Normy

Obsah

ČSN EN 933-11 Tato norma popisuje jednoduchou metodu pro zkoušení hrubého recyklovaného kameniva z důvodu identifikace a odhadu vzájemného podílu složek materiálu. Tato referenční zkušební metoda by měla být používaná při počátečních zkouškách typu a v případě sporu. V jiných případech, především při kontrole řízení výroby, mohou být použity jiné metody s podmínkou, že jsou vhodné a podobné stanovené referenční metodě.

Obsah

ČSN EN 15882-3 Účelem této evropské normy je stanovit principy a pokyny pro zpracování dokumentů o rozšířené aplikaci pro systémy těsnění prostupů, zkoušené podle EN 1366-3. Oblast rozšířené aplikaci v tomto dokumentu je doplňkem oblasti přímé aplikace, uvedené v EN 1366-3, a může být aplikována na jednu či více zkoušek, poskytujících relevantní informace pro formulaci rozšířené aplikace, nebo může z těchto zkoušek vycházet. Je nutno zdůraznit, že tato evropská norma poskytuje všeobecné pokyny pravděpodobných účinků změn. Tato evropská norma není pokynem jak velikost změn určovat, ani jak tyto změny vyhodnocovat. Tato evropská norma neplatí pro kompozitní potrubí, obsahující kovové i plastové komponenty.

Obsah

ČSN EN ISO 10304-1 Tato část ISO 10304 určuje metodu stanovení rozpuštěných bromidů, chloridů, fluoridů, dusičnanů, dusitanů, orthofosforečnanů a síranů ve vodách, např. v pitné, podzemní, povrchové a odpadní vodě, ve výluzích a mořské vodě kapalinovou chromatografií iontů. Dolní mez stanovitelnosti je 0,05 mg/l pro bromidy a dusitany a 0,1 mg/l pro chloridy, fluoridy, dusičnany, orthofosforečnany a sírany. Dolní mez stanovitelnosti závisí na matrici a na přítomných rušivých látkách. Pracovní rozsah může být rozšířen na nižší koncentrace (např. 0,01 mg/l), pokud je vzorek náležitě upraven (např. podmínky pro stopovou analýzu, předkoncentrace), a/nebo je použit UV detektor (pro bromidy, dusičnany a dusitany). . .

Obsah

ČSN EN ISO 6571 Tato norma specifikuje metodiku pro stanovení těkavých olejů v koření, kořenících látkách a v bylinách. Metoda spočívá v destilaci silic ze vzorku vodní parou. Vydestlivané silice jsou jímány do známého množství xylenu. Množství silic je po ukončení destilace stanoveno jako rozdíl objemu xylenové fáze po a před destilací.

Obsah

ČSN EN 1966 Tato evropská norma popisuje zkušební metodu využívající tříbodovou ohybovou zkoušku pro stanovení schopnosti vytvrzeného lepidla (případně v kombinaci s přednátěrem) přilnout k podkladu, na kterém je nanesena určitá povrchová úprava nebo jehož povrch je speciálně upraven. Tato metoda se používá pouze k prokazování kvality a podklad musí být tuhý nebo dostatečně odolný vůči průhybu, např. ocel nebo slitiny hliníku. Při použití jiných podkladů musí být jejich tloušťka upravena tak, aby byl dosažen požadovaný modul pružnosti nebo se použije vhodné vyztužení. Pro dosažení tloušťky, která poskytuje dostatečnou tuhost, by lepidlo mělo být polymerizovatelné (síťovatelné) bez použití tlaku, v opačném případě může být blok lepidla nahrazen slepeným výztužným tělesem stejného typu a stejné tloušťky jako je podklad. Zkouška není vhodná pro fóliová lepidla.

Obsah

ČSN P CEN/TS 15866 Tato norma popisuje podmínky pro stanovení teplotní vodivosti jednotlivých vláken, na keramických vláknech paralelních k ose vláken, týká se kontinuálních keramických vláken ze svazků, přízí (nití), copů a pletenin.

Obsah

ČSN EN 12545+A1 Tento zkušební předpis pro hluk specifikuje společné požadavky, které jsou nezbytné k provedení efektivních a za standardních podmínek určených, deklarovaných a ověřovaných charakteristik emise hluku následujících strojních zařízení na výrobu obuvi z přírodních a syntetických usní: vysekávací a děrovací stroje (EN 12044), drásací, brousicí, lešticí a ořezávací stroje (EN 930), tvářecí stroje (viz EN 1845), napínací stroje (viz EN 931), hřebíkovací stroje (viz EN 12653), zařízení na opravu obuvi (EN 12387), lisy na výrobu obuvi a zboží z usní (EN 12203) a štípací, kosicí, ořezávací stroje, stroje na nanášení a vysoušení nánosu lepidla (EN 13457). Společné požadavky uvedené v této normě jsou doplněny specifickými požadavky týkající se hluku, které jsou uvedeny ve výše uvedených normách typu C. Charakteristiky emise hluku zahrnují hladiny emisního akustického tlaku na stanovištích obsluhy a hladinu akustického výkonu. Určení těchto veličin je nezbytné např. pro: výrobce k deklarování emitovaného hluku; srovnání hluku vyzařovaného stroji zahrnutých ve skupině; účely ovlivnění hluku zdroje v etapě konstrukce. Používání tohoto zkušebního předpisu pro hluk a specifických požadavků na hluk, uvedených v příslušné normě typu C, zajistí reprodukovatelnost určení charakteristik emise hluku uvnitř specifikovaných mezí, určených třídou přesnosti použitých základních norem pro měření hluku. Přednost se dává normám pro měření hluku, které stanovují technické třídy přesnosti (třída 2).