o více než 20 %). Uvedené hodnoty citlivosti nejsou určeny k tomu, aby sloužily jako přejímací údaje pro jakoukoli skupinu strojů, ale spíše poskytují podklady k tomu, jak se vyhnout hrubým chybám stejně jako stanovení přehnaných nebo nedosažitelných požadavků. Mohou také sloužit jako podklad pro složitější zkoumání (např. když je ve speciálních případech nutné přesněji určit požadovanou citlivost). Když se patřičně zohlední uvedené hodnoty, lze ve většině případů očekávat uspokojivý provozní stav. Respektování hodnot citlivosti samo o sobě ještě nezaručí, že určitá velikost vibrací nebude v provozu překročena. Může se vyskytnout mnoho jiných zdrojů vibrací, které nejsou předmětem této části ISO 21940.

Obsah

ČSN EN ISO 1680 Tato mezinárodní norma stanovuje všechny informace nezbytné k účinnému určování, deklarování a ověřování charakteristik emise hluku točivých elektrických strojů za normalizovaných provozních podmínek. Stanovuje metody měření hluku, které se mohou používat, a provozní podmínky a způsob upevnění požadované při zkoušení. Charakteristiky emise hluku zahrnují hladinu akustického výkonu a hladinu emisního akustického tlaku. Určování těchto veličin je nezbytné - pro porovnání hluku vyzařovaného stroji, - aby výrobcům bylo umožněno deklarovat vyzařovaný hluk a - pro účely snižování hluku. Použití této mezinárodní normy jako zkušebního předpisu pro hluk zajišťuje reprodukovatelnost určování charakteristik emise hluku ve stanovených mezích určených třídou přesnosti základní normy použité pro měření. Metody měření hluku přípustné podle této mezinárodní normy jsou přesné metody (třída 1), technické metody (třída 2) a provozní metody (třída 3). Preferované jsou technické metody (třída 2). Tato mezinárodní norma je použitelná pro točivé elektrické stroje s jakoukoliv délkou, šířkou nebo výškou.

Obsah

ČSN P CEN ISO/TS 18234-1 Technologie TPEG je určena pro poskytovatele služeb, neboť byla navržena pro širokou škálu aplikací, které vyžadují efektivní přenos z jednoho bodu do více bodů prostřednictvím příjmu rádiového vysílání. Tato technická specifikace předkládá počáteční skupinu případů užití TPEG. Umožňuje indexování nových i stávajících aplikací TPEG tím, že pro každou aplikaci TPEG stanoví jednoznačný identifikátor AID. Dále je v příloze této normy stanoven postup sestavování zkrácených názvů norem (stávajících i budoucích), spolu s číslem redakční verze, sloužících pro rychlou orientaci v celé množině norem z této skupiny 18234.

Obsah

ČSN EN 50136-2 Norma specifikuje všeobecné požadavky na komunikátor poplachového systému ve střeženém prostoru (SPT) z hlediska vlastností funkčnosti, spolehlivosti, odolnosti, zabezpečení a bezpečnosti, instalovaného ve střežených prostorech a použitého v poplachových přenosových systémech (ATS). Zařízení střeženého prostoru může být autonomní nebo integrovanou částí poplachového přenosového systému

Obsah

ČSN EN 50136-3 Norma stanovuje minimální požadavky na funkci, spolehlivost, odolnost, bezpečnost a zabezpečovací vlastnosti komunikátoru přijímacího centra (RCT), instalovaného v dohledovém centru a používaného v poplachových přenosových systémech

Obsah

ČSN EN 62770 Tato norma popisuje požadavky a zkušební metody pro nepoužité přírodní estery v transformátorech a podobných olejem impregnovaných elektrických zařízeních, ve kterých je vyžadována kapalina jako izolační a teplonosné médium. Použití přírodních esterů se nedoporučuje pro elektrická zařízení, která jsou otevřena do atmosféry. V této normě se termín "přírodní estery" vztahuje na izolační kapaliny pro transformátory a podobná elektrická zařízení, s vhodnou biologickou rozložitelností a šetrnosti k životnímu prostředí. Tyto přírodní estery jsou rostlinné oleje získané ze semen a oleje získané z jiných vhodných biologických materiálů a dodávaných na dohodnutém místě, v daném časovém období. Tyto oleje se skládají z triglyceridů. Přírodní estery s aditivy patří do rozsahu platnosti této normy. Vzhledem k jejich různým chemickým složením, se přírodní estery liší od izolačních minerálních olejů a jiných izolačních kapalin, které mají vysoké body hoření, jako jsou syntetické estery nebo silikonové kapaliny. Přírodní, z esterů odvozené izolační kapaliny s nízkou viskozitou, byly zavedeny, ale nejsou předmětem této normy. Případné vlastnosti těchto kapalin jsou uvedeny v příloze B. Tato norma platí pouze pro nepoužité přírodní estery. Regenerované přírodní estery a přírodní estery s příměsí kapalin na bázi nepřírodních esterů jsou mimo rozsah platnosti této normy. Chemické názvosloví a vědecké notace používané v této normě jsou v souladu s IUPAC příručkou (Veličiny, jednotky a značky ve fyzikální chemii).

Obsah

ČSN EN 61290-3-3 Norma se používá pro všechny komerčně dostupné jednokanálové optické zesilovače (OA), včetně OA využívající opticky čerpaná vlákna (OFA), založené buď na vláknech dopovaných vzácnými zeminami nebo na Ramanově jevu, moduly polovodičových optických zesilovačů (moduly SOA) a optické zesilovače s planárními vlnovody (POWA). Přesněji, norma se používá pro jednokanálové OA umístěné před optické přijímače, kde nejsou mezi OA a přijímač umístěny optické pásmové filtrační prvky. Předmětem normy je stanovení jednotných požadavků pro přesné a spolehlivé měření poměru výkonu signálu na výstupu k celkovému výkonu ASE generovanému OA v optické šířce pásma přijímače. Norma obsahuje informativní přílohu A, která popisuje závislost poměru výkonu signálu k celkovému výkonu ASE na vstupním výkonu, vlnové délce a výstupním výkonu.

Obsah

ČSN EN 10216-1 Tato evropská norma stanovuje technické dodací podmínky pro dvě jakosti TR1 a TR2 bezešvých trubek s kruhovým příčným průřezem, vyrobených z nelegovaných jakostních ocelí se stanovenými vlastnostmi při pokojové teplotě.

Obsah

ČSN EN 13279-2 Tato norma určuje zkušební metody pro sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky, které splňují požadavky podle EN 13279-1.

Obsah

ČSN EN 1621-2 Tato evropská norma stanoví minimální rozsah pokrytí, které mají poskytnout chrániče zad pro motocyklisty. Norma obsahuje požadavky na užitné vlastnosti chráničů proti nárazu a podrobné zkušební metody. Zahrnuje požadavky pro stanovení rozměrů, ergonomické požadavky a požadavky na nezávadnost, na značení a na informace pro uživatele. V normě jsou zahrnuty tři typy chráničů zad proti mechanickým nárazům - chránič celých zad, chránič střední části zad a chránič dolní (bederní) části zad. Pro chrániče zad jsou stanoveny dvě třídy provedení. Chrániče třídy 2 poskytují v porovnání s třídou 1 zvýšenou ochranu.

Obsah

ČSN ISO 14635-3 Tato část normy ISO 14635 specifikuje zkušební metodu, založenou na FZG1) čtvercovém zkušebním zařízení, stanovující relativní zatížitelnost olejů pro vysoké tlaky (EP), stanoveným poškozením povrchu zubů známým jako zadírání. Tato zkušební metoda je vhodná pro vyhodnocení zatížitelnosti polotekutých maziv tříd NLGI 0 až 000 zadíráním, používaných typicky ve vysoce namáhaných ozubených soukolích uzavřených pohonů. Může se použít pouze pro maziva dostatečně tekutá ve zkušební převodovce zkušebního zařízení FZG.