Normy

Obsah

ČSN EN 10090 Tato norma platí pro vysokolegované oceli a slitiny uvedené v tabulce 1, které se používají k výrobě sacích a výfukových ventilů pístových spalovacích motorů. Platí pro tyče a dráty válcované, dráty tažené a výkovky s povrchy uvedenými v poznámce 3 k 6.3. Tato norma neplatí pro otěruvzdorné a korozivzdorné slitiny používané k ochraně povrchu sedel ventilů. Současně platí k údajům této evropské normy všeobecné technické dodací podmínky podle EN 10021, pokud není dále uvedeno jinak.

Obsah

ČSN ISO 157 Tato norma je českou mezinárodní normy ISO 157:1996. Mezinárodní norma ISO 157:1996 má status české technické normy. Tato mezinárodní norma předepisuje metody stanovení obsahu síranové a pyritové síry v uhlí, včetně hnědých uhlí a lignitů a výpočet obsahu přítomné organické síry. Za pozornost stojí Podstata zkoušky, kde se uvádí: "Postup popsaný v této normě využívá různé rozpustnosti síranů a pyritů ve zředěné kyselině chlorovodíkové a dusičné v podmínkách zpětného toku (refluxu) tak, že mohou být převedeny do roztoku postupně za sebou a stanoveny přímo. Postup při provádění normalizované zkoušky je podrobně popsán. Norma obsahuje tyto oddíly: oddíl 1 - Obecně, oddíl 2 - Separace síranové a pyritové síry, oddíl 3 - Stanovení síranové síry, oddíl 4 - Stanovení pyritové síry, oddíl 5 - Stanovení organické síry a oddíl 6 - Přepočet na ostatní stavy a protokol o zkoušce. Dále norma uvádí informativní Přílohu A. ČSN ISO 157 (44 1370) byla vydána v dubnu 2000. Nahradila ČSN 44 1370 z 2.3.1987.

Obsah

ČSN ISO 10817-1 Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 10817-1:1998. Mezinárodní norma ISO 10817-1:1998 má status české technické normy. Norma se sestává z následujících částí: Část 1: Relativní a absolutní snímání radiálních vibrací a Část 2: Zpracování signálu. Tato první část uvádí podrobně jak získat reprodukovatelné výsledky měření, aby se umožnilo monitorování a hodnocení vibrací hřídelů podle řady (ČSN) ISO 7919. (Poznámka recenzenta: Do května 2000 byla v ČR zavedena pouze ČSN ISO 7919-1.) Jako taková se v prvé řadě zabývá měřením vibrací hřídelů velkých strojů. Tato část platí pro zařízení měřící radiální vibrace na hřídelích, a to jak pro absolutní, tak i pro relativní měření. Zahrnuje snímací zařízení, úpravu signálu, způsoby připevnění a kalibrační postupy. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Přehled zařízení pero měření vibrací hřídele, kapitolu 5 - Snímací zařízení, kapitolu 6 - Nejistoty měření, kapitolu 7 - Okolní Podmínky a kapitolu 8 - Kalibrování. Norma uvádí informativní Přílohy A a B. ČSN ISO 10817-1 (01 1418) byla vydána v květnu 2000.

Obsah

ČSN EN 10048 Tato evropská norma platí pro úzké pásy válcované za tepla, bez povlaku, ve válcovaných šířkách < 600 mm, z ocelí podle - EURONORM 85, 86, 89, 96, 132; - evropských norem EN 10025, EN 10028-2, EN 10028-3, EN 10083-2, EN 10083-3, EN 10088-3, EN 10113-2, EN 10113-3, EN 10137-2, EN 10137-3, EN 10149-2, EN 10149-3, EN 10155, EN 10207, EN 10208-2; - návrhů evropských norem prEN 10028-5, prEN 10028-6, prEN 10084 POZNÁMKA Po dohodě při objednávání lze podle této evropské normy dodávat výrobky i z jiných značek ocelí. Tato evropská norma neplatí pro široké pásy válcované za tepla a úzké pásy (s šířkou < 600 mm) vyrobené podélným dělením širokých pásů válcovaných za tepla. (Pro tyto výrobky platí mezní úchylky rozměrů a tolerance tvaru uvedené v EN 10051).

Obsah

ČSN EN 1653 Tato evropská norma stanovuje chemické složení, požadavky na vlastnosti a mezní úchylky rozměrů a tvaru pro desky, plechy a kotouče z mědi a slitin mědi pro bojlery, tlakové nádoby, výměníky tepla a zásobníky teplé vody. Jsou také stanoveny postupy odběru vzorků, zkušební metody pro ověření shody s požadavky této normy a podmínky dodávání.

Obsah

ČSN EN 12856 Tato norma specifikuje metodu vysokoúčinné kapalinové chromatografie s reverzní fází (RP-HPLC) pro stanovení acesulfamu-K, aspartamu a sacharinu v různých potravinách. Popsanou metodu je rovněž možné použít pro stanovení kofeinu, sorbové a benzoové kyseliny v potravinových materiálech. Vzorek se extrahuje nebo naředí vodou. V případě potřeby je roztok vzorku s umělými sladidly přečištěn pomocí extrakce na tuhou fázi nebo pomocí Carrezova činidla. Sladidla v testovaném roztoku vzorku jsou separována pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie s reverzní fází a stanovena spektrofotometricky při vlnové délce 220 nm. Pro různé potraviny jsou uvedeny hodnoty opakovatelnosti a reprodukovatelnosti vypočtené na základě mezilaboratorního porovnání. Mezilaboratorní testy byly provedeny pro acesulfam-K v materiálech: marcipán, bílý jogurt, ovocný jogurt, nápoj z pomerančové šťávy, kola, šlehačka a džem, pro aspartam v marcipánu, ovocném jogurtu, nápoji z pomerančové šťávy, nápoji s pomerančovou příchutí, kole, džemu a polotovaru pro přípravu koláčů, pro sodnou sůl sacharinu v materiálech: marcipán, bílý jogurt, ovocný jogurt, pomerančový džus, nápoj z pomerančové šťávy, kola, šlehačka a džem.

Obsah

ČSN EN ISO 14911 Norma určuje metodu stanovení rozpuštěných kationtů Li, Na, NH4, K, Mn, Ca, Mg, Sr a Ba ve vodě. (např. pitné, povrchové nebo odpadní). Použitelnost metody pro odpadní vody by měla být vždy prověřena.

Obsah

ČSN EN 12918 Norma určuje postup stanovení parathionu, parathion-methylu a některých dalších organofosforových sloučenin v pitné, povrchové a odpadní vodě plynovou chromatografií po extrakci. Tuto normu je možné použít i pro stanovení jiných organických sloučenin. Rozsah stanovitelných koncentrací závisí na sloučenině a na druhu vody. Obvykle se pohybuje do 1 mg/l s uváděnou mezí detekce 0,01 mg/l pro pitné vody při extrakčním poměru 1 000 : 1. Účinnost extrakce je zpravidla menší než 100 %. Strannost se mění podle extrakční účinnosti jednotlivých látek, druhu vody a použité metody.

Obsah

ČSN EN ISO 8785 Norma definuje termíny pro nedokonalosti povrchu k používání v technických dokumentech, technických výkresech, vědeckých publikacích apod. Udává do jaké míry jsou dovoleny nedokonalosti povrchu a pomáhá v určování jejich měřicích metod.

Obsah

ČSN EN ISO 9606-3 Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 9606-3:1999. Evropská norma EN ISO 9606-3:1999 má status české technické normy. Tato třetí část normy stanoví zásady, které se sledují při schvalování zkoušek svářečů pro tavné svařování mědi a jejich slitin. Termín "měď" v této normě zastupuje měď a svařitelné slitiny mědi. Schopnost svářeče plnit ústní nebo písemné instrukce a zkouška jeho zručnosti jsou důležitými podmínkami pro zajištění jakosti svařovaných výrobků. Zkouška zručnosti podle této normy závisí na metodách svařování, při kterých je třeba dodržet jednotná pravidla zkušební podmínky a používat normalizovaná zkušební tělesa. Zkušební svar může být použit ke schvalování postupu svařování a současně na prokázání způsobilosti svářeče za předpokladu, že byly splněny všechny příslušné požadavky, např. rozměry zkušebních kusů (viz /ČSN/ EN 288-2). Tato třetí část normy stanovuje základní požadavky, rozsah platnosti, podmínky zkoušek, požadavky vyhodnocení a vydání osvědčení (certifikátu) o vykonaných zkouškách pro svářeče pro svařování mědi. Norma stanovuje zkoušky svářečů pro tavné svařování mědi, stanovuje základ pro vzájemné uznávání způsobilosti svářečů zkušebními organizacemi v rozdílných oblastech jejich uplatnění. Zkoušky se vykonávají v souladu s touto normou, s výjimkou případů, kdy jsou jinou normou předepsány obtížnější zkoušky. Při zkoušce by měl svářeč prokázat, že má přiměřené praktické dovednosti a odborné znalosti (zkouška z odborných znalostí není povinná) o způsobu svařování, materiálu a bezpečnostních ustanoveních na které má mít oprávnění. Rozsah požadavků na odborné znalosti je v Příloze A. Tato norma se používá v případě, že zákazník, přejímající (inspekční) organizace anebo jiné orgány vyžadují svářečské zkoušky. Norma platí pro zkoušky svářečů pro metody tavného svařování, které se provádějí ručně nebo částečně mechanizovaně. Neplatí pro plně mechanizované nebo automatizované metody svařování (viz 5.2, kde je uveden výčet svařovacích metod, na které se norma vztahuje). Norma se vztahuje na zkoušky svářečů pro svařování polotovarů a hotových výrobků vyrobených válcováním, kováním nebo odléváním v rozsahu uvedeném v 5.4. (Tento článek se týká materiálů, a zejména vyjmenovává slitiny mědi, jichž se norma týká.) Osvědčení o zkoušce svářeče se vystavuje na základě výhradní odpovědnosti zkušebního orgánu nebo zkušební organizace. Norma se skládá z těchto kapitol: kapitola 1 - Předmět normy, kapitola 2 - Normativní odkazy, kapitola 3 - Definice, kapitola 4 - Zkratky a značky, kapitola 5 - Základní proměnné pro zkoušení svářečů, kapitola 6 - Rozsah platnosti zkoušky svářeče, kapitola 7 - Provedení zkoušek a zkoušení, kapitola 8 - Podmínky pro hodnocení zkušebních kusů, kapitola 9 - Náhradní zkoušky, kapitola 10 - Platnost zkoušky, kapitola 11 - Osvědčení o zkoušce, kapitola 12 - Označování. Tato norma dále obsahuje Přílohu A (informativní), Přílohu ZA (informativní) a Přílohu ZB (informativní). ČSN EN ISO 9606-3 (05 0713) byla vydána v srpnu 2000. Nahrazuje v ČSN 05 0710 z 18.7.1975 ustanovení týkající se zkoušek svářečů mědi a měděných slitin.