Normy

Obsah

ČSN EN 12350-8 (73 1301) Tento dokument specifikuje zkušební postup pro stanovení hodnoty sednutí-rozlitím a doby t500 pro samo- zhutnitelný beton. Zkouška je vhodná pro tělesa, která mají deklarovanou hodnotu D nejhrubší frakce kameniva použitého v betonu (Dmax) nižší než 40 mm.

Obsah

ČSN EN 12350-3 (73 1301) Tento dokument uvádí metodu pro stanovení konzistence čerstvého betonu zkouškou Vebe měřením času. Tato zkouška je vhodná pro vzorky, které mají deklarovanou hodnotu D nejhrubší frakce kameniva, které je skutečně použité v betonu (Dmax) ne větší než 63 mm. Jestliže čas zkoušky Vebe je menší než 5 sekund nebo větší než 30 sekund je zkouška Vebe nevhodná pro měření konzistence tohoto betonu.

Obsah

ČSN EN 12350-2 (73 1301) Tato evropská norma uvádí metodu pro stanovení konzistence čerstvého betonu zkouškou sednutím. Zkouška sednutím reaguje na změny konzistence betonu, které odpovídají sednutím mezi 10 mm a 210 mm. Měření konzistence mimo tyto hranice sednutí může být nevhodné a měly by se použít jiné metody stanovení konzistence. Jestliže sednutí pokračuje i po době 1 minuty po vytažení kužele, zkouška sednutím je nevhodná pro měření konzistence. Zkouška není vhodná, jestliže největší deklarovaná hodnota D nejhrubší frakce kameniva (Dmax) v betonu je větší než 40 mm.

Obsah

ČSN EN 12350-5 (73 1301) Tento dokument uvádí metodu pro stanovení konzistence čerstvého betonu zkouškou rozlitím. Není použitelná pro samozhutnitelný beton, pěnobeton nebo jednozrnný beton (beton bez drobného kameniva), ani pro beton s maximální deklarovanou velikostí kameniva D (Dmax) větší než 63 mm. Zkouška rozlitím reaguje na změny konzistence betonu, které odpovídají sednutím mezi 340 mm a 600 mm. Měření konzistence mimo tyto hranice rozlití může být nevhodné a měly by se použít jiné metody stanovení konzistence.

Obsah

ČSN EN 12350-4 (73 1301) Tento dokument uvádí metodu pro stanovení konzistence čerstvého betonu zkouškou stupněm zhutnitelnosti. Tato zkouška je vhodná pro vzorky, které mají deklarovanou hodnotu nejhrubší frakce kameniva D, která je použita v betonu (Dmax) menší než 63 mm. Jestliže stupeň zhutnitelnosti je menší než 1,04 nebo větší než 1,46, zkouška zhutnitelnosti je nevhodná pro měření konzistence betonu.

Obsah

ČSN EN 12350-1 (73 1301) Tento dokument uvádí dva postupy pro odběr vzorků čerstvého betonu, a to pro odběr vzorku souhrnného a pro odběr vzorku lokálního. POZNÁMKA 1 - Požadavek na opakované promíchání vzorku před zkouškami čerstvého betonu nebo před zhotovením zkušebních těles je obsažen v příslušných normách. Pokud se míchání a odběr vzorků provádí v laboratoři, mohou být požadovány odlišné postupy. POZNÁMKA 2 - V tomto případě se používá kapitola 6, položka g). Kromě toho tato norma uvádí výčet zkušebního zařízení, které se uvádí ve dvou nebo více normách souboru EN 12350 a EN 12390-2.

Obsah

ČSN EN 13880-7 Tento dokument popisuje funkční zkoušku zálivek za horka určených pro použití v místech, kde jsou spáry vystaveny kombinovaným podmínkám teploty

Obsah

ČSN EN 13880-6 Tato norma určuje metodu pro přípravu reprezentativního zkušebního vzorku, zahřívání zkušebního vzorku a lití zkušebních těles pro zkoušení zálivek za horka pro použití do spár cementobetonových krytů pozemních komunikací, letištních a jiných dopravních ploch.

Obsah

ČSN EN 17254 Tento dokument specifikuje minimální požadavky na výkonnost metody enzymové imunoanalýzy, která kvantifikuje nenaštěpený nebo naštěpený lepek z pšenice (např. Triticum aestivum), žita a ječmene v nezpracovaných a zpracovaných potravinách. Tento dokument jen určen k použití jako nadstavba k EN 15842.

Obsah

ČSN EN ISO 105-A03 Tento dokument popisuje šedou stupnici pro stanovení zapouštění do doprovodných tkanin při zkouškách stálobarevnosti a její použití. Přesná kolorimetrická specifikace stupnice je dána trvalou evidencí, vůči níž je možné porovnávat nově vzniklé pracovní standardy a standardy, které by se mohly změnit.

Obsah

ČSN EN ISO 1833-14 Tento dokument specifikuje metodu, při které se používá ledová kyselina octová ke zjištění procentuálního podílu acetátu po odstranění nevlákenných látek v textiliích, vyrobených ze směsí acetátu s určitými chlorovlákny nebo dodatečně chlorovanými chlorovlákny.

Obsah

ČSN EN ISO 1833-13 Tento dokument stanoví metodu, při které se používá sirouhlík/aceton ke zjištění procentuálního podílu chlorovlákna, po odstranění nevlákenných látek, v textiliích vyrobených ze směsí - určitých chlorovláken dodatečně chlorovaných nebo bez této úpravy a vlny, zvířecí srsti, hedvábí, bavlny, viskózy, měďnatých vláken, modalu, polyamidu, polyesteru, akrylu a skleněných vláken. Pokud je obsah vlny nebo hedvábí ve směsi vyšší než 25 %, měla by se použít metoda popsaná v ISO 1833-4. Pokud je obsah polyamidu ve směsi vyšší než 25 %, měla by se použít metoda popsaná v ISO 1833-7.