Normy

Obsah

ČSN EN 61105 Tato mezinárodní norma popisuje všeobecné požadavky na referenční pásky používané pro různé formáty videomagnetofonů. Předmětem této normy je umožnit uživatelům systémů pro magnetický záznam srovnávat technické údaje výrobků od různých výrobců a umožnit kompatibilitu v mezích formátu videomagnetofonu. Běžně dostupné videomagnetofony, nastavené pomocí příslušných referenčních pásků odpovídajících normě IEC by měly dávat uspokojivé výsledky s běžně dostupnými pásky. Informace v této normě zahrnují existující formáty IEC.

Obsah

ČSN ISO/IEC 8631 Norma je identická s ISO/IEC 8631:1989, která byla převzata beze změn do EN 28631:1993. Zabývá se způsobem, jak vyjádřit algoritmy používané v procedurách. Norma definuje druhy konstrukcí programů, popisuje způsob, jak lze tyto konstrukce kombinovat, poskytuje specifikace pro množinu konstrukcí, umožňuje definovat různé podmnožiny z definovaných konstrukcí. (Příloha A - symbolická prezentace.) ČSN ISO/IEC 8631 (36 9025) byla vydána v únoru 1996.

Obsah

ČSN ISO 10359-1 Norma obsahuje ISO 10359-1:1992. ISO 10359 se skládá ze dvou částí s obecným názvem Jakost vod. Stanovení fluoridů: Část 1: Elektrochemická metoda pro pitné a málo znečištěné vody. Část 2: Stanovení celkových anorganicky vázaných fluoridů po rozkladu a destilaci. Tato první část normy specifikuje elektrochemickou metodu stanovení rozpuštěných fluoridů ve sladkých, pitných, málo znečištěných a některých povrchových vodách. Metodu lze použít přímo pro stanovení fluoridů v koncentracích od 0,2 mg.l-1 do 2,0 g.l-1. Nižší koncentrace do 0,02mg.l-1 lze zjistit po zvýšení koncentrace známým přídavkem fluoridů. Metoda není vhodná k rozboru městských a průmyslových odpadních vod. Analýza těchto vod je popsána v normě ISO 10359-2. Elektroda reaguje na hydroxidové ionty. Tvorba HF v kyselém prostředí snižuje měřenou koncentraci fluoridů. Tyto rušivé vlivy lze odstranit přídavkem tlumivého roztoku udržujícího hodnotu pH v rozmezí od 5 do 7. Kationty některých kovů, např. vápníku, hořčíku, železa a hliníku tvoří komplexy s fluoridy nebo sraženiny, na které elektroda nereaguje. Tlumivý roztok proto obsahuje také kyselinu trans-1,2-diaminocyklohexan-N,N,N,N-tetraoctovou (CDTA) jako dekomplexační činidlo pro uvolnění vázaných fluoridů. Tetrafluoroboritanový anion BF-4 se přídavkem tohoto tlumivého roztoku nerozkládá. Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN ISO 10359-1 (75 7430) byla vydána v únoru 1996.

Obsah

ČSN ISO 6333 Norma obsahuje ISO 6333:1986. Specifikuje spektrofotometrickou metodu s formaldoximem pro stanovení veškerého manganu (rozpuštěného, nerozpuštěného a organicky vázaného) v povrchové a pitné vodě. Metodu lze použít ke stanovení koncentrací manganu od 0,01 mg.l-1 do 5 mg.l-1. Koncentrace větší než 5 mg.l-1 Mn se stanoví po vhodném zředění vzorku. O známých možných rušivých vlivech pojednává kapitola 8. Poznámka: Metodu nelze používat pro velmi znečištěné, např. průmyslové odpadní vody. Normalizována je podstata zkoušky, která stanoví: "Ke zkoušenému objemu vzorku se přidá roztok formaldoximu. intenzita zbarvení oranžověčerveného komplexu se pak měří při vlnové délce asi 450 nm. Vzorek s manganem v nerozpuštěné nebo organicky vázané formě se předběžně upravuje převedením manganu na formu, která reaguje s formaldoximem. Komplex manganu s formaldoximem je stabilní v rozmezí hodnot pH od 9,5 do 10,5 a intenzita vzniklého zbarvení je úměrná koncentraci přítomného manganu. Závislost absorbance na koncentraci je lineární až do 5 mg.l-1. Maximální absorbance se dosahuje kolem 450 nm (specifický molární absorpční koeficient je 11.105l.mol.m-1)." Postup při provádění normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN ISO 6333 (75 7447) byla vydána v únoru 1996. Nahradila oddíl b) části 21 ČSN 83 0520 z 31.5.1976 (Změna a - 4/1978), oddíl b) části 28 ČSN 83 0530 z 27.10.1978 a oddíl b) části 16 ČSN 83 0540 z 17.2.1984.

Obsah

ČSN ISO 10530 Norma obsahuje ISO 10530:1992. Specifikuje fotometrickou metodu stanovení rozpuštěných sulfidů ve vodě. Metodu lze použít ke stanovení hmotnostní koncentrace rozpuštěných sulfidů od 0,04 mg.l-1 do 1,5 g.l-1. Vyšší koncentrace lze stanovit po zředění menšího objemu použitého vzorku vody. Metodu lze používat k rozboru odpadních vod, které vyžadují filtraci. Stanovení neruší dále uvedené ionty pod podmínkou, že nejsou obsaženy nebo překročeny uváděné hmotnostní koncentrace: kyanidy 2 mg.l-1, jodidy 20 mg.l-1, thiosírany 900 mg.l-1, thiokyanatany 900 mg.l-1, siřičitany 700 mg.l-1. Tímto postupem nelze zcela kvantitativně stanovit sulfidy v polysulfidech. Hmotnostní koncentrace sulfidu uhličitého (sirouhlíku) ,

Obsah

ČSN ISO 8165-1 Norma obsahuje ISO 8165-1:1992. ISO 8165 sestává z následujících částí pod obecným názvem Jakost vod. Část 1: Metoda plynové chromatografie po extrakčním zkoncentrování. Část 2: Metoda po derivatizaci s pentafluorbenzoylbromidem. Tato první část ISO 8165 specifikuje metodu stanovení fenolů, které jsou uvedeny v tabulce 1, v koncentračním rozmezí od 0,1 µg.l-1 do 1 mg.l-1. Koncentrační rozmezí závisí na druhu stanovených fenolů a na použité plynově chromatické metodě. Lze tak stanovit i další jednosytné fenoly, ale použitelnost má být v každém případě vyzkoušena. Normalizována je podstata zkoušky, která stanoví: "Nefiltrovaný vzorek se extrahuje diethyletherem. Fenolové sloučeniny obsažené v extraktu se zkoncentrují za předepsaných podmínek. Stanoví se metodou plynové chromatografie na dvou kapilárních kolonách různé polarity (simultánní dělení) s detekcí plamenoionizačním detektorem (FID), nebo, jde-li o polychlorované fenoly, detektorem elektronového záchytu (ECD)." Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN ISO 8165-1 (75 7529) byla vydána v únoru 1996.

Obsah

ČSN ISO 7875-2 Norma obsahuje ISO 7875:1984. ISO 7875 se člení na dvě části: Část 1: Spektrofotometrické stanovení aniontových PAL s methylenovou modří. Část 2: Stanovení neiontových PAL Dragendorffovým činidlem. Normalizována je podstata zkoušky, která stanoví: "Povrchově aktivní látky se vytěsní vzduchem ze vzorku a jímají v octanu ethylnatém. Po odstranění octanu ethylnatého se neiontové PAL vysrážejí Dragendorffovým činidlem (KBiI4 + BaCl2 + kyselina octová). Sraženina se oddělí a rozpustí. Bismut se stanoví potenciometricky. Jeho koncentrace je ekvivalentní koncentraci neiontových PAL při titraci roztokem pyrrolidin-1-yl dithiokarboxylanu sodného. Alternativními metodami stanovení iontů bismutu jsou, mimo jiné, atomová absorpce a spektrofotometrie v ultrafialové oblasti spektra. Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN ISO 7875-2 (75 7535) byla vydána v únoru 1996. Nahradila oddíl B části 34 ČSN 83 0530 z 13.4.1979 a část 29 ČSN 83 0540 z 16.3.1987.

Obsah

ČSN ISO 10260 Norma obsahuje ISO 10260:1992. Specifikuje metodu stanovení koncentrace chlorofylu-a. Postup může být použit pro fytoplankton přirozených povrchových vod a pro stanovení růstu řas při biologických zkouškách. Při vhodném způsobu odběru vzorků může být uplatněn také pro společenstva fytobentosu. Ostatní řasové pigmenty jako chlorofyl-b a chlorofyl-c a některé rozkladné produkty chlorofylu nejsou do stanovení zahrnuty. Normalizována je podstata zkoušky, která stanoví: "Řasy a ostatní nerozpuštěné látky se zachytí ze vzorku vody filtrací. Pigmenty řas ze zbytku na filtru se extrahují horkým ethanolem. Koncentrace chlorofylu-a v extraktu se stanoví spektrofotometricky. Koncentrace chlorofylu-a a feopigmentů se vypočte z rozdílu absorbancí změřených při 665 nm před okyselením a po okyselení extraktu." Postup zkoušky je podrobně popsán. ČSN ISO 10260 (75 7575) byla vydána v únoru 1996.

Obsah

ČSN ISO 5963 Norma popisuje doporučené metody analýzy dokumentů, určování jejich obsahu a výběru vhodných lexikálních jednotek selekčního jazyka. Omezuje se na úvodní fáze indexování a rovněž popisuje obecné metody analýzy dokumentů, použitelné kdykoliv při indexování. Norma se nezabývá praktickými postupy jednotlivých systémů indexování, ať už prekoordinovaných nebo postkoordinovaných.