Normy

Obsah

ČSN ISO/IEC 8482 Norma obsahuje ISO/IEC 8482:1993. Specifikuje vlastnosti fyzických médií pro: způsobilost k přenosu dat u mnohobodového propojení kroucenými páry v dvoudrátové nebo čtyřdrátové topologii sítě při duplexním provozu; binární a obousměrný přenos signálů propojených koncových systémů; elektrický a mechanický návrh rozvětvovacích kabelů koncových systémů a společného dálkového kabelu, který může být dlouhý až 1 200 m; měření integrovaných obvodů typu generátor a přijímač v koncovém systému; použitelnou rychlost přenosu dat do 12,5 Mbit/s. ČSN ISO 8482 (36 9350) byla vydána v září 1997. Nahradila ČSN ISO 8482 z ledna 1994.

Obsah

ČSN ETS 300 127 ed. 1 Tato evropská telekomunikační norma (ETS) stanovuje technické požadavky na postup měření emise šířené zářením pro fyzicky velké telekomunikační systémy používané ve veřejných telekomunikačních sítích s výjimkou rádiového zařízení. Tato norma platí pro fyzicky velké systémy, které jsou složeny ze zařízení nebo systémů vyžadujících instalační dokumentaci specifickou pro ta místa, kde se mají instalovat. Pro prokazování shody takovýchto systémů je definován minimální reprezentativní systém, který se používá při zkoušení shody . Instalace sestavené z jednotek vyhovujícího minimálního reprezentativního systému jsou považovány za instalace splňující požadavky na emise šířené zářením. Minimální reprezentativní systém je reprezentantem instalovaných systémů ve smyslu funkce (která zahrnuje alespoň jednu funkční jednotku od každého typu funkčních jednotek) a charakteristik elektromagnetického záření. Na tento minimální reprezentativní systém se následně odvolává tato ETS jako na zkoušené zařízení (EUT), které se má použít pro zkoušení shody. Minimální reprezentativní systém musí být zkoušen ve zkušebním místě v otevřeném prostoru (OATS) nebo ve vhodné komoře, přičemž meze, které se použijí jsou stanoveny v EN 55022 [1].

Obsah

ČSN EN 60870-5-4 Norma je identická s EN 60870-5-4:1993. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy IEC 870-5-4:1993 byl schválen CENELEC jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tento oddíl souboru IEC 870-5 platí pro systémy a zařízení dálkového ovládání, založené na sériovém přenosu binárně kódovaných dat, určené pro sledování a řízení geograficky rozlehlých procesů. Dále tento oddíl stanovuje pravidla pro definování informačních prvků a uvádí soubor informačních prvků, především digitální a analogové provozní proměnné veličiny, které se často používají v dálkovém ovládání. ČSN EN 60870-5-4 (33 4650) byla vydána v listopadu 1997.

Obsah

ČSN 39 5401 Tato norma stanoví požadavky na střelnice z hlediska jejich bezpečnosti, hygieny prostředí, požární bezpečnosti a ekologie.

Obsah

ČSN ISO 10348 Norma je identická s ISO 10348:1993. Tato norma obsahuje metody ke stanovení obsahu stříbra v odpadních vodách po fotografickém zpracování včetně metodiky odběru vzorků, jejich uchovávání a analýzy. Jsou známé tři analytické metody se dvěma pomocnými postupy zpracování vzorků: a) metoda plamenové atomové absorpční spektroskopie (AAS), b) dvě potenciometrické jodidové titrační metody (PT). Způsob zpracování závisí na zvolených analytických metodách a na formě vzorku. Jestliže se pro analýzu zvolí metoda AAS, lze vzorky upravené jodkyanem analyzovat přímo. U metody PT existují dva digesční postupy: Digesce A u odpadních vod s nízkým obsahem solí a digesce B u vzorků s vysokým obsahem pevných látek. Podstata normalizovaných zkoušek i jejich provádění je podrobně popsáno. Norma se skládá z těchto kapitol: kapitola 1 - Předmět normy, kapitola 2 - Normativní odkazy, kapitola 3 - Podstata metody, kapitola 4 - Spolehlivost, kapitola 5 - Opatření pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, kapitola 6 - Činidla, kapitola 7 - Laboratorní sklo, kapitola 8 - Odběr a předběžná úprava vzorků, kapitola 9 - Příprava zkoušeného vzorku, kapitolu 10 - Analýza atomovou absorpční spektroskopií (AAS) a kapitolu 11 - Analýza potenciometrickou jodidovou titrací (PT). Konečně je k normě připojena normativní Příloha A, která obsahuje návod na přípravu činidel. Za pozornost stojí již citovaná kapitola 5, která podrobně rozebírá mnohá nebezpečí a rizika. Z ní citujeme: "5.1 Upozornění na nebezpečí. Některé z chemikálií uvedených ve zkušebních postupech jsou žíraviny, jedy, nebo látky jinak nebezpečné. Bezpečná laboratorní práce s chemikáliemi vyžaduje používání ochranných skel nebo ochranných brýlí, gumových rukavic a jiných ochranných prostředků (např. ochranné masky a ochranné štíty) všude, kde je to vhodné. U obzvláště nebezpečných látek jsou uvedena zvláštní upozornění na nebezpečí v textu a v poznámkách pod čarou, avšak běžná opatrnost je nutná u každého chemického postupu. Při prvém uvedení nebezpečné látky v popisu postupu je nebezpečí vyznačeno slovy "kód nebezpečnosti" a kódem sestávajícím z písmene uvnitř lomených závorek "< >", který vyjadřuje druh nebezpečí. (Dvojité závorky ">" se používají ve zvláště nebezpečných případech.) V dalších ustanoveních vyžadujících práci s těmito nebezpečnými látkami se uvádí pouze kód nebezpečnosti. V jednom odstavci se tento kód používá pro danou látku pouze jednou. Podrobné pokyny týkající se práce s chemikáliemi a jejich zředěnými roztoky přesahují rámec této normy. Zaměstnavatel musí své zaměstnance zapracovat a poskytnout jim informace o bezpečnosti a ochraně zdraví v souladu se zákonnými předpisy. Účelem systému kódů nebezpečnosti používaných v této normě je poskytnout uživatelům informaci; tento systém nemusí být nutně v souladu se zákonnými požadavky na označování, které mohou být v jednotlivých zemích odlišné. Výrobcům se důrazně doporučuje, aby každému, kdo s těmito chemikáliemi přichází do styku, poskytli odpovídající informace o nebezpečí, manipulaci, použití a likvidaci chemikálií.5.2 Kódy nebezpečnosti. Škodlivé při vdechnutí, Škodlivé při přímém styku, Škodlivé při požití, Požití může ohrozit život, Hořlavina a Okysličovadlo. 5.3 Bezpečnostní opatření. Při všech operacích s pipetami musí být používány pipety s bezpečnostním baničkou nebo pipety s pístem. Toto upozornění na nebezpečí má zásadní důležitost. Digesční postupy musí být prováděny v digestoři. Může se při nich vyvíjet kyanovodík nebo jiné jedovaté látky. Při všech laboratorních pracích musí být nasazeny ochranné brýle. Jodkyan lze rozložit pomocí chlornanu sodného." Jak upozorňuje čl.5.1 jsou i na dalších místech normy speciální upozornění na ochranu zdraví. je to např. v úvodu čl.9.3.2 "Digesce vzorku (Kjeldahl)" a čl.9.3.3 "Úprava pH vzorku". Upozornění v čl. 9.3.2 zní: "Je nutné používat digestoř s ochranným štítem. Při práci je nutné používat rukavice, ochranné brýle a zástěru. Zahřívá se v digestoři s odpovídající ventilací. Při přidávání kyselin nebo peroxidu může nastat bouřlivý var. Uvolňuje se hustý bílý dým (SO3), který je jedovatý a proto je nutno se vyvarovat vdechnutí." Upozornění v čl.9.3.3. zní: "Jestliže se do koncentrované kyseliny sírové ()přidává voda příliš rychle, dochází k prudkému varu a rozstřikování. Voda se přidává v malých dávkách za dokonalého míchání a mezi jednotlivými dávkami se ponechá dostatek času na vychladnutí., Hrdlo baňky nesmí směřovat proti osobám. Roztok se zahřeje, aby se rozpustily krystalické soli a potom se ochladí." Kromě toho, ve smyslu čl.5.2 se skoro v každém odstavci normy objevují u chemických látek kódy v () nebo v (). ČSN ISO 10348 (66 6823) byla vydána v listopadu 1997.

Obsah

ČSN ISO 9614-2 Tato norma je identická s mezinárodní normou ISO 9614-2:1966. Mezinárodní norma ISO 9614-2:1996 má status české technické normy. Národní předmluva: Tato norma je identická s EN ISO 9614-2:1996, která byla vypracována na základě mandátu daného CEN Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu. Evropská norma EN ISO 9614-2:1996 podporuje základní požadavky směrnic Evropské Unie. Tato norma přebírá ISO 9614-2 (která je identická s EN ISO 9614-2) překladem. (ČSN) ISO 9614 Akustika - Určení hladin akustického výkonu zdrojů hluku pomocí akustické intenzity se skládá z následujících částí: Část 1 - Měření v bodech. Část 2 - Měření skenováním a Část 3 - Přesná metoda pro měření skenováním. Přílohy A a B jsou nedílnou částí této druhé části ISO 9614. Přílohy C, D, E a F jsou pouze informativní. Tato druhá část (ČSN) ISO 9614 stanovuje metodu pro měření složky akustické intenzity kolmé k měřicí ploše, která je vybrána tak, aby obklopila zdroje hluku, jehož akustický výkon je určován. Tato druhá část (ČSN) ISO 9614 je použitelní pro zdroje hluku umístěné v jakémkoliv prostředí, které není variabilní v čase do takové míry, aby byla omezena přesnost měření akustické intenzity na nepřijatelný stupeň, ani není sonda na měření intenzity vystavena působení proudění plynu s nepřípustnou rychlostí nebo nestálostí proudu. Za pozornost v normě stojí tyto definice: Čl.3.1: Hladina akustického tlaku Lp: Desetinásobek dekadického logaritmu poměru střední hodnoty druhé mocniny akustického tlaku a druhé mocniny referenčního akustického tlaku 10 µPa. Hladina akustického tlaku je vyjádřena v decibelech. Čl.3.1.2: Střední hladina akustického tlaku Lpi: Desetinásobek dekadického logaritmu poměru prostorové průměrné druhé mocniny střední hodnoty akustického tlaku na i-té dílčí ploše a druhé mocniny referenčního akustického tlaku 10 µPa. Hladina akustického tlaku je vyjádřena v decibelech. Čl.3.6.4: Hladina akustického výkonu Lw: Logaritmická míra akustického výkonu vyzařovaného zdrojem jak je určeno pomocí metod uvedených v této části normy ISO 9614, daná rovnicí: Lw = 10 lg (P/P0) dB kde P0 je referenční akustický výkon (=10-12W) Vedle odkazů a definic jsou normalizovány v kapitolách, a to: 4 - Všeobecné požadavky. 5 - Akustické prostředí. 6 - Přístroje. 7 - Instalace a provoz zdroje hluku. 8 - Měření hladiny normálové složky akustické intenzity. 9 - Výpočet hladiny akustického výkonu. 10 - Zaznamenávané informace. Za pozornost stojí normativní příloha A a B, vztahující se k výpočtům. Norma konečně obsahuje informativní přílohy C, D, E a F. ČSN ISO 9614-2 (01 1617) byla vydána v prosinci 1997. Nahradila ČSN EN ISO 9614-2 (01 1617) z března 1997. "Změnou 1)-2/1998", vydanou v únoru 1998, se s účinností od 1.3.1998 doplňuje informace o náhradě ČSN EN ISO 9614-2 (01 1617) z března 1997 a doplnil text národní předmluvy.

Obsah

ČSN EN 61000-2-9 Norma je identická s EN 61000-2-9:1996. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy IEC 1000-2-9:1996 byl schválen CENELEC jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tato norma je částí řady IEC 1000 podle následující struktury: Část 1: Všeobecně, část 2: Prostředí, část 3: Meze, část 4: Zkušební a měřicí technika, část 5: Směrnice o instalacích a zmírňování vlivů, část 6: Kmenové normy a část 9: Různé. Tento devátý oddíl IEC 1000-2 definuje prostředí elektromagnetického pulsu ve velkých výškách (HEMP), který je jedním z důsledků jaderného výbuchu ve velkých výškách. Při těchto úvahách jde o dva případy: - jaderné výbuchy ve velkých výškách, - jaderné výbuchy v malých výškách. Pro civilní systémy je jaderný výbuch ve velkých výškách nejdůležitějším případem. Při něm se ostatní efekty jaderného výbuchu, jako je tlaková vlna, otřesy půdy, tepelné a jaderné ionizující záření, nevyskytují na úrovni země. Elektromagnetický puls spojený s jaderným výbuchem však může způsobit poruchy nebo škody komunikačním, elektronickým a elektrickým přenosovým systémům a tím rozvrátit stabilitu moderní společnosti. Účelem této normy je stanovení obecných referencí pro prostředí HEMP tak, aby se vybralo realistické namáhání zařízení vystaveného účinkům HEMP pro vyhodnocení chování tohoto zařízení. Norma se dále skládá z následujících kapitol: kapitola 2 - Normativní odkazy, kapitola 3 - Všeobecně, kapitola 4 - Definice, kapitola 5 - Popis prostředí HEMP, vyzařované parametry, dále normativní Přílohu ZA a informativní Národní přílohu NA. Problematikou možného rizika elektromagnetického záření či polí se norma nezabývá. ČSN EN 61000-2-9 (33 3432) byla vydána v prosinci 1997.

Obsah

ČSN IEC 870-1-4 Norma je identická s IEC 870-1-4:1994. Tato technická zpráva je určena pro systémy a zařízení dálkového ovládání se sériovým přenosem bitově kódovaných dat pro sledování a řízení geograficky rozlehlých procesů. Záměrem normy je stručná instruktáž o přenosových technikách, zařízeních a protokolech z pohledu jejich užití v systémech dálkového ovládání. Je tedy určena jako pomůcka k orientaci uživatelů používajících normy definované v IEC 870-5 a IEC 870-6. (Do 1. srpna 1998 v ČR nezavedeny.) Mnohem přesněji uvádí celkový přehled hodnocení výsledků, stejně jako definování a popis klíčových technických výrazů. Jsou normalizovány např.: Definice technických výrazů (kapitola 3), Základní komunikační struktury a modely protokolů (kapitola 4) a Zásady datové komunikace (kapitola 5). ČSN IEC 870-1-4 (33 4610) byla vydána v prosinci 1997.

Obsah

ČSN EN 140200 Tato dílčí specifikace předepisuje přednostní hodnoty charakteristik a jmenovitých hodnot a také kontrolní požadavky pro neproměnné výkonové rezistory hodnocené jakosti se jmenovitým zatížením do 1 000 W. Z kmenové specifikace EN 140000 vybírá příslušné zkušební metody použité v předmětových specifikacích, odvozených od této specifikace. K této specifikaci je přidružena jedna nebo více vzorových předmětových specifikací, každá vztažená číslem k CECC. Vzorová předmětová specifikace, která byla vyhotovena jak je stanoveno ve 2.5 této specifikace, tvoří předmětovou specifikaci. Takové předmětové specifikace smějí být použity pro udělení kvalifikačního schválení rezistoru a provedení kontroly shody jakosti v souladu se Systémem CECC.

Obsah

ČSN EN 932-1 Norma je českou verzí evropské normy EN 932-1:1996. Evropská norma EN 932-1:1996 má status české technické normy. Tato první část (ČSN) EN 932 uvádí metody odběru vzorků kameniva z dodávek, z přípravného a výrobního zařízení i ze skládek. Účelem odběru vzorku je získat souhrnný vzorek, který je reprezentativní a vyjadřuje průměrné vlastnosti dávky. Metody uvedené v této normě jsou také vhodné pro odběr dílčích vzorků, které se mohou zkoušet samostatně. Metody pro zmenšování vzorků jsou také uvedeny. Metody uvedené v této evropské normě jsou založeny na ručním odběru. Mohou se také použít mechanické nebo automatické způsoby odběru a zmenšování vzorků. Kritéria pro návrh a posouzení těchto zařízení jsou uvedena v příloze A. Metody uvedené v této evropské normě platí pro stavebnictví. ČSN EN 932-1 (72 1185) byla vydána v prosinci 1997. Nahradila ČSN 72 1185 z 8.10.1987.

Obsah

ČSN EN ISO 13395 Tato norma určuje metodu stanovení dusitanového dusíku (NO2-N, viz poznámku 2), dusičnanového dusíku (NO3-N) anebo sumu obou (dusitanový a dusičnanový dusík) v různých druzích vod (podzemní, pitné, povrchové a odpadní) a v hmotnostních koncentracích od 0,01 mg/l do 1 mg/l dusitanového dusíku a od 0,2 mg/l do 20 mg/l dusitanového a dusičnanového dusíku, to vše v neředěném vzorku. Používaný rozsah lze měnit změnou pracovních podmínek. POZNÁMKY 1 - Stanovení v mořské vodě vyžaduje změnit citlivost a přizpůsobit nosný roztok a kalibrační roztoky salinitě vzorků. 2 - V textu této normy jsou používány dále uvedené stručné termíny: dusitanový (N) (hmotnostní koncentrace) dusitanu, vyjádřená jako dusík dusičnanový (N) (hmotnostní koncentrace) dusičnanu, vyjádřená jako dusičnanu, vyjádřená jako dusík dusitanový a dusičnanový (N) (hmotnostní koncentrace) sumy dusitanového (N) a dusičnanového (N)

Obsah

ČSN EN 1783 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 1783:1997. Evropská norma EN 1783:1997 má status české technické normy. Tato Evropská norma specifikuje požadavky pro bezpečnost, výkonnost, klasifikaci a značení zápalek, spolu s jejich krabičkami, vhodnými pro všeobecnou publicitu bez úplaty nebo zpětně za úhradu. Udává - nezbytné zkoušky k zajištění shody s těmito požadavky, - postup vzorkování pro výběr jednotlivých zápalek a krabiček ze vzorku, - přijatelné úrovně kvality pro zápalky, zápalkové krabičky ve vzorku. Uvádí ve vztah přijatelnou úroveň kvality danou kategorií nebezpečí, a výsledek neshody porovnává s požadovanými limity. Norma je použitelná pro všechny zápalky, u kterých jsou sledovány požadavky a zkoušky podle klasifikace a definice na zkoušení zápalek. Požadavky této normy se také týkají jednoúčelových zápalek. Hodnotící požadavky, které jsou jasně neúčinné vzhledem ke specifickým vlastnostem těchto zápalek se v takovém případě nepoužijí. Norma dále obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice. kapitolu 4 - Vzorkování, klimatizace, přijatelnost a nepřijatelnost, kapitolu 5 - Vzhledová kontrola, kapitolu 6 - Výkonnost, kapitolu 7 - Ekologické a toxikologické požadavky, kapitolu 8 - Klasifikace a značení a normativní Přílohu A, B, C, D, E a informativní Přílohu F. Za pozornost stojí právě kapitola 7 - Ekologické a toxikologické požadavky. Normalizuje emise oxidu siřičitého (čl.7.1), a to tak, že zápalky musí uvolnit 7 mg oxidu siřičitého na gram hlavičkové masy. (Zkouší se podle části E 1 normativní přílohy E.) Dále normalizuje obsah těžkých kovů (čl.7.2), a to tak, že v tabulce 9 uvádí dovolená maxima obsahu těžkých kovů v zápalkách, a to v mg.kg-1. Konkrétně normalizuje tyto hodnoty: Antimon 10, Arzen 10, Baryum 400, Kadmium 20, Chrom 400, Olovo 100, Hořčík 100, Rtuť 10, Selen 10 a Vanad 100. (Zkouší se podle části E 2 normativní přílohy E.) Konečně normalizuje biologický test toxicity (čl.7.3), a to tak, že při zkouškách musí být hodnota 24h-EC(l)50, získaná použitím organismu Dafnia Magna Straus, větší mež 10 g zápalek na litr. (Zkouší se podle části E 3 normativní přílohy E. Poznámka recenzenta: Metoda je popsána v ISO 6341:1989, která do 1.4.1998 nebyla do soustavy ČSN převedena.) ČSN EN 1783 (49 4705) byla vydána v lednu 1998. Nahradila ČSN 49 4705 z 16.2.1989.