Normy

Obsah

ČSN 69 0010-4-12 Tato norma platí pro výpočet vyztužování otvorů v tlakových nádobách stabilních, pracujících s vnitřním nebo vnějším přetlakem a silami nebo momenty na hrdlech.

Obsah

ČSN EN 168100 +A1+A2 Tato dílčí specifikace se používá pro křemenné krystalové jednotky, které jsou buď zákaznického nebo standardního katalogového typu, a jejichž kvalita se prověřuje na základě schválení způsobilosti. Specifikace předepisuje přednostní jmenovité hodnoty a charakteristiky s příslušnými zkouškami a měřicími metodami uvedenými v kmenové specifikaci EN 168000 (CECC 68000), a udává obecné podmínky provedení, které se používají v předmětových specifikacích pro křemenné krystalové jednotky. Pojem přednostních hodnot se hodí přímo pro standardní katalogové položky, ne však nutně pro zákaznické výrobky.

Obsah

ČSN ISO/IEC 10181-1 Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO/IEC 10181-1:1996. Mezinárodní norma ISO/IEC 10181-1:1996 má status české technické normy. (ČSN) ISO/IEC 10181 se skládá z následujících částí: Část 1: Přehled, Část 2: Struktura autentizace, Část 3: Struktura řízení přístupu, Část 4: Struktura nepopiratelnosti, Část 5: Struktura důvěrnosti, Část 6: Struktura integrity a Část 7: Struktura bezpečnostního auditu a alarmů. Bezpečnostní struktury se zabývají aplikací bezpečnostních služeb v prostředí otevřených systémů, přičemž termín Otevřené systémy zahrnuje takové oblasti jako databáze, distribuované aplikace, ODP a OSI. Bezpečnostní struktury se zaměřují na definování prostředků pro ochranu systémů a objektů uvnitř systémů a na interakce mezi systémy. Bezpečnostní systémy se nezabývají metodologií konstrukce systémů nebo mechanismů. Bezpečnostní struktury se zabývají datovými prvky a posloupnostmi operací (ale nikoliv prvky protokolů), které jsou používány k získání určitých bezpečnostních služeb. Tyto bezpečnostní služby se mohou aplikovat na komunikující entity systémů stejně jako na data vyměňovaná mezi systémy a na data spravovaná systémy. Tato část bezpečnostních struktur: - popisuje organizaci bezpečnostních struktur, - definuje bezpečnostní pojmy, které jsou vyžadovány ve více než jedné části bezpečnostních struktur, - popisuje vzájemný vztah služeb a mechanismů identifikovaných v dalších částech struktur. ČSN ISO 10181-1 (36 9694) byla vydána v únoru 1998.

Obsah

ČSN EN 1528-3 Norma je českou verzí evropské normy EN 1528-3:1996. Evropská norma EN 1528-3:1996 má status české technické normy. Tato evropská norma se skládá z následujících částí: Část 1 - Všeobecně, Část 2 - Extrakce tuku, pesticidů a PCB a stanovení obsahu tuku, Část 3 - Metody přečišťování, Část 4 - Stanovení, konfirmační zkoušky, různé. Tato třetí část normy detailně specifikuje metody A až H určené pro čištění tuků§ nebo izolovaného tukového podílu za použití technik jako je kapalina-kapalina, adsorbční nebo gelové permeační chromatografie na koloně. Aplikační možnosti metod jsou detailně uvedeny v každé popsané metodě. Norma dále obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Podstata zkoušky, kapitolu 4 - Všeobecně, kapitolu 5 - Metoda A, kapitolu 6 - Metoda B, kapitolu 7 - Metoda C, kapitolu 8 - Metoda D, kapitolu 9 - Metoda E, kapitolu 10 - Metoda F, kapitolu 11 - Metoda G, kapitolu 12 - Metoda H a konečně informativní přílohy A a B. Principy a způsob provádění jednotlivých metod jsou podrobně popsány. Norma tedy obsahuje základní postupy pro přečišťování ke stanovení některých kontaminantů potravin významných pro hygienu výživy. ČSN EN 1528-3 (56 0016) byla vydána v únoru 1998.

Obsah

ČSN ETS 300 446 ed. 1 Tato evropská telekomunikační norma (ETS) se zabývá posuzováním radiokomunikačních a přidružených zařízení s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu (EMC). Technické specifikace týkající se anténního vstupu a emisí přes kryt rádiového zařízení lze nalézt v souvisejících normách výrobků I ETS 300 131 (1992) [3] a I-ETS 300 131 (1994) druhé vydání [4]. Tato ETS specifikuje minimální funkční způsobilost a metody měření EMC druhé generace bezšňůrových telefonních přístrojů (CT2) a přidružených zařízení. Tato ETS specifikuje vhodné zkoušky EMC, meze a kritéria funkční způsobilosti digitálních rádiových zařízení, popsaných v ETS 300 131 [3] nebo [4], provozovaných v kmitočtovém rozsahu 864,1 MHz až 868,1 MHz a přidružených pomocných zařízení. Klasifikace prostředí použitá v této ETS se vztahuje ke klasifikaci prostředí použité v kmenových normách EN 50081-1 [1] a EN 50082-1 [2] s výjimkou třídy prostředí pro vozidla, na něž se vztahuje ISO 7637 [6]. Požadavky na EMC byly zvoleny tak, aby byla zajištěna odpovídající úroveň kompatibility pro přístroje v prostředí obydlí, obchodů, lehkého průmyslu a vozidel. Úrovně však nepokrývají vyjímečné případy, které se mohou vyskytnout v libovolném místě, avšak s nízkou pravděpodobností výskytu. Tato ETS nemůže pokrývat ty případy, při nichž je potenciální zdroj interference, který produkuje jednotlivě opakované přechodové jevy nebo spojité jevy, například stanoviště radiolokátoru nebo vysílače, trvale v blízkém okolí přítomen. V takovém případě může být nezbytné použít speciální ochrany a aplikovat je buď na zdroj interference nebo na rušenou část nebo na obojí. Dodržení požadavků této ETS u rádiových zařízení neznamená dodržení jakýchkoliv požadavků, vztahujících se na používání zařízení (tj. povolovacích požadavků). Dodržení požadavků této ETS neznamená dodržení jakýchkoliv bezpečnostních požadavků. Záleží však na zodpovědnosti posuzovatele zařízení, aby jakékoliv zjištění týkající se nebezpečnosti nebo nespolehlivosti zařízení, které je výsledkem aplikace zkoušek podle této ETS, bylo zaznamenáno v protokolu o zkoušce.

Obsah

ČSN ETS 300 447 ed. 1 Tato evropská telekomunikační norma (ETS) se vztahuje na posuzování VHF FM rozhlasových vysílačů a přidružených zařízení s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu (EMC). Technické specifikace týkající se anténního vstupu nejsou součástí této ETS. Takovéto technické specifikace pro efektivní využití rádiového spektra lze nalézt v příslušných normách výrobků. Tato ETS specifikuje využitelné zkoušky EMC, zkušební metody a minimální kritéria funkční způsobilosti pro VHF FM rozhlasové vysílače pracující v kmitočtovém rozsahu 87,5 MHz až 108 MHz a pro všechna přidružená pomocná zařízení. Požadavky na EMC byly zvoleny tak, aby byla zajištěna odpovídající úroveň kompatibility pro přístroje v prostředí obydlí, obchodů, lehkého průmyslu a vozidel. Úrovně však nepokrývají vyjímečné případy, které se mohou vyskytnout v libovolném místě, avšak s nízkou pravděpodobností výskytu. Tato ETS nemůže pokrývat ty případy, při nichž je potenciální zdroj interference, který produkuje jednotlivě opakované přechodové jevy nebo spojité jevy, například stanoviště radiolokátoru nebo vysílače, trvale v blízkém okolí přítomen. V takovém případě může být nezbytné použít speciální ochrany a aplikovat je buď na zdroj interference nebo na rušenou část nebo na obojí. Dodržení požadavků této ETS u rádiových zařízení neznamená dodržení jakýchkoliv požadavků vztahujících se na používání zařízení (tj. povolovacích požadavků). Dodržení požadavků této ETS neznamená dodržení jakýchkoliv bezpečnostních požadavků. Záleží však na zodpovědnosti posuzovatele zařízení, aby jakékoliv zjištění týkající se nebezpečnosti nebo nespolehlivosti zařízení, které je výsledkem aplikace zkoušek podle této ETS, bylo zaznamenáno v protokolu o zkoušce.

Obsah

ČSN ETS 300 673 ed. 1 Tato evropská telekomunikační norma (ETS) se vztahuje na posuzování koncových zařízení s velmi malou aperturou (VSAT) a zařízení převozných pozemských stanic (TES) pro družicové shromažďování zpráv (SNG) s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu (EMC). Technické specifikace týkající se anténního vstupu a emisí z krytu zařízení pro kmitočty nad 1 000 MHz nejsou součástí této ETS. Takovéto specifické technické specifikace lze nalézt v příslušných normách výrobků týkajících se efektivního využívání rádiového spektra. Tato ETS specifikuje využitelné zkoušky EMC, meze a minimální kritéria funkční způsobilosti pro následující pozemské stanice (ES), definované v příloze B. Klasifikace prostředí použitá v této ETS odpovídá klasifikaci prostředí použité v kmenových normách EN 50081-1 1 a EN 50082-1 2 . Požadavky na EMC byly zvoleny tak, aby byla zajištěna odpovídající úroveň kompatibility pro přístroje v prostředí obydlí, obchodů, lehkého průmyslu a vozidel. Úrovně však nepokrývají vyjímečné případy, které se mohou vyskytnout v libovolném místě, avšak s nízkou pravděpodobností výskytu. Tato ETS nemůže pokrývat ty případy, při nichž je potenciální zdroj interference, který produkuje jednotlivě opakované přechodové jevy nebo spojité jevy, například stanoviště radiolokátoru nebo vysílače, trvale v blízkém okolí přítomen. V takovém případě může být nezbytné použít speciální ochrany a aplikovat je buď na zdroj interference nebo na rušenou část nebo na obojí. Dodržení požadavků této ETS u zařízení VSAT neznamená dodržení jakýchkoliv požadavků, vztahujících se na používání zařízení (tj. povolovacích požadavků).

Obsah

ČSN ETS 300 384 ed. 1 Tato evropská telekomunikační norma (ETS) pokrývá funkční požadavky na kmitočtově modulované (FM) rozhlasové vysílače provozované na velmi vysokých kmitočtech (VHF), v kmitočtovém pásmu 87,5 MHz až 108 MHz a modulovaných podle Doporučení CCIR 450-1 [1], které mají některou nosnou ve vysokofrekvenčním spektru (RF). Monofonní signály jsou vysílány podle oddílu 1 a stereofonní signály podle 2.2 (systém s pilotním tónem) Doporučení CCIR 450-1[1]. Tato ETS také pokrývá vysílání doplňkových signálů popsaných v Doporučení CCIR 450-1[1] a/nebo EN 50067[2]. Tato ETS uvažuje pouze ty technické charakteristiky, které se vztahují na vyzařovaný signál a tudíž přímo ovlivňují efektivní využití RF spektra. Pro plánování rozhlasové služby se předpokládá využití Doporučení CCIR 412-5 [3]. S cílem ochránit leteckou navigaci a komunikační služby provozované v kmitočtovém pásmu 108 MHz až 137 MHz a retranslační příjem v kmitočtovém pásmu 87,5 MHz a 108 MHz jsou začleněny meze rušivých emisí a emisí mimo pásmo specifikované na obrázcích 1 a 3. V těch oblastech, kde samotné spolehnutí se na specifikace vysílače nemůže zaručit ochranu RF spektra (například zpětnou intermodulaci), jsou vhodná doporučení pro instalované systémy popsána v Technické zprávě ETSI (ETR) 132 [8]. Hlediska elektromagnetické kompatibility (EMC) vztahující se na zařízení pokrytá touto ETS jsou uvedena v ETS 300 447 (viz přílohu E, literatura).

Obsah

ČSN EN 837-3 Tato evropská norma stanoví požadavky na membránu a membránové pouzdro (označené D resp. C, viz kapitola 12) indikačních tlakoměrů, podtlakoměrů a kombinovaných tlakoměrů a podtlakoměrů (složená měřidla), jmenovité velikosti 50 až 250 s rozsahy měření až 1 600 bar měřeného tlaku. Čtení nula bar je atmosférický tlak. 1 bar = 105 Pa. Specifikována jsou měřidla s kruhovými číselníky se soustřednými stupnicemi pro průmyslové použití. Norma obsahuje metody zkoušení výkonnosti k provedení zkoušek pro schválení typu a výrobních zkoušek. Norma platí pro měřidla vhodná pro průmyslové využití s běžnými druhy průmyslových tekutin. Neplatí pro měřidla tlaku užívaná pro kyslík nebo acetylén ani pro měřidla s elektrickými kontakty. Manometry používané při svařování, řezání a příbuzných procesech nejsou obsaženy v této normě, ale jsou specifikovány v EN 562.

Obsah

ČSN EN 60870-2-1 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 60870-2-1:1996. Evropská norma EN 60870-2-1:1996 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy IEC 870-2-1:1995 byl schválen CENELEC jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tento oddíl z IEC 870-2 platí pro systémy a zařízení dálkového ovládání založené na sériovém přenosu binárně kódovaných dat, určené pro sledování a řízení geograficky rozlehlých procesů. Tento oddíl je zároveň referenčním dokumentem pro systémy a zařízení přenosu signálů a povelů ochran a pro zařízení začleněné do systému přenosu po distribučním vedení (DLC = Distribution line carrier), které slouží pro systém automatizovaného řízení distribuční soustavy (DAS = Distribution automation system). Norma ve vazbě na různé součásti systémů uvedených výše stanovuje: a) charakteristiky napájení na které jsou tyto součásti připojeny, b) minimální požadavky na EMC vyjádřené úrovněmi zkoušek odolnosti a vyzařování. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy a rozsah platnosti, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Napájení, kapitolu 5 - Elektromagnetická kompatibilita a kapitolu 6 - Izolační výdržná napětí. Dále norma obsahuje normativní Přílohu ZA. ČSN EN 60870-2-1 (33 4620) byla vydána v březnu 1998. Touto normou společně s normou ČSN EN 60870-2-2 ze září 1998 se nahrazuje ČSN 33 4621-2-1 z dubna 1996 a příloha NA k ČSN IEC 870-1-1 (36 4600) z května 1995.

Obsah

ČSN EN 61114-2 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 61114-2:1996. Evropská norma EN 61114-2:1996 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy IEC 1114-2:1996 byl schválen CENELEC jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tato část (ČSN) IEC 1114 se vztahuje na přijímací antény pro přímé družicové vysílání v pásmu 11/12 GHz. Kmitočtové rozsahy v pásmu jsou definovány WARC BS-77 a RARC SAT-83. Účelem této části je definovat podmínky a metody měření. Tato část nestanovuje provozní požadavky. Přijímací anténa společně s SHF konvertorem tvoří venkovní jednotku družicového přijímače. Metody měření SHF konvertoru jsou popsány v IEC 1079-1 (harmonizována jako EN 61079-1, v ČR do dubna 1998 nezavedena). Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy a rozsah použití, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Vysvětlení všeobecných pojmů, kapitolu 4 - Všeobecné poznámky k měření a kapitolu 5 - Metody měření. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B a normativní Přílohu ZA. ČSN EN 61114-2 (36 7212) byla vydána v dubnu 1998.

Obsah

ČSN EN ISO 11820 Norma je českou verzí evropské normy EN ISO 11820:1996. Evropská norma EN ISO 11820:1996 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy ISO 11820:1996 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tato mezinárodní norma stanovuje metodu měření tlumičů in situ. Je použitelná při praktických aplikacích tlumičů pro akustické analýzy, pro přejímací zkoušky a podobná hodnocení. Výsledky získané v souladu s touto mezinárodní normou nelze porovnávat s výsledky laboratorních měření tlumičů v souladu s ISO 7235, částečně pro rozdílné podmínky zkoušek (jako např. rozložení zvukového pole, proudění, teplota a montážní podmínky) a částečně protože se liší definice. Tato mezinárodní norma se používá pro a) tlumiče, které jsou instalovány vcelku nebo jako jednotlivé překážky v cestě šíření hluku (např. otvory v potrubích) používané pro zdroje zvuku (stroje, budovy, zařízení jako jsou generátory poháněné plynovými turbínami, čistička, chladicí věž, ventilátor pro vytápění a klimatizační zařízení, vývěva, sací potrubí, zbraně, spalovací motor, kompresor atd.), b) všechny typy pasivních tlumičů (absorpční, resonanční, reflexní tlumiče, tlumiče výstřelů), c) aktivní tlumiče (zahrnují zesilovače a reproduktory), pokud vložný útlum pasivních tlumičů je ekvivalentní podmínkám při vypnutí/zapnutí aktivních zařízení a d) ostatní opatření nebo prostředky pro účinný útlum zvuku ve vzduchu a dalších plynech (např. součásti instalované v potrubích, žaluzie, mřížky a usměrňovače proudu. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Korekce na hluk pozadí, kapitolu 5 - Podmínky instalace, kapitolu 6 - Měřicí přístroje, kapitolu 7 - Zkoušený objekt a podmínky měření, kapitolu 8 - Postup měření, kapitolu 9 - Hodnocení, kapitolu 10 - Zaznamenávané informace a kapitolu 11 - Informace uváděné v protokolu. Dále norma obsahuje informativní Přílohy A, B, C a normativní Přílohu ZA. ČSN EN ISO 11820 (01 1671) byla vydána v květnu 1998.