Normy

Obsah

ČSN IEC 993 Norma je identická s mezinárodní normou IEC 993:1989 a obsahuje harmonizační dokument HD 585 S1:1991, který je úplným a nezměněným převzetím uvedené mezinárodní normy. Norma platí pro elektrolyty a jejich komponenty pokud jsou používány v uzavřených větraných niklkadmiových článcích. Tyto elektrolyty jsou používány: - pro plnění článků dodávaných bez elektrolytu a/nebo - pro nové naplnění článků, pokud je požadována výměny elektrolytu a/nebo - pokud pracovní elektrolyt potřebuje být doplněn vodou, a to za předpokladu, že nejsou k dispozici dostupná specifická doporučení od výrobce. Předmětem této normy je tedy definovat složení, čistotu a vlastnosti elektrolytu a jejich komponent pro použití v uzavřených větraných niklkadmiových článcích a požadavky na ně za nepřítomnosti specifických doporučení od výrobce. Jako elektrolyt je normalizován jednak pevný nebo kapalný hydroxid draselný, jednak pevný hydroxid lithný. Za pozornost stojí v kapitole 4 - Příprava elektrolytu tato POZNÁMKA: Extrémní opatrnost by měla být dodržována při rozpouštění pevného hydroxidu draselného ve vodě: v průběhu tohoto procesu vzniká nadměrné množství tepla. Je nezbytně nutné, aby byl pevní hydroxid draselný vždy přidáván do vody. Nikdy se nepřilévá voda na pevný hydroxid draselný. Měly by být přesně dodržovány pokyny výrobce akumulátoru. Pro přípravu elektrolytu rozpouštěním hydroxidu draselného ve vodě by měly být používány nádoby vyrobené z oceli nebo plastické hmoty, přednostně polyethylenu. Tyto nádoby musí být odolné vůči roztoku hydroxidu draselného a musí odolávat teplotám do 100 °C. Norma sestává z následujících kapitol: 1 - Rozsah platnosti, 2 - Předmět normy, 3 - Definice, 4 - Příprava elektrolytu, 5 - Požadavky na plnící a výměnné elektrolyty a 6 - Fyzikální a chemické požadavky na elektrolyt. Norma dále obsahuje informativní Přílohu A a B. ČSN IEC 993 (36 4351) byla vydána v prosinci 1999.

Obsah

ČSN EN 1592-1 Tato část EN 1592 stanoví technické dodací předpisy pro vysokofrekvenčně svařované hliníkové trubky. Platí pro vysokofrekvenčně svařované trubky získané tvarováním pásů válcovaných za studena. Platí pro hliníkové trubky vyrobené z nepovlakovaných hliníkových pásů i pro trubky vyrobené z pásů předem natřených nebo anodicky oxidovaných před tvarováním.

Obsah

ČSN EN 586-1 Tato část EN 586 stanoví technické dodací předpisy pro výkovky z hliníku a slitin hliníku pro všeobecné použití.

Obsah

ČSN EN 1592-3 Tato část EN 1592 stanoví mezní úchylky rozměrů a tvaru pro kruhové vysokofrekvenčně svařované trubky s průměrem do a včetně 80 mm a tloušťkou stěny do a včetně 2,5 mm. Tyto trubky jsou vyráběny z válcovaného pásu ze slitiny hliníku plynulým procesem podélného svařování průchodem elektrického proudu na tupo spojenými okraji bez přidání přídavného materiálu. Tato norma též platí pro trubky vyrobené z pásu ze slitiny hliníku, který byl předem natřen nebo anodicky oxidován před tvarováním. Technické dodací předpisy jsou stanoveny v EN 1592-1.

Obsah

ČSN EN ISO 4157-1 Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 4157-1:1998. Evropská norma EN ISO 4157-1:1998 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy ISO 4157-1:1998 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Budovy a jejich části, Část 2: Názvy a čísla místností a Část 3: Evidenční čísla prostorů. Tato první část (ČSN EN) ISO 4157 stanovuje požadavky na systém a pravidla označování budov, jejich prostorových částí, stavebních dílů a prvků. Tato stručná norma obsahuje uvádí tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Označení druhu, kapitolu 5 - Individuální označení, kapitolu 6 - Pravidla pro označování a kapitolu 7 - Způsob označování. Dále norma obsahuje normativní Přílohu ZA. ČSN EN 4157-1 (01 3420) byla vydána v lednu 2000. Nahradila články 80 až 86 ČSN 01 3420 ze 17.1.1985.

Obsah

ČSN EN 1330-2 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 1330-2:1998. Evropská norma EN 1330-2:1998 má status české technické normy. Norma obsahuje následující části: Část 1: Všeobecné termíny, Část 2: Společné termíny pro metody nedestruktivního zkoušení, Část 3: Termíny používané v průmyslové rad, Část 4: Termíny používané při zkoušení ultrazvukem, Část 5: Termíny používání při zkoušení vířivými proudy, Část 7: Termíny používané při zkoušení magnetickou metodou práškovou, Část 8: Termíny používané při zkoušení těsnosti, Část 9: Termíny používané při zkoušení akustickou emisí a Část 10: Termíny používané při vizuální kontrole. Tato evropská norma definuje společné termíny pro dvě nebo několik metod nedestruktivního zkoušení. Česky, anglicky, francouzsky a německy je uvedeno názvosloví, česky a anglicky je definováno 17 hesel. Norma uvádí jen tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy a kapitolu 2 - Definice. Dále norma uvádí český a anglický abecední rejstřík. ČSN EN 1330-2 (01 5005) byla vydána v lednu 2000.

Obsah

ČSN ISO/IEC 8480 Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO/IEC 8480:1995. Mezinárodní norma ISO/IEC 8480:1995 má status české technické normy. Tato mezinárodní norma specifikuje procedury záložního provozu, která lze uplatnit na přenos dat po pronajatém okruhu v případě, že je realizován přes jediné rozhraní řízení pronajatým i záložním prostředkem použitím vazebních obvodů podle Doporučení ITU-T V.24 a používající 25-pólový konektor (ISO 2110 - v ČR zavedena jako ČSN ISO 2110) nebo 26-pólový konektor (ISO/IEC 11569 - v ČR zavedena jako ČSN ISO/IEC 11569). Norma nespecifikuje metodu používanou na automatické přepojování přenosu dat z pronajatého okruhu na záložní prostředek nebo zpět. Normu nelze uplatnit v případě, že se zálohování zajišťuje manuálními prostředky. ČSN ISO/IEC 8480 (36 9231) byla vydána v lednu 2000.

Obsah

ČSN EN 1774 Tato evropská norma stanoví označování, chemické složení, značení a další požadavky na slitiny zinku v ingotech nebo v tekutém stavu, vyrobené pro slévárenské účely.

Obsah

ČSN ISO 15214 Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 15214:1998. Mezinárodní norma ISO 15214:1998 má status české technické normy. Specifikuje metodu stanovení počtu životaschopných mezofilních bakterií mléčného kvašení technikou počítání kolonií vykultivovaných na pevné půdě po třídenní inkubaci při 30 °C. Norma tedy stanovuje metody zjišťování některých kvalitativních znaků jakosti významných pro hygienu výživy. ČSN ISO 15214 (56 0117) byla vydána v lednu 2000.

Obsah

ČSN EN ISO 4615 Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 4615:1999. Evropská norma EN ISO 4615:1999 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy ISO 4615:1979 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tato norma předepisuje dvě metody stanovení celkového obsahu chloru v nenasycených polyesterových a epoxidových pryskyřicích, a sice: - metodu A: spalování v bombě, metodu B: spalování v baňce. Princip metody: Oxidace zkušebního vzorku peroxidem sodíku (metoda A) nebo plynným kyslíkem (metoda B) následovaná potenciometrickou nebo odměrnou titrací vzniklých chloridových iontů. Jde o poměrně nebezpečné analytické postupy, a proto je na mnoha místech normy - u jednotlivých kroků normalizované zkoušky - opakovaně uvedeno varování nebo důležité varování. Tak konkrétně v kapitole 6 - Postup zkoušky, je uvedeno: V článku 6.1.2.2 toto Důležité varování - Při použití bomby s plynovým zapalováním se tato vloží do sušárny (4:5). Plamen se seřídí předem s použitím prázdné bomby v sušárně tak, aby jeho vrchol byl několik mm od dna bomby. Potom se prázdná bomba odloží. Zkušební bomba se zahřívá na 300°C až 400°C po dobu asi 10 minut. K zapálení obvykle dojde při 50°C až 60°C a projeví se praskavým zvukem, přičemž dno bomby začne žhnout. V článku 6.1.2.3 tato Varování - Při chlazení bomby ve vodě je nutno dbát na to, aby hladina vody nedosáhla ke spoji mezi uzávěrem a bombou. Důležité varování - Existuje-li pochybnost zda reakce proběhla, obsah bomby se nerozpustí ve vodě obvyklým způsobem, jelikož by mohlo dojít k prudké explozi. Obsah bomby by v tomto případě měl být rozprostřen na suchý písek, skropen vodou z bezpečné vzdálenosti a potom spláchnut větším množstvím vody. V článku 6.2.2.2 toto Varování - Pokud není použita ochranná klec, musí být pracovník chráněn ochrannými brýlemi a rukavicemi. A konečně v článku 6.2.2.3 toto Varování - Není bezpečné držet při této operaci baňku v ruce a chladit ji příliš studenou vodou. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Princip metody, kapitolu 3 - Chemikálie a činidla, kapitolu 4 - Zkušební zařízení, kapitolu 5 - Analytický vzorek, už zmíněná kapitolu 6 - Postup zkoušky, kapitolu 7 - Vyjádření výsledků a kapitolu 8 - Protokol o zkoušce. ČSN EN ISO 4615 (64 1311) byla vydána v lednu 2000. Touto normou se nahrazuje kapitola 4 ČSN 64 0338 z 18.6.1990.

Obsah

ČSN EN ISO 4614 Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 4614:1999. Evropská norma EN ISO 4614:1999 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy ISO 4614:1977 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tato norma předepisuje metodu stanovení extrahovatelného formaldehydu v melamin-formaldehydovaných výliscích, které přicházejí do styku s potravinami a nápoji. Podstata zkoušky: Vybrané kapaliny, simulující složky běžných potravin a nápojů (tj. voda, kyselina octová a ethanol) se za definovaných podmínek uvedou do kontaktu se vzorkem zkoušeného materiálu. Potom se stanoví obsah formaldehydu, extrahovaného v kapalině a při vyjadřování výsledku se vztáhne na jednotku plochy výlisku, se kterou přišla kapalina do styku. Postup při provádění obou modifikací A a B této zkoušky je podrobně popsán. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Podstata zkoušky, kapitolu 3 - Normativní odkazy, kapitolu 4 - Zkušební tělesa, kapitolu 5 - Extrakční kapaliny, kapitolu 6 - Postup extrakce, kapitolu 7 - Stanovení formaldehydu - Metoda A, kapitolu 8 - Stanovení formaldehydu - Metoda B, kapitolu 9 - Vyjádření výsledků a kapitolu 10 - Protokol o zkoušce. ČSN EN ISO 4614 (64 2016) byla vydána v lednu 2000. Touto normou se nahrazuje článek 14 ČSN 64 2013 z 15.1.1981.