Normy

Obsah

ČSN EN 62053-11 Norma zahrnuje převzetí překladem evropskou normu EN 62053-11:2003. Norma zahrnuje typové zkoušky pro elektroměry pro vnější a vnitřní použití a platí pro nově vyrobené elektroměry třídy přesnosti 0,5, 1 a 2; určené pro měření el. energie o kmitočtu 50 Hz nebo 60 Hz.

Obsah

ČSN EN 60749-19 Tato část IEC 60749 stanoví (viz poznámku 1) neporušenost materiálů a postupů používaných na připevňování polovodičových čipů k paticím pouzder nebo jiným podložkám (pro účely této zkušební metody by měl termín "polovodičový čip" by měl zahrnovat pasivní prvky). Tato zkušební metoda je obecně použitelná pro pouzdra s dutinou, nebo jako provozní kntrola. Není vhodná pro čipové plochy větší než 10 mm2. Není také vhodná pro technologii čelních čipů nebo pro pohyblivé podložky. POZNÁMKA 1 - Toto stanovení je založeno na měření síly použité na čip nebo prvek, a dojde-li k poruše, na typu poruchy vycházející z použití síly a z viditelného vzhledu zbytkového média, které připevňuje čip a také z pokovení patice nebo podložky.

Obsah

ČSN EN 60749-31 Tato část normy IEC 60749 je vhodná pro polovodičové součástky (diskrétní součástky a integrované obvody). Předmětem této části je určit zda se součástka vznítí během vnitřního zahřátí způsobeného přílišným přetížením. Tato zkouška je identická se zkouškou obsaženou v článku 1.1 kapitoly 4 IEC 60749 (1996), bez ohledu na změny k tomuto článku, doplnění názvů k článkům 2a 3 a přečíslování.

Obsah

ČSN EN 60749-32 Tato část normy IEC 60749 je vhodná pro polovodičové součástky (diskrétní součástky a integrované obvody). Předmětem této části je určit zda se součástka vznítí během zahřátí zvenčí. Ke zkoušce je třeba jehlový plamen simulující účinek malých plamínků, které mohou vzniknout při porušení podmínek uvnitř zařízení obsahujícího součástku. Tato zkouška je identická se zkouškou obsaženou v článku 1.2 kapitoly 4 IEC 60749 (1996), bez ohledu na změny k tomuto článku, doplnění názvů k článkům 2a 3 a přečíslování.

Obsah

ČSN EN 60749-36 Tato část IEC 60749 používá zkoušku k určení vlivů stálého zrychlení na typy polovodičových součástek s dutinou. Je to zrychlená zkouška, navržená ke zjištění typů strukturálních a mechanických slabin, které jsou ne vždy zjistitelné zkouškou údery a vibracemi. Tato zkouška se může použít jako zkouška s vysokým namáháním (destruktivní), k určení mechanických mezí pouzdra, vnitřního pokovení a systému přívodů, připevnění čipu nebo podložky a dalších prvků mikroelektronické součástky. Když byly stanoveny meze vlastního namáhání, může se tato zkušební metoda využít jako nedestruktivní přímé stoprocentní třídění ke zjištění a vyřazení součástek, s nižší mechanickou pevností než je obvyklá, v kterémkoliv strukturálním prvku. Obecně je zkušební metoda stálým zrychlením v souladu s IEC 60068-2-7, ale vzhledem ke specifickým požadavkům polovodičů, platí články této normy.

Obsah

ČSN EN 61937-4 Tato norma se vztahuje na digitální rozhraní pro přenos zvukového bitového toku. Specifikuje digitální zvukové rozhraní podle IEC 60958 pro přenos digitálního signálu přenášeného nelineární PCM ve formátu MPEG audio.

Obsah

ČSN ISO/IEC 7816-10 ISO/IEC 7816 sestává z následujících částí, pod společným názvem Identifikační karty - Karty s integrovanými obvody s kontakty: - Část 1: Fyzikální charakteristiky - Část 2: Rozměry a umístění kontaktů - Část 3: Elektronické signály a protokoly přenosu - Část 4: Mezioborové příkazy pro výměnu - Část 5: Systém číslování a registrační postup identifikátorů aplikací - Část 6: Mezioborové datové prvky - Část 7: Mezioborové příkazy pro strukturovaný kartový dotazovací jazyk (SCQL) - Část 8: Mezioborové příkazy pro zabezpečení - Část 9: Dopňkové mezioborové příkazy a atributy zabezpečení - Část 10: Elektronické signály a odpověď na reset pro synchronní karty Desátá část ISO/IEC 7816 specifikuje napájení, struktury signálu a strukturu odpovědi na reset mezi kartou s integrovanými obvody se synchronním přenosem a zařízením rozhraní, jako je koncové zařízení (terminál). Tato část se rovněž zabývá frekvencí signálu, pracovnímy podmínkami a komunikací s kartou s integrovanými obvody. Tato část ISO/IEC 7816 specifikuje dva typy synchronních karet: typ 1 a typ 2.

Obsah

ČSN EN 14481 Tato část evropské normy specifikuje metodu zkoušení pro stanovení tukového kontaktu a je použitelná pro všechny potraviny. Zkoušení některých potravin může vyžadovat modifikace této metody. Metoda je použitelná pro podmínky kontaktu od -20 °C do 100 °C. Tukový kontakt mezi potravinou a materiálem nebo výrobkem z plastu se stanovuje umístěním potraviny do kontaktu s polyethylenovou fólií obsahující fluorescenční barvivo rozpustné v tuku. Po expozici je barvivo extrahováno z potraviny a stanovováno vysoce účinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) s fluorescenční detekcí. Metoda využívá 1,6-difenyl-1,3,5-hexatrienu jako vnitřního standardu. Stupeň přenosu je úměrný míře tukového kontaktu a používá se ke stanovení, zda se může nebo nemůže použít simulant D v následných zkouškách plastů určených pro kontakt s takovými typy potravin. Zkoušená potravina by měla být stejná nebo podobného složení jako potravina, která přijde do kontaktu s plastem při skutečném použití. Vzhledem k možným problémům se získáním reprodukovatelného kontaktu mezi potravinou a fólií se zkouška provádí na pěti identických vzorcích potraviny.

Obsah

ČSN EN ISO 2815 Norma popisuje metodu, kterou se provádí vrypová zkouška na jednovrstvém nebo vícevrstvém nátěrovém systému připraveném z nátěrových hmot nebo obdobných výrobků, použitím Buchholzova vrypového zařízení. Vzniklá délka vrypu udává zbytkovou deformaci nátěru.

Obsah

ČSN EN 523 Tato harmonizovaná norma platí pro hadice z ocelového pásku používané v konstrukcích z dodatečně předpjatého betonu pro vytváření kanálků, do kterých se ukládá předpínací výztuž. Hadice se spojují spojkami a popř. podporují výztuhami. Norma uvádí údaje o klasifikaci hadic, o požadavcích na ně kladených, o postupech hodnocení shody a o požadavcích na technickou dokumentaci a skladování.

Obsah

ČSN EN 14079 Norma ČSN EN 14079 specifikuje požadavky na provedení a zkušební metody pro zkoušení vlastností absorpční gázy z bavlny a absorpční gázy z bavlny a viskózy. Jsou stanoveny textilní a fyzikální požadavky na tkaninu a použité nitě (počet nití v osnově a v útku, minimální pevnost v tahu, minimální hmotnost, doba potřebná pro ponoření gázy do vody, množství látek rozpustných v éteru, povrchově aktivní látky, nepřítomnost škrobu a dextrinu, extrahovatelná barviva). Pro kontrolu splnění požadavků na předepsané vlastnosti gázy jsou v normě posány příslušné zkušební metody. V přílohách normy A a B jsou uvedeny návody na přípravu zkušebních roztoků.