Normy

Obsah

ČSN ISO 8421-1 Norma je identická s ISO 8421-1:1987. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato první část uvádí v českém a anglickém jazyce obecné termíny a definice, používané v oboru požární ochrany. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen. Je normalizováno cca 50 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v ISO 8421-1. Národní příloha obsahuje dalších 53 hesel! Za pozornost stojí tyto definice: Čl.1.3: Teplota samovznícení (teplota samovolného vznícení): Nejnižší teplota při níž se v látka za specifikovaných zkušebních podmínek samovolně vznítí. Čl.1.30.1: Dolní mez výbušnosti (DMV): Nejnižší koncentrace par ve vzduchu pod níž se již plamen za přítomnosti zdroje zapálení nešíří. Čl.1.30.2 Horní mez výbušnosti (HMV): Nejvyšší koncentrace par ve vzduchu nad níž se již plamen nešíří. Poznámka: V národní příloze jsou pro dolní a horní mez výbušnosti definice poněkud jiné, a to: NA 1.5: Dolní mez výbušnosti plynů, par a prachů: Nejnižší koncentrace směsi plynů, par nebo prachů se vzduchem, při které je směs již výbušná. NA 1.7: Horní mez výbušnosti plynů, par a prachů: Nejvyšší koncentrace směsi plynů, par nebo prachů se vzduchem, při které je směs ještě výbušná. Tolik národní příloha. Čl.1.34: Bod vzplanutí: Nejnižší teplota, při níž se z kapaliny za daných zkušebních podmínek uvolní dostatečné množství hořlavého plynu, aby působením zdroje zapálení nastalo vzplanutí. Poznámka: V národní příloze je nejen název, ale i definice poněkud jiná, a to: NA 1.40: Teplota vzplanutí: Nejnižší teplota, při které se působením zdroje zapálení plynné produkty rozkladu látky ve směsi se vzduchem zapálí /za definovaných podmínek zkoušky/. Tolik národní příloha. Čl.1.38: Teplota vznícení (bod vznícení): Nejnižší teplota látky, při níž může začít trvalé hoření za definovaných zkušebních podmínek. Národní příloha obsahuje i definici, která by - bez souvislosti - mohla působit zejména v hygieně práce dezinformačně. Je to: NA 1.13: Nebezpečná koncentrace: Směs hořlavých plynů nebo par se vzduchem, obsahující u trvalých primárních zdrojů úniku nejméně 25 % a u sekundárních zdrojů nejméně 50 % nebezpečné látky z množství potřebného k dosažení spodní meze výbušnosti. Z národní přílohy ještě uvádíme: NA 1.1 Bod hoření: Nejnižší teplota, při které se látka zapálí a dále hoří po stanovenou dobu po přiložení malého plamene k jeho povrchu za normalizovaných zkušebních podmínek. Poznámka recenzenta: Domnívám se, že směšování pojmů (zejména "bod" a "teplota") a uvádění podobných definic pro pojmy stejného obsahu má spíše dezinformační charakter. ČSN ISO 8421-1 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-2, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

Obsah

ČSN ISO 8421-2 Norma je identická s ISO 8421-2:1987. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato druhá část uvádí v českém a anglickém jazyce termíny a definice, používané v oboru požární ochrany staveb. Obecné termíny jsou uvedeny v ISO 8421-1. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen.Je normalizováno cca 21 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v ISO 8421-2. Národní příloha obsahuje dalších 19 hesel! ČSN ISO 8421-2 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-1, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-6, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

Obsah

ČSN ISO 8421-6 Norma je identická s ISO 8421-6:1987. ISO 8421 sestává z následujících částí: 1: Obecné termíny a jevy požáru, 2: Požární ochrana staveb, 3: Elektrická požární signalizace, 4: Hasicí zařízení, 5: Odvětrání kouře, 6: Evakuace a únikové prostředky, 7: Prostředky pro detekci a potlačení výbuchu, 8: termíny specifické pro hašení požáru, záchranné práce a pro zacházení s nebezpečnými látkami. Tato šestá část uvádí v českém a anglickém jazyce termíny a definice, používané v oboru evakuace a únikových prostředků. Obecně používané termíny jsou uvedeny v ISO 8421-1. Termíny jsou uvedeny v anglickém abecedním pořadí; francouzský rejstřík je připojen. Je normalizováno cca 44 hesel. Norma ovšem obsahuje i národní přílohu, v níž jsou uvedeny české a anglické termíny a české definice, používané v soustavě českých norem, které však nejsou obsaženy v mezinárodní normě. Národní příloha obsahuje dalších 8 hesel! ČSN ISO 8421-5 (38 9000) byla vydána v červenci 1996. Nahradila spolu s ČSN ISO 8421-1, ČSN ISO 8421-2, ČSN ISO 8421-3, ČSN ISO 8421-4, ČSN ISO 8421-5, ČSN ISO 8421-7, ČSN ISO 8421-8 - ČSN 38 9000 z 26.10.1987 a ČSN 01 8200 z 8.5.1991.

Obsah

ČSN 65 0205 Tato norma stanoví zásady pro projektování a bezpečné provozování nových výroben, v nichž se vyrábějí a chemicky zpracovávají hořlavé zkapalněné uhlovodíkové plyny a některé jejich deriváty podle 2.1 (dále jen zkapalněné uhlovodíky). Norma platí i pro projektování a provozování nových skladů zkapalněných uhlovodíků, sloužících k zajištění plynulého provozu výroben a nových skladů, sloužících k distribuci hotových produktů těchto výroben. Dále norma platí pro: - projektování změn výroben a skladů a provozování stávajících výroben a skladů (jen v rozsahu podle 7.8, 7.9, 7.13, 9.1 až 10.3). Tato norma neplatí pro: - objekty a zařízení, pro které platí ČSN 07 8304, ČSN 14 0646, ČSN 38 6460 a ČSN 38 6462; - plnírny zkapalněných uhlovodíků podle ČSN 65 6480; - čerpací stanice zkapalněných uhlovodíků do motorových vozidel; - objekty a zařízení, pro které platí zvláštní předpisy (na př. TPG 402 01, TPG 30401); - skladování zkapalněných uhlovodíků v nekovových skladovacích zásobnících a v přírodních nebo umělých podzemních prostorech.

Obsah

ČSN 69 0010-11 ČSN 69 0010. Tato norma je vydávána po částech a její sestavení je následující: 1.1: Základní část. Všeobecná ustanovení a terminologie. 2.1: Kategorizace nádob. 3.1: Materiál. 4.1: Výpočet pevnosti. Úvodní část. 4.2: Výpočet pevnosti. Všeobecná část pro nádoby z oceli. 4.3: Výpočet pevnosti. Všeobecná část pro nádoby z barevných kovů. 4.4: Výpočet pevnosti. Všeobecná část pro nádoby z litiny. 4.5: Výpočet pevnosti. Válcové části nádob. 4.6: Výpočet pevnosti. Kuželové části nádob. 4.7: Výpočet pevnosti. Klenutá dna nádob. 4.8: Výpočet pevnosti. Kulové pláště. 4.9: Výpočet pevnosti. Rovná nevyztužená kruhová dna a víka. 4.10: Výpočet pevnosti. Rovná vyztužená kruhová dna a víka. 4.11: Výpočet pevnosti. Rovná obdélníková a eliptická dna a víka. 4.12: Výpočet pevnosti. Vyztužování otvorů. 4.13: Výpočet pevnosti. Trubkové výměníky tepla. 4.14: Výpočet pevnosti. Sférická dna a víka bez lemu. 4.15: Výpočet pevnosti. Vrchlíkové víko a dělený zámek plovoucí hlavy. 4.16: Výpočet pevnosti. Komory vzduchových chladičů. 4.17: Výpočet pevnosti. Duplikátorové pláště. 4.18: Výpočet pevnosti. Přírubové spoje. 4.19: Výpočet pevnosti. Vlnové kompenzátory 4.20: Výpočet pevnosti. Nízkocyklová únava části nádob. 4.21: Výpočet pevnosti. Opěrné uzly nádob. 4.22: Výpočet pevnosti. Namáhání vysokých svislých nádob od větru a seismických účinků. 4.23: Výpočet pevnosti. Nosné části vysokých svislých nádob. 4.24: Výpočet pevnosti. Jednotná úprava výpočtu pevnosti pro pasport tlakové nádoby provedeného na počítači. 4.25: Výpočet pevnosti. Vysokotlaké nádoby. 4.26: Výpočet pevnosti. Závěsné čepy. 4.27: Výpočet pevnosti. Určení dovoleného přetlaku měřením při tlakování. 5.1: Konstrukce. Základní požadavky. 5.2: Konstrukce. Výstroj tlakových nádob. 5.3: Konstrukce. Požadavky na značení. 6.1: Výroba. Základní požadavky na výrobu. 6.2: Výroba. Svařování. 6.3: Výroba. Součinitel hodnoty svarového spoje. 6.4: Výroba. Kontrola svarových spojů. 7.1: Zkoušení a dokumentace. Stavební a první tlaková zkouška. 7.2: Zkoušení a dokumentace. Pasport tlakové nádoby. 8.1: Nádoby pro teploty pod 0°C. Tlakové nádoby stabilní pracující při teplotě pod 0°C. 9.1: Konzervace a nátěry. Základní požadavky. 10.1: Smaltované nádoby. Základní požadavky. 11. Vysokotlaké nádoby. 12. Kulové uskladňovací nádoby. Tato část 11 normy stanoví doplňující požadavky na konstrukci, výrobu, zkoušení, přejímání a dokumentaci tlakových nádob stabilních v rozsahu platnosti podle ČSN 69 0010-1.1, u kterých je nejvyšší pracovní přetlak vyšší než 10 MPa a současně pro ně platí některá z níže uvedených podmínek: a) (s - c)/D >= 0,1; b) s - c >= 50 mm bez ohledu na průměr kde s je provedená tloušťka stěny nádoby v mm; c celkový přídavek k výpočtové tloušťce v mm; D vnitřní průměr nádoby v mm. Normalizovány jsou následující kapitoly: 3 - Všeobecné požadavky na konstrukci, 4 - Pevnostní výpočet, 5 - Požadavky na materiál, 6 - Požadavky na výrobu, 7 - Požadavky na kontrolu a zkoušení, 8 - Stavební a první tlaková zkouška, 9 - Značení, 10 - Dokumentace, 11 - Konzervace, nátěry, balení a doprava. ČSN 69 0010 část 11 byla vydána v srpnu 1996.

Obsah

ČSN 69 0830 Tato norma platí pro navrhování obslužných konstrukcí, zhotovených z uhlíkatých ocelí, minimální pevnosti 350 MPa, připojených na svislé nádoby (dále jen nádoby) a obsahuje hlavní zásady pro jejich umístění včetně jejich povrchové úpravy. Jde v podstatě o ochozy, spojovací lávky, žebříky, zábradlí apod. Normalizovány jsou (velmi podrobně) technické požadavky na konstrukci a (stručně) požadavky na povrchovou úpravu. ČSN 69 0830 byla vydána v srpnu 1996.

Obsah

ČSN 03 8350 Norma platí pro projektování, výstavbu a provoz protikorozní ochrany vnějšího povrchu kovových a železobetonových konstrukcí uložených v půdě nebo ve vodě. Železobetonové konstrukce (především jejich pasivní ochrana) jsou do této normy zahrnuty pouze v těch případech, kdy nepříznivě ovlivňují korozní stav kovových zařízení uložených v zemi, nebo se jedná o oblasti s bludnými proudy ze stejnosměrné trakční proudové soustavy kolejové dráhy. Normativní přílohy A, B, C a D uvádějí kritéria katodické ochrany pro nízkouhlíkovou ocel, kriteria omezení interference při katodické ochraně, některá opatření pro omezení koroze neliniových zařízení a některá opatření omezení koroze železobetonových základových konstrukcí.

Obsah

ČSN 32 8232 Tato norma stanoví technické požadavky, rozměry, zkušební metody a značení lodních kotev používaných na plavidlech vnitrozemské plavby: - kotvy zvýšené přídržné síly, - svařované kotvy s dutými sklopnými rameny se širokými listy, - kotvy sklopné vyvážené svařované, - kotvy sklopné vyvážené odlévané, - kotvy labské.

Obsah

ČSN EN 61183 Norma je identická s EN 61183:1994. Popisuje metodu kalibrace ve volném zvukovém poli pro určení hladin citlivosti zvukoměru ve zvukovém poli s náhodným dopadem zvuku. Dále popisuje metodu kalibrace v difúzním zvukovém poli pro určení hladin citlivosti v difúzním zvukovém poli. Pro účely této normy lze hladinu citlivosti v difúzním zvukovém poli zaměnit za hladinu citlivosti ve zvukovém poli s náhodným dopadem zvuku. Výběr metody kalibrace je závislý na dostupném vybavení. Výsledky kalibrací prováděných v souladu s touto normou závisí na tom, které součásti zvukoměru jsou vystaveny zvukovému poli. Pro účely této normy se za zvukoměr považuje konvenční zvukoměr nebo jiný zvukový systém. Obě metody kalibrací jsou podrobně popsány. ČSN EN 61183 (36 8814) byla vydána v listopadu 1996.