Normy

Obsah

ČSN EN 136 Tato evropská norma stanoví minimální požadavky na obličejové masky pro ochranné prostředky dýchacích orgánů. Obličejové masky pro potápěčské přístroje nejsou předmětem této normy. Norma obsahuje laboratorní zkoušky a praktické zkoušky nošením, kterými se stanoví soulad s požadavky.

Obsah

ČSN EN 54-2 Norma je českou verzí evropské normy EN 54-2:1997. Evropská norma EN 54-2:1997 má status české technické normy. Tato evropská norma uvádí požadavky, zkušební metody a kritéria provedení pro ústředny (viz /ČSN/ EN 54-1, obrázek 1, položka B) systémů elektrické požární signalizace instalovaných v budovách. Rozsáhlá norma (cca 45 stran) obsahuje tyto kapitoly: kapitola 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice a zkratky, kapitolu 4 - Všeobecné požadavky, kapitolu 5 - Všeobecné požadavky na signalizaci, kapitolu 6 - Stav KLID, kapitolu 7 - Stav POŽÁRNÍ POPLACH, kapitolu 8 - Stav PORUCHA, kapitolu 9 - Stav VYPNUTO, kapitolu 10 - Stav TEST, kapitolu 11 - Normalizované rozhraní vstup/výstup (volitelný požadavek, viz Příloha G), kapitolu 12 - Požadavky na konstrukci, kapitolu 13 - Dodatečné požadavky na programově řízené ústředny, kapitolu 14 - Označení a kapitolu 15 - Zkoušky. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C, D, E, F, G, H a J. ČSN EN 54-2 (34 2710) byla vydána v únoru 1999. Nahradila články 150 až 169 ČSN 34 2710 z 15.8.1977.

Obsah

ČSN ISO 6107-9 Norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 6107-9:1997. Mezinárodní norma ISO 6107-9:1997 má status české technické normy. Tato devátá část (ČSN) ISO 6107 obsahuje abecední seznam a věcný rejstřík všech termínů slovníku. Může být proto vhodná k rychlému hledání v částech 1 až 8, a pro vzájemné odkazy na termíny a definice ve slovníku, který se nyní skládá z následujících částí:(ČSN) ISO 6107-1:1996, (ČSN) ISO 6107-2:1997,(ČSN) ISO 6107-3:1993, (ČSN) ISO 6107-4:1993, (ČSN) ISO 6107-5:1996, (ČSN) ISO 6107-6:1997, (ČSN) ISO 6108-6:1993. (ČSN) ISO 6107-9 obsahuje tyto kapitoly: kapitola 1 - Předmět normy. Dále obsahuje Abecední rejstřík českých termínů ČSN ISO 6107, částí 1 až 8, Systematický věcný rejstřík termínů uvedených v ISO 6107, Termíny v kategoriích s označením části, kde jsou uvedeny - česky a Abecední rejstřík anglických termínů, s označením části, ve které se vyskytují a s francouzským ekvivalentem. ČSN ISO 6107-9 (75 0175) byla vydána v únoru 1999.

Obsah

ČSN EN 300 386-2 V1.1.3 Tento dokument definuje kritéria funkční způsobilosti specifická pro výrobek a provozní podmínky pro za-řízení, které je určeno pro použití v telekomunikační síti (jak je definována v kapitole 3): Spojovací zařízení. Takovéto zařízení zahrnuje: - místní telefonní ústředny; - dálkově řízené koncentrátory; - mezinárodní ústředny; - dálnopisné ústředny; - sítě s paketovým přepojováním. Víceúčelové zařízení, které je použito jako část spojovacího systému, může být předmětem jiných norem. Pro takovéto zařízení, pokrývají-li tyto jiné normy plně všechny požadavky tohoto dokumentu, nejsou žádné další požadavky potřebné. Spojovací zařízení může také obsahovat přenosové funkce a toto je třeba zjistit během zkoušení.

Obsah

ČSN EN 1556 Tato evropská norma definuje řadu technických a dalších pojmů platných pro technologie čárových kódů a používaných v normách vypracovaných technickou komisí CEN TC 225 a v dalších normách pro čárové kódy, které byly vypracovány jinými organizacemi. Termíny v této normě platí v kontextu s čárovými kódy a jejich definice mohou mít obvykle širší význam než se uvádí. K usnadnění odkazů jsou v normě uvedeny překlady definovaných termínů do třech úředních jazyků CEN.

Obsah

ČSN EN 61747-5 Tato část IEC 61747 uvádí zkušební metody vhodné pro zobrazovací součástky (zobrazovače) s kapalnými krystaly. Pokud je to možné, bere v úvahu zkoušky vlivů prostředí, uvedené v IEC 60068. Rovněž zahrnuje vizuální kontrolu jak zobrazovacích buněk s kapalnými krystaly, tak zobrazovacích modulů. POZNÁMKA 1 - Tato norma se vydává samostatně mimo IEC 60749, neboť technologie zobrazovacích součástek s kapalnými krystaly je zcela odlišná od polovodičových součástek co se týče - tvaru a velikosti; - použitého materiálu a struktury; - funkce; - meřicích metod - principu činnosti. POZNÁMKA 2 - Součástky zahrnují buňky a moduly. Předmětem této normy je stanovit jednotné přednostní zkušební metody s přednostními hodnotami úrovní namáhání pro posuzování odolností zobrazovacích součástek s kapalnými krystaly vůči vlivům prostředí. V případě rozporu mezi touto normou a příslušnou specifikací má přednost příslušná specifikace.

Obsah

ČSN ISO 4463-2 Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 4463-2:1995. Mezinárodní norma ISO 4463-2:1995 má status české technické normy. (ČSN) ISO 4463 sestává z následujících částí: Část 1: Navrhování, organizace, postupy měření a přejímací podmínky, Část 2: Měřické značky a Část 3: Kontrolní seznam geodetických a měřických služeb. Tato druhá část normy (ČSN) ISO 4463 se zabývá stabilizací a signalizací stanovisek a cílů na staveništích. Stanoví zásady pro navrhování, požadavky na značky a jejich kontrolu. Tato část se vztahuje na měřické značky pro všechny typy stavebních konstrukcí. Příklady různých měřických značek a místopisů jsou uvedeny v Příloze A. Norma uvádí tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Všeobecně, kapitolu 5 - Navrhování, kapitolu 6 - Požadavky na měřické značky a kapitolu 7 - Kontrola měřických značek. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B a Přílohu NA. ČSN ISO 4463-2 (73 0411) byla vydána v červnu 1999. Nahradila ČSN 73 0416 z 16.1.1984.

Obsah

ČSN EN 303-3 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 303-3:1998. Evropská norma EN 303-3:1998 má status české technické normy. Tato evropská norma sestává z šesti částí: Část 1: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky s ventilátorem. Terminologie, všeobecné požadavky, zkoušení a značení, Část 2: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky s ventilátorem. Zvláštní požadavky na kotle s rozprašovacími hořáky na kapalná paliva, Část 3: Kotle pro ústřední vytápění na plynná paliva. Sestava kotlového tělesa a hořáku s ventilátorem, Část 4: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky s ventilátorem. Zvláštní požadavky na kotle s hořáky s ventilátorem na kapalná paliva, o tepelném výkonu nejvýše 70 kW a o největším provozním přetlaku 3 bar. Terminologie, zvláštní požadavky, zkoušení, značení, Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ručním samočinným řízením, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW. Terminologie, požadavky, zkoušení a značení a Část 6: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky s ventilátorem. Zvláštní požadavky na kombinované kotle na kapalná paliva pro domácnost o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 70 kW. Tato třetí část (evropské) normy stanoví požadavky na konstrukci, metody zkoušení, bezpečnost a hospodárné využití energie sestavy kotlového tělesa podle (ČSN) EN 303-1 a hořáky s ventilátorem podle (ČSN) EN 676 na plynná paliva, dále jen "kotle". Tato evropská norma platí pro kotle o jmenovitém výkonu nejvýše 1 000 kW. Norma neobsahuje všechny nezbytné požadavky na : - sestavy konstruované jako jednotky, - kondenzační kotle a nízkoteplotní kotle, - kotle určené k instalaci ve venkovním prostředí, - kotle s více než jedním kouřovodem, - kotle s přerušovačem tahu, - kotle určené k připojení ke společnému komínu s nuceným odtahem. Tato evropská norma neplatí pro kotle určené k instalaci v obytných prostorech. Tato evropská norma neobsahuje všechny nezbytné požadavky na nízkoteplotní kotle. Nicméně zkušební metoda pro stanovení účinnosti, popsaná v této normě, může být použita pro nízkoteplotní kotle poté, co byla přizpůsobena podle přílohy H. Tato norma se týká pouze zkušebního typu. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 - Požadavky na montáž, kapitolu 5 - Požadavky na provozní vlastnosti, kapitolu 6 - Zkušební metody a kapitolu 7 - Pokyny. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C, D, normativní Přílohu E, informativní Přílohu F, normativní Přílohu G, informativní Přílohy H a Přílohu ZA. V této příloze ZA je uvedeno zejména: "Tato evropská norma byla vypracována na základě mandátu uděleného CEN Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu (ESVO/EFTA) a podporuje splnění podstatných požadavků Směrnice 90/396/EHS"Spotřebiče na plynná paliva" a Směrnice 92/42/EHS "Požadavky na účinnost". Upozornění: Na výrobek (výrobky), který(é) je (jsou) předmětem této normy, se mohou vztahovat další požadavky a další směrnice EU. Následující ustanovení této normy podporují splnění požadavků Směrnice 90/396/EHS "Spotřebiče na plynná paliva" a Směrnice 92/42/EHS "Požadavky na účinnost nových teplovodních kotlů na kapalná nebo plynná paliva" Soulad s ustanoveními této normy je jedním ze způsobů zajištění shody se specifickými podstatnými požadavky příslušné směrnice a přidružených předpisů ESVO (EFTA)." Jde tedy o evropskou harmonizovanou normu. ČSN EN 303-3 (07 5303) byla vydána v červenci 1999.

Obsah

ČSN EN 60870-6-502 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 60870-6-502:1996. Evropská norma EN 60870-6-502:1996 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy IEC 870-6-502:1995 byl schválen CENELEC jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tento oddíl IEC 870-6 (v ČR ČSN EN 60870-6) definuje protokol služeb poskytovaných prvkem aplikační služby - Prvkem aplikační služby dálkového ovládání č. 1 (TASE.1) - pro zjištění výměny provozních dat mezi systémy dálkového ovládání. Hlavními cíli návrhu těchto služeb jsou: - jednoduchost, - přizpůsobivost, - nezávislost architektury spodních vrstev, - rozšiřitelnost, - účinnost, - výkonnost, - udržovatelnost. Norma neřeší, neobsahuje, ani se nedotýká ochrany zdraví. ČSN EN 60870-6-502 (33 4660) byla vydána v červenci 1999.

Obsah

ČSN EN 61242 Tato mezinárodní norma platí pro navijáky prodlužovacích přívodů pouze pro střídavý proud, opatřené neodnímatelnou šňůrou o jmenovitém napětí vyšším než 50 V a nepřesahujícím 250 V pro jednofázové navijáky prodlužovacích přívodů a vyšším než 50 V a nepřesahujícím 440 V pro všechny ostatní navijáky prodlužovacích přívodů, a o jmenovitém proudu nepřesahujícím 16 A. Jsou určeny pro použití v domácnostech, obchodu, lehkém průmyslu a pro podobné účely, vnitřní i venkovní, se zvláštním zřetelem na bezpečnost při normálním používání. Tato norma neplatí pro: - navijáky s odnímatelným prodlužovacím přívodem; - zařízení pro navíjení přívodů vestavěná do spotřebičů. POZNÁMKA - Požadavky na zařízení pro navíjení přívodů vestavěná do spotřebičů jsou stanoveny v EN 60335-1 a EN 60335-2-2. Navijáky prodlužovacích přívodů odpovídající této normě jsou vhodné pro používání při teplotách okolí, které normálně nepřesahují 25 °C, ale občas dosahují 35 °C. V místech, kde jsou zvláštní podmínky, může být požadována speciální konstrukce.

Obsah

ČSN ETS 300 717 ed. 1 Tato Evropská telekomunikační norma (ETS) se zabývá posuzováním zařízení radiokomunikací a přidružených zařízení z hlediska elektromagnetické kompatibility (EMC). Technické specifikace týkající se anténních svorek a emisí přes kryt rádiového zařízení lze nalézt v příslušných normách výrobků pro efektivní využití rádiového spektra. Tato ETS specifikuje vhodné zkoušky EMC, zkušební metody, meze a minimální kritéria funkční způsobilosti pro analogová veřejná buňková pohyblivá a přenosná rádiová zařízení pro vysílání a příjem hovoru a/nebo dat a související přidružená zařízení. Příklady takových zařízení jsou C450, NMT450, NMT900, Radiocom 2000 a (E)TACS. Zařízení základnové stanice pracující v rámci infrastruktury sítě není předmětem této ETS. Nicméně tato ETS pokrývá pohyblivá a přenosná zařízení určená k provozu v pevném umístění, kde jsou připojena k síti AC. Klasifikace prostředí použitá v této ETS se odvolává na klasifikaci prostředí použitou v kmenových normách EN 50081-1 [1], EN 50082-1 [2], s výjimkou třídy prostředí pro vozidla, jež se odvolává na ISO 7637 [3]. Požadavky EMC byly zvoleny tak, aby byla zajištěna odpovídající úroveň kompatibility pro přístroje v prostředí obydlí, obchodů, lehkého průmyslu a vozidel. Úrovně však nepokrývají výjimečné případy, které se mohou vyskytnout v libovolném místě, avšak s nízkou pravděpodobností výskytu. Tato ETS nemůže pokrývat ty případy, při nichž je v blízkém okolí trvale přítomen potenciální zdroj rušení, který vytváří jednotlivě se opakující přechodové jevy nebo spojité jevy, například stanoviště radiolokátoru nebo vysílače. V takovém případě může být nezbytné použít zvláštní ochrany aplikované buď na zdroj rušení, nebo na rušenou část, nebo na obojí. Dodržení požadavků této ETS u rádiových zařízení neznamená dodržení jakýchkoliv bezpečnostních požadavků vztahujících se na používání zařízení (např. povolovacích požadavků). Dodržení požadavků této ETS neznamená dodržení jakýchkoliv bezpečnostních požadavků. Záleží však na zodpovědnosti posuzovatele zařízení, aby jakékoliv zjištění, týkající se nebezpečnosti nebo nespolehlivosti zařízení, které je výsledkem aplikace zkoušek podle této ETS, bylo zaznamenáno ve zkušebním protokolu.

Obsah

ČSN EN 300 339 V1.1.1 Tato EN se vztahuje na posuzování radiokomunikačních a přidružených zařízení z hlediska elektromagnetické kompatibility (EMC). Tato EN se může použít na všechny kategorie radiokomunikačních zařízení s výjimkou rozhlasových přijímačů. Neplatí pro induktivní komunikační zařízení. Kde existuje příslušná harmonizovaná EN týkající se EMC, která je vyhražena určitému výrobku, nebo harmonizovaná EN týkající se EMC, která je vyhražena skupině výrobků, má taková EN přednost před touto EN. Tato EN stanoví použitelné zkoušky EMC, metody měření, meze a minimální kritéria funkční způsobilosti pro rádiová zařízení pracující v kmitočtovém rozsahu 9 kHz až 3 000 GHz a všechna příslušná přidružená zařízení. Tato EN obsahuje všechny požadavky EMC pro rádiová zařízení. Neuvádí však všeobecné metody měření vztahující se k anténnímu vstupu/výstupu. Tato EN nestanoví požadavky pro emisi nad 40 GHz z anténního vstupu/výstupu nebo krytem. Pro zařízení pracující na kmitočtech nad 20 GHz lze najít specializované metody měření v jiných normách vztahujících se k efektivnímu využití rádiového spektra. Elektromagnetická prostředí zahrnutá v této EN mají odvolávky na kmenové normy EN 50081-1 [2], EN 50082-1 [3], s výjimkou třídy vozidlového prostředí odvolávající se na ISO 7637-1 [4] a ISO 7637-2 [5]. Požadavky EMC byly vybrány k zajištění patřičné úrovně kompatibility pro přístroje v prostředích obytných, obchodních, lehkého průmyslu a vozidel. Úrovně však nepokrývají mezní případy, které se mohou vyskytnout v libovolném místě, ale s malou pravděpodobností výskytu. Tato EN nemusí pokrýt takové případy, kde potenciální zdroj rušení, produkující jednotlivě se opakující přechodné jevy nebo spojité jevy, je trvale přítomen, např. radar nebo rozhlasové vysílací stanoviště v blízkém okolí. V takovémto případě může být nutné použít speciální ochranu, aplikovanou buď na zdroj rušení nebo na rušenou část, nebo obojí.Některé výrobky, jako např. vysokovýkonové rádiové vysílače, které se nemohou zkoušet v prostředí normální zkušební laboratoře, se mohou zkoušet v místě provozu nebo na pozemku výrobce. Všeobecný základ pro zkušební metody a meze použité k posouzení těchto výrobků by měl být v souladu s touto EN, kde je to vhodné. Dodrží-li rádiové zařízení požadavky této EN ještě neznamená, že dodrželo všechny požadavky vztahující se na použití tohoto zařízení, např. povolovací požadavky. Dodržení požadavků této EN ještě neznamená dodržení všech bezpečnostních požadavků. Posuzovatel zařízení je však zodpovědný za to, že zaznamená do zkušebního protokolu jakákoliv zjištění, která činí zkoušený vzorek nebezpečným nebo nespolehlivým na základě výsledku zkoušek provedených podle této EN. Tato EN je založena na předpokladech a návodech uvedených v ETR 238 [14].