Normy

Obsah

ČSN ETS 300 342-1 ed. 2 Toto druhé vydání Evropské telekomunikační normy (ETS) se vztahuje na posuzování radiokomunikačního a přidruženého zařízení z hlediska elektromagnetické kompatibility (EMC). Technické specifikace vztahující se na anténní svorky a vyzařování ze vstupu/výstupu - krytu rádiových zařízení jsou uvedeny v příslušných normách výrobků pro efektivní využití rádiového spektra. Tato ETS specifikuje vhodné zkoušky EMC, metody měření, kmitočtová pásma, meze a minimální kritéria funkční způsobilosti fáze 1 a fáze 2 pro veřejná digitální buňková pohyblivá a přenosná rádiová zařízení GSM 900 MHz a DCS 1 800 MHz, vysílající a přijímající hovor a/nebo data a pro navazující přidružená zařízení. Zařízení základnových stanic pracujících v infrastrukturách sítě jsou mimo rámec této ETS. Nicméně tato ETS zahrnuje pohyblivá a přenosná zařízení, která jsou provozována na stálém místě, kde jsou zapojena do střídavé sítě. Klasifikace podmínek prostředí použitá v této ETS se odkazuje na klasifikaci podmínek prostředí použitou v kmenových normách EN 50081-1 [1], EN 50082-1 [2], s výjimkou třídy přepravního prostředí, která se odkazuje na ISO 7637 část 1[3] a část 2[4]. Pro účely této normy ETS se pohyblivé stanice (MS) považují za radiokomunikační zařízení. Požadavky na EMC byly vybrány tak, aby zaručily odpovídající úroveň kompatibility pro přístroje v prostorech obytných, obchodních, lehkého průmyslu a přepravního prostředí. Tyto úrovně však nezahrnují extrémní případy, které se mohou vyskytnout na jakémkoliv místě, ale s nízkou pravděpodobností výskytu. Tato ETS nemůže pokrýt ty případy, při nichž je trvale přítomen potenciální zdroj interference, který produkuje jednotlivě se opakující přechodové jevy nebo spojitý jev, například radiolokátor nebo vysílač v blízkém okolí. V takovém případě je nezbytné použít zvláštní ochranu aplikovanou na zdroj rušení, nebo na rušenou část, nebo obojí. Dodržení požadavků této ETS u rádiového zařízaní neznamená dodržení jakýchkoli požadavků, týkajících se jeho použití (tj. povolovacích požadavků). Dodržení požadavků této ETS neznamená dodržení jakýchkoli bezpečnostních požadavků. Avšak je na odpovědnosti osoby posuzující dané zařízení, že jakákoli zjištění týkající se daného zařízení, která jej činí nebezpečným nebo nespolehlivým podle výsledku zkoušek provedených podle této normy, musí být uvedena ve výsledném protokolu o zkouškách.

Obsah

ČSN ETS 300 680-2 ed. 1 Tato evropská telekomunikační norma (ETS) se vztahuje na posuzování rádiových a přidružených zařízení provozovaných v občanském pásmu (CB), modulovaných v obou postranních pásmech (DSB) a/nebo v jednom postranním pásmu (SSB) s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu (EMC). Tato ETS specifikuje vhodné zkoušky EMC, metody měření, meze a minimální kritéria funkční způsobilosti rádiových zařízení (CB), modulovaných v DSB a/nebo v SSB (hovorových a/nebo nehovorových), provozovaných v kmitočtovém rozsahu (26 28) MHz a příslušných přidružených zařízení. Klasifikace prostředí použitá v této ETS se vztahuje na klasifikaci prostředí použitou v kmenových normách EN 50081-1 [4] a EN 50082-1 [5] s výjimkou třídy prostředí pro vozidla, na něž se vztahuje norma ISO 7637 [14]. Požadavky na EMC byly zvoleny tak, aby byla zajištěna odpovídající úroveň kompatibility pro přístroje v prostředí obydlí, obchodů, lehkého průmyslu a vozidel. Úrovně však nepokrývají výjimečné případy, které se mohou vyskytnout v libovolném místě, avšak s nízkou pravděpodobností výskytu. Tato ETS nemůže pokrývat ty případy, při nichž je trvale v blízkém okolí přítomen potenciální zdroj interference, který produkuje jednotlivě opakované přechodové jevy nebo spojité jevy, například radar nebo vysílač. V takovém případě může být nezbytné použít speciální ochranu a aplikovat ji buď na zdroj rušení nebo na rušenou část nebo na obojí. Dodržení požadavků této ETS pro rádiová zařízení neznamená dodržení jakýchkoliv požadavků, vztahujících se na používání zařízení (například povolovacích požadavků). Dodržení této ETS neznamená dodržení jakýchkoliv bezpečnostních požadavků. Záleží však na zodpovědnosti posuzovatele zařízení, aby jakékoliv zjištění týkající se nebezpečnosti nebo nespolehlivosti zařízení, které je výsledkem aplikace zkoušek podle této ETS, bylo zaznamenáno v protokolu o zkoušce.

Obsah

ČSN ETS 300 682 ed. 1 Tato evropská telekomunikační norma (ETS) se vztahuje na posuzování místních pagingových a přidružených zařízení, používaných v pagingových systémech soukromě vlastněných a provozovaných, s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu (EMC). Technické specifikace týkající se anténních svorek a emisí ze vstupu/výstupu-krytu rádiového zařízení nejsou v této ETS obsaženy. Tyto technické specifikace lze nalézt v normě výrobků ETS 300 224 [1]. Tato ETS specifikuje vhodné zkoušky EMC, metody měření, meze a minimální kritéria funkční způsobilosti místních pagingových zařízení, specifikovaných v ETS 300 224 [1], provozovaných na kmitočtech mezi 9 kHz a 470 MHz a přidružených pomocných zařízení. Klasifikace prostředí použitá v této ETS se vztahuje na klasifikaci prostředí použitou v kmenových normách EN 50081-1 [2], EN 50082-1 [3]. Požadavky na EMC byly zvoleny tak, aby byla zajištěna odpovídající úroveň kompatibility pro přístroje v prostředí obydlí, obchodů, lehkého průmyslu a vozidel. Úrovně však nepokrývají výjimečné případy, které se mohou vyskytnout v libovolném místě, avšak s nízkou pravděpodobností výskytu. Tato ETS nemůže pokrývat ty případy, při nichž je potenciální zdroj interference, který produkuje jednotlivě opakované přechodové jevy nebo spojité jevy, například stanoviště radiolokátoru nebo vysílače, trvale v blízkém okolí přítomen. V takovém případě může být nezbytné použít speciální ochrany a aplikovat je buď na zdroj interference nebo na rušenou část nebo na obojí. Dodržení požadavků této ETS u rádiových zařízení neznamená dodržení jakýchkoliv požadavků, vztahujících se na správu spektra nebo jakýchkoliv požadavků, vztahujících se na používání zařízení (tj. povolovacích požadavků). Dodržení požadavků této ETS neznamená dodržení jakýchkoliv bezpečnostních požadavků. Záleží však na zodpovědnosti posuzovatele zařízení, aby jakékoliv zjištění týkající se nebezpečnosti nebo nespolehlivosti zařízení, které je výsledkem aplikace zkoušek podle této ETS, bylo zaznamenáno v protokolu o zkoušce.

Obsah

ČSN ISO 9613-2 Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 9613-2:1996. Mezinárodní norma ISO 9613-2:1996 má status české technické normy. ISO 9613 sestává z následujících částí: Část 1: Výpočet pohlcování zvuku v atmosféře a Část 2: Obecná metoda výpočtu. Přílohy A a B této části ISO 9613 mají pouze informativní charakter. Tato druhá část (ČSN) ISO 9613 stanovuje technickou metodu výpočtu útlumu při šíření zvuku ve venkovní prostoru s cílem predikce hladin hluku v prostředí v určité vzdálenosti od různých zdrojů. Metoda predikuje ekvivalentní hladinu akustického tlaku A (jak je popsána v částech 1 až 3 ISO 1996) (v ČR zavedeny jako ČSN ISO 1996-1, ČSN ISO 1996-2 a ČSN ISO 1996-3), za meteorologických podmínek příznivých pro šíření ze zdrojů se známou emisí zvuku. Tato metoda je aplikovatelná v praxi pro velmi různé zdroje a prostředí. Je aplikovatelná přímo nebo nepřímo pro většinu situací týkajících se silniční nebo železniční dopravy, průmyslových zdrojů hluku, stavebních činností a mnoha jiných zdrojů hluku spojených se zemí. Neužívá se pro zvuk šířící se z letících letadel nebo zvuk z tlakových vln vznikajících v hornictví, v armádě nebo při podobných činnostech. K aplikaci metody podle této části (ČSN) ISO 9613 je potřebné znát několik parametrů týkajících se geometrie zdroje a prostředí, charakteristik povrchu země, intenzity zdroje vyjádřené hladinami akustického výkonu v oktávových pásmech ve směrech důležitých pro šíření. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Popis zdroje, kapitolu 5 - Meteorologické podmínky, kapitolu 6 - Základní rovnice, kapitolu 7 - Výpočet členů vyjadřujících útlum, kapitolu 8 - Meteorologická korekce a kapitolu 9 - Přesnost a omezení metody. Jak už bylo zmíněno norma uvádí informativní Přílohy A a B. ČSN ISO 9613-2 (01 1664) byla vydána v září 1998.

Obsah

ČSN EN 61319-1 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 61319-1:1996. Evropská norma EN 61319-1:1996 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy IEC 1319-1:1995 byl schválen CENELEC jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Norma se skládá ze tří následujících částí: Část 1: Evropa, Část 2: Japonsko a Část 3: Severní Amerika. Tato část (ČSN EN) IEC 1319 se se zabývá normalizací hodnot pro propojení a přizpůsobení družicových přijímačů pro individuální televizní a rozhlasový příjem v pásmu 10,70 GHz až 12,75 GHz. Blokové schéma na obrázku 1 ilustruje příklad konfigurace systému jehož rozhraní pokrývají následující články této normy. Aspekty bezpečnosti nejsou obsahem této části normy. Měla by se učinit opatření, aby výrobky odpovídaly příslušným předpisům. Tato část (ČSN EN) IEC 1319 se používá zejména v Evropě. ČSN EN 61319-1 (36 7621) byla vydána v září 1998.

Obsah

ČSN ISO/IEC 13346-1 Norma je českou verzí mezinárodní normy ISO/IEC 13346-1:1995. Mezinárodní norma ISO/IEC 13346-1:1995 má status české technické normy. (ČSN) ISO/IEC 13346 specifikuje formát a požadavky souvisících systémů na rozpoznání nosiče a zaváděcího bloku, na strukturu nosiče, strukturu souboru a strukturu věty pro výměnu informací na médiích mezi uživateli systémů zpracování informací. Na média musí být uskutečňován záznam tak, aby pořadí při záznamu sektorů mohlo být libovolné. (ČSN) ISO/IEC 13346 se skládá z následujících částí: Část 1 - Všeobecně, Část 2 - Rozpoznání nosiče a zaváděcího bloku, Část 3 - Struktura nosiče, Část 4 - Struktura souboru, Část 5 - Struktura věty. (Příloha A - Strategie ICB, je součástí části 4.) Tato první část ČSN ISO/IEC 13346 specifikuje odkazy, definice, notaci a základní struktury, které platí pro ostatní čtyři části. Tato část normy obsahuje tyto kapitoly: kapitola 1 - Předmět normy, kapitola 2 - Odkazy na části, kapitola 3 - Shoda, kapitola 4 - Normativní odkazy, kapitola 5 - Definice, kapitola 6 - Notace, kapitola 7 - Základní typy. Konečně obsahuje Národní přílohy NA 1, NA 2, NA 3 (informativní). Ve všech případech jde o slovníky. ČSN ISO/IEC 13346-1 (36 9330) byla vydána v září 1998.

Obsah

ČSN EN ISO 3822-4 Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 3822-4:1997. Evropská norma EN ISO 3822-4:1997 má status české technické normy. Tato čtvrtá část (ČSN) EN ISO 3822 stanovuje montážní a provozní podmínky takových armatur, které mohou být považovány za výtokové nebo průtokové ventily a kde měřený vyzařovaný hluk je způsobován průtokem vody. Norma dále obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 2 - Odkazy, kapitolu 3 - Montáž a provozní podmínky a kapitolu 4 - Protokol o zkoušce. Dále norma obsahuje normativní Přílohu A, B, C, D a informativní Přílohu E. ČSN EN ISO 3822-4 (73 0536) byla vydána v září 1998. Tato norma spolu s ČSN EN ISO 3822-1, ČSN EN ISO 3822-2 a ČSN EN ISO 3822-3 nahrazuje ČSN 73 0536 z 24.10.1988. Poznámka: ČSN 73 0536 bude zrušena až po vydání všech částí ČSN EN ISO 3822.

Obsah

ČSN 02 4460 Tato norma stanoví způsob splétání dvou konců šestipramenných ocelových lan s prameny kruhového průřezu o jmenovitém průměru nad 6 mm s nekovovou duší lana. Stejný postup se použije i pro lana s kovovou duší lana. Platí také pro opravy těchto lan. Lana se splétají za účelem vytvoření nekonečného lana, prodloužení nebo zkrácení konečného a nekonečného lana a k opravám těchto lan a tam, kde to příslušný předpis dovoluje.

Obsah

ČSN 30 0250 Tato norma stanoví technické požadavky a zkoušky pro hnací drážní vozidla (dále jen "vozidla"), určená pro hromadnou dopravu osob na trolejbusových dráhách se jmenovitým trakčním napětím 600 V nebo 750 V. Na typy vozidel schválené před vydáním této normy se vztahují technické normy platné v době jejich schvalování, pokud právní předpisy výslovně nestanoví jinak.

Obsah

ČSN EN ISO 10304-3 Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 10304-3:1997. Evropská norma EN ISO 10304-3:1997 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy ISO 10304-3:1997 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tato třetí část normy (ČSN EN) ISO 10304 určuje metodu stanovení těchto aniontů ve vodném roztoku: jodidů, thiokyanatanů a thiosíranů (kapitola 4), - siřičitanů (kapitola 5), - chromanů (kapitola 6). Po náležité úpravě vzorku (např. zředěním) a za použití vodivostního detektoru (CD), UV-detektoru (UVD) nebo amperometrického detektoru (AD) lze pracovat v rozsazích, které jsou uvedeny v tabulce 1. (Tato tabulka určuje pracovní rozsah od 0,05 mg.l-1 pro chromany, do 0,5 mg.l-1 pro siřičitany jako dolní hranici a ve všech případech 50 mg.l-1 pro horní hranici.) Norma dále obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Podstata zkoušky, kapitolu 4 - Stanovení jodidů, thiokyanatanů a thiosíranů, kapitolu 5 - Stanovení siřičitanů, kapitolu 6 - Stanovení chromanů a kapitolu 7 - Shodnost. Dále norma obsahuje informativní Přílohu A, B a normativní Přílohu ZA. ČSN EN 10304-3 (75 7391) byla vydána v listopadu 1998.