Normy

Obsah

ČSN ETSI EN 301 489-19 V1.2.1 Tato norma, spolu s EN 301 489-1, obsahuje posuzování elektromagnetické kompatibility (EMC) pohyblivých pozemských stanic určených jen pro příjem (ROMES), definovaných v příloze A, a souvisejících přidružených zařízení. Tato norma specifikuje vhodné zkušební podmínky, posuzování funkce a funkční kritéria pro ROMES a související přidružená zařízení.

Obsah

ČSN ETSI EN 301 489-20 V1.2.1 Tato norma, spolu s EN 301 489-1 obsahuje posuzování elektromagnetické kompatibility (EMC) a specifikuje vhodné zkušební podmínky, posuzování funkce a funkční kritéria pohyblivých pozemských stanic (MES) používaných v družicových rádiových službách, a přidružených zařízení.

Obsah

ČSN ETSI EN 301 489-23 V1.2.1 Tato norma, spolu s EN 301 489-1 obsahuje posuzování elektromagnetické kompatibility (EMC) a specifikuje vhodné zkušební podmínky, posuzování funkce a funkční kritéria digitálních buňkových zařízení základnových stanic (pro CDMA s přímým rozprostřením, IMT-2000) (UTRA), opakovačů a souvisejících přidružených zařízení "3. generace".

Obsah

ČSN ISO 10576-1 Testování shody je systematické zkoušení, v jakém rozsahu je určitá entita ve shodě se specifikovaným kriteriem. Účelem je prokázat shodu buď ve formě prohlášení dodavatele nebo ve formě osvědčení vydaného třetí stranou (viz ISO/IEC Guide 2, 1996). Specifikace se pro měřitelný znak obvykle udává jako jedna mezní hodnota LV (limiting value) nebo jako skupina dvou mezních hodnot (horní a dolní mezní hodnoty). Vztahuje-li se specifikace například ke znaku, který má vztah ke zdraví, bývají mezní hodnoty někdy nazývány prahovou mezní hodnotou, TLV (threshold limit value) nebo přípustnými mezemi exposice, PEL (permissible exposure limits). Vždy, když testování shody zahrnuje nejistotu měření nebo vzorkování, je zcela běžné, že se řádný postup odvolává na prvky teorie testování statistických hypotéz. Ze znalosti měřicího postupu a jeho chování v souvislosti s nejistotami výsledků, je možné odhadnout a minimalizovat riziko stanovení chybného prohlášení o shodě nebo neshodě se specifikacemi. Potřebu záruky lze funkčně vyjádřit požadavkem, aby vždy, když je nějaká entita deklarována jako shodná, nebyl provedením dalších měření na této entitě tento stav měněn, dokonce ani tehdy, když se použijí precisnější měření (např. lepší metoda měření nebo technologie). Neboli, vyjádřeno pomocí rizik, riziko (chybného) deklarování shody pro neshodnou entitu musí být malé. V důsledku toho je nezbytné tolerovat (velké) riziko, že entita, která je sice shodná, ale pro niž hodnota znaku rozhodující o shodě je velmi blízká mezní hodnotě, nebude deklarována jako shodná. Použitím dvoustupňového postupu místo jednostupňového se toto riziko obecně zmenší. Podobné úvahy platí pro testování neshody. Tato část ISO 10576 se na tuto problematiku zaměřuje z hlediska konstrukce specifikací a z hlediska testování shody nebo neshody výstupů z procesu výroby nebo služeb se specifikacemi.

Obsah

ČSN ISO 13374-1 Různé softwarové produkty vytvořené pro monitorování stavu a diagnostiku strojů, které jsou v současnosti používány, si nemohou snadno vyměňovat data nebo pracovat způsobem "instaluj a pracuj" bez velkého úsilí na integraci. Proto je obtížné integrovat systémy a poskytovat uživatelům sjednocený pohled na stav strojů. Záměrem ISO 13374 je poskytnout základní požadavky na specifikace otevřených softwarových produktů, které umožní, aby data a informace z monitorování stavu strojů byly zpracovány, předávány a zobrazeny různými programovými balíky bez použití protokolů, které jsou specifické pro různé platformy nebo jsou specifické pro dané technické vybavení.

Obsah

ČSN ISO 14617-5 Účelem souboru ČSN ISO 14617 ve své finální podobě je vytvoření knihovny harmonizovaných grafických značek pro schémata používaných v technických aplikacích; ČSN ISO 14617-5 specifikuje grafické značky pro komponenty a zařízení užité v měřicích a řídicích systémech, znázorněných ve schématech.

Obsah

ČSN ISO 14617-7 Účelem souboru ČSN ISO 14617 ve své finální podobě je vytvoření knihovny harmonizovaných grafických značek pro schémata používaných v technických aplikacích; ČSN ISO 14617-7 specifikuje grafické značky ve schématech pro mechanické prvky (např. váhy, pružiny, spojky a brzdy), potrubní a kanálové prvky (např. omezovače, trysky a vzduchové průduchy) a zařízení pro skladování (např. nádrže, tlakové nádoby a plynové láhve).

Obsah

ČSN EN ISO 14923 Norma podává doporučení ohledně zkoušek používaných k charakterizování povlaků vytvořených žárovým stříkáním. Shrnuje rovněž základní charakteristiky popisující vlastnosti těchto povlaků. Zkoušky uvedené v normě zahrnují postupy a zkušební kritéria všeobecně používané pro žárově stříkané povlaky. Zkušební metody zde nezmiňované se používají jen ve zvláštních případech nebo v laboratorních podmínkách. Norma obsahuje řadu odkazů na jiné normy zabývající se jednotlivými charakteristikami povlaků a metodami jejich zkoušení.

Obsah

ČSN 25 6111 Tato norma obsahuje definice a základní technické požadavky na měřicí zařízení, používaná pro měření délek plošných textilií, typy měřicích zařízení a jednotlivé druhy měřidel.

Obsah

ČSN 34 7659-5O Norma zahrnuje převzetí překladem změnu HD 603.5O S1/A2:2003. Změna nahrazuje normu ČSN 34 7659-5O z roku 1997. V normě se doplňují požadavky na průřezy na konstrukce s pláštěm PE (SE-N1XE), která musí být z bezhalogenových materiálů kabelů, požadavky na bezolovnaté směsi materiálů izolace a pláště a informační údaje o změně HD 603.5O S1/A2:2003.

Obsah

ČSN EN 60774-4 Norma definuje způsob záznamu signálu S-VHS na kazetu VHS. Kazety zaznamenané v ET módu pak mohou být přehrávány systémy ekvivaletními VHS, které obsahují funkci SQPB.

Obsah

ČSN EN 212 Norma je identická s EN 212:2003. Udává všeobecný návod pro postupy, kterými je třeba se řídit při odběru vzorků ochranných prostředků na dřevo a ošetřeného dřeva a při jejich přípravě k analýze. Normu je možno použít pro všechny representativní vzorky určené k analýze obsahu účinných a dalších složek ve vzorcích ochranných prostředků a za účelem identifikace, zjištění rozložení a stanovení koncentrace těchto prostředků v ošetřeném dřevě. Popsané metody se mohou používat v širokém rozsahu aplikací od laboratorního výzkumu až po kontrolu ochranných prostředků či ošetřeného dřeva pro účely arbitráže. Kapitola 4 je celá věnována "Ochraně zdraví a bezpečnosti práce". Všechny ochranné prostředky je nutné považovat za potenciálně toxické jak pro člověka, tak i pro životní prostředí a je třeba s nimi zacházet opatrně a podle specifických bezpečnostních doporučení schválených národními a mezinárodními orgány. Rovněž je nutno dodržovat návody výrobců. Při manipulaci s ošetřeným dřevem, minimálně po dobu dokud je dřevo ještě vlhké a nebo když obsahuje rozpouštědlo, je třeba používat ochranné rukavice. Po vysušení, pokud se nezjistí pronikání prostředku na povrch, nejsou nutná již zvláštní ochranná opatření, s vyjímkou běžného mytí rukou před jídlem nebo kouřením. Při soustružení, broušení nebo řezání ošetřeného dřeva se doporučuje používat účinný systém na odsávání prachu, jinak obsluha musí používat vhodný respirátor. Organická rozpouštědla běžně používaná v ochranných prostředcích jsou hořlavá a je proto nutné s nimi opatrně zacházet. Je potřeba dodržovat normy upravující použití a skladování hořlavých kapalin. Norma dále poměrně přesně popisuje postupy při provádění odběru vzorků pevných, pastovitých a tekutých ochranných prostředků a ošetřeného dřeva, v návaznosti na požadavky EN 351-1,2. Je popsán i obsah protokolu o odběru vzorků (kapitola 9).