Normy

Obsah

ČSN ISO 7393-1 Norma obsahuje ISO 7393-1:1985. ISO 7393 sestává z následujících částí: Část 1: Odměrná metoda s N,N-diethyl-1,4-fenylendiaminem; Část 2: Kolorimetrická metoda s N,N-diethyl-1,4-fenylendiaminem pro běžnou kontrolu; Část 3: Jodometrická metoda stanovení celkového chloru. Tato první část ISO 7393 specifikuje odměrnou metodu stanovení volného a celkového chloru ve vodě. Mořská voda a vody s obsahem bromidů nebo jodidů představují druhy vod, které vyžadují zvláštní postupy stanovení. Metodou lze stanovit koncentrace celkového chloru, vyjádřené jako chlor (Cl2), od 0,0004 mmol.l-1 do 0,07 mmol.l-1 (0,03 mg.l-1 až 5 mg.l-1); vyšší koncentrace se stanoví po zředění vzorku. Koncentrace větší než 0,07 mmol.l-1lze také stanovit metodou ISO 7393-3. Podstata zkoušky: Čl.3.1 "Stanovení volného chloru". Přímá reakce s N,N-diethyl-1,4-fenylendiaminem (DPD) za tvorby červené sloučeniny při pH 6,2 až 6,5. Titrace odměrným roztokem síranu diamonno-železnatého do odbarvení. Čl.3.2 "Stanovení celkového chloru". Reakce s DPD v přítomnosti přebytku jodidu draselného s následující titrací podle 3.1. Postup při provádění normalizovaných zkoušek je podrobně popsán. ČSN ISO 7393-1 (75 7419) byla vydána v únoru 1995, a spolu s ČSN ISO 7393-2 (75 7419) a ČSN ISO 7393-3 (75 7419) nahradily ČSN 83 0520 část 18 z 31.5.1976.

Obsah

ČSN ISO 6439 Norma obsahuje ISO 6439:1990. Specifikuje stanovení fenolů těkajících s vodní parou (jednosytných fenolů) v pitné vodě, povrchových a odpadních vodách. Po oddělení fenolů destilací lze použít dvou modifikací metody: Metoda A (přímá spektrofotometrická metoda): tato metoda je vhodná pro stanovení fenolů ve vzorcích s koncentrací ve vodní fázi (bez chloroformové extrakce) větší než 0,10 mg.l-1, vyjádřený jako fenol. Metoda B (s extrakcí chloroformem): tato metoda je vhodná pro stanovení fenolů v koncentračním rozmezí asi od 0,002 mg.l-1 do 0,10 mg.l-1 bez zředění vzorku, jestliže se vzniklé barevné produkty koncentrují extrakcí chloroformem. Výsledky se vyjadřují jako fenol. Z kap. 4: Metoda A - Přímá spektrofotometrická metoda - vyjímáme čl.4.1 Podstata zkoušky, kde se stanoví: "Destilací se separují fenolové sloučeniny od znečištěnin a konzervačních látek. Fenolové sloučeniny těkají postupně, takže objem destilátu se musí rovnat objemu původního vzorku odebraného k destilaci. Reakcí oddestilovaných fenolových sloučenin s 4-aminoantipyrinem při hodnotě pH 10 ± 0,2 v přítomnosti v přítomnosti hexakyanoželezitanu draselného vznikají antipyrinová barviva. Měří se absorbance zbarvených roztoků při 510 nm. Výsledky se vyjadřují v mg fenolu (C6H5OH) na litr. Nejnižší dokazatelná míra odpovídá koncentraci fenolu 0,01 mg.l-1, pracuje-li se při spektrometrickém stanovení s kyvetami optické délky 50 mm a se 100 ml destilátu." Dále - ze seznamu analytických činidel - vyjímáme ustanovení čl.4.2.16.4 Chloroform. Výstraha: Chloroform je toxický a potenciálně karcinogenní. Nevdechovat jeho páry. Zabránit kontaktu s pokožkou a s očima. Je zajímavé, že jediné toto činidlo má uvedené upozornění. Není upozorněno na nebezpečí žíravin, ani jiných toxických chemikálií (např. síran měďnatý, fenol, kyseliny apod.) Z kap. 5: Metoda B - Chloroformová extrakční metoda - vyjímáme čl.5.1 Podstata zkoušky, kde se stanoví: "Fenolové sloučeniny se separují od znečištěnin a konzervačních činidel extrakcí. Fenolové sloučeniny těkají postupně, takže objem destilátu se musí rovnat objemu původního vzorku odebraného k destilaci. Fenolové sloučeniny obsažené v destilátu reagují s 4-aminoantipyrinem při hodnotě pH 10,0 ± 0,2 v přítomnosti hexakyanoželezitanu draselného za vzniku antipyrinových barviv. Tato barviva se extrahují z vodné fáze chloroformem a absorbance se měří při 460 nm. Koncentrace fenolových sloučenin se vyjadřuje v miligramech fenolu na 1 litr. Při spektrofotometrickém stanovení odpovídá nejnižší dokazatelné množství koncentraci fenolu 0,005 mg, nebo se extrahuje 50 ml chloroformu a měření se pak provádí v kyvetě optické délky 100 mm. Nejnižší dokazatelná koncentrace fenolových sloučenin, vyjádřená jako fenol, je 0,002 mg.l-1 v 500 ml destilátu. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou podrobně popsány. ČSN ISO 6439 (75 7528) byla vydána v únoru 1995 a nahradila ČSN 83 0520 část 26 z 20.5.1977, dále ČSN 83 0530 část 33 z 13.4.1979, a konečně ČSN 83 0540 část 31 z 16.3.1987.

Obsah

ČSN EN 25813 Norma je identická s EN 25813:1992. Specifikuje jodometrickou metodu stanovení rozpuštěného kyslíku ve vodě postupem podle Winklera, modifikovanou s ohledem na určité rušivé vlivy. Jodometrická metoda je rozhodčí metodou pro stanovení rozpuštěného kyslíku ve vodě. Lze ji použít pro všechny druhy vod s koncentrací rozpuštěného kyslíku v rozmezí od 0,2 mg.l-1, až do dvojnásobného nasycení vody kyslíkem (asi 20 mg.l-1), pokud se nevyskytují rušivé vlivy. Normalizována je podstata zkoušky: "Rozpuštěný kyslík ve vzorku reaguje s čerstvě vysráženým hydroxidem manganatým (vzniklým reakcí hydroxidu sodného nebo draselného se síranem manganatým). Po okyselení a oxidaci jodidu sloučeninou vícemocného manganu, která při tom vzniká, se uvolní jod v ekvivalentním poměru. Uvolněný jod se stanoví titrací thiosíranem sodným." Postup při provádění normalizované zkoušky je podrobně popsán. Mezi chemikáliemi, předepsanými pro zkoušku, je alkalický roztok jodidu s azidem sodným. U tohoto činidla je následující upozornění: "Pozor: Azid sodný je obzvláště prudký jed. Je-li známo, že nejsou přítomny dusitany, je dovoleno azid sodný vynechat." ČSN EN 25813 (75 7462) byla vydána v únoru 1995. Nahradila - spolu s ČSN EN 25814 - starší ČSN 83 0520 část 3 z 17.12.1975 a 83 0530 část 11 z 16.6.1978.

Obsah

ČSN 26 7407 Obsahem této normy je technický předpis Evropské federace pro vnitropodnikovou dopravu FEM 9.753. Čl.3.1.1, 3.2, 3.3, 3.4, 3.5, 3.6, 4.1, 4.2, 4.3, 4.4, 4.5, 4.6, 4.7, 5.5 a 5.7 této normy jsou podle § 3 zák. č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zák. č. 632/1992 Sb., závazné na základě požadavku Českého úřadu bezpečnosti práce. Tyto předpisy platí pro všechny druhy regálových zakladačů vedených po kolejnici a k nim příslušných přesuven. Z normy vyjímáme kap. 2 Konstrukce a vybavení, pravidla; která stanoví: "Zakladač musí odpovídat použitým materiálem, druhem, provedením a vybavením předpisům FEM, stavu techniky a rovněž příslušným předpisům země uživatele." Dále zaznamenáváme kap. 3 Regálové zakladače a v ní čl.3.1 Stanoviště obsluhy, čl.3.1.1 Ovládací zařízení, čl.3.1.2 Přístup a opuštění stanoviště obsluhy, čl.3.1.3 Provedení, dimenzování, stanoviště obsluhy, dále čl.3.1.4 Výstražná zařízení, čl.3.1.5 Osvětlení, 3.2 Zdvihové ústrojí, 3.2.4 Zajištění proti uvolnění lana a řetězu, čl.3.3 Pojezdové ústrojí, čl.3.3.3 Zajištění proti vykolejení, překlopení a převrhnutí, čl.3.6 Elektrická bezpečnost. Dále zaznamenáváme kap. 4 Přesuvny, a v ní čl.4.1 Bezpečnost proti klopení, kap. 5 Manipulační ulička a v ní čl.5.2 Bezpečné vzdálenosti, čl.5.6 Štítky, výstražná označení, konečně kap. 9 Zkoušky a průkaz a kap. 10 Podmínky pro řádný a bezpečný provoz zařízení. Norma končí Přílohou A (informativní), která stanoví: "V zemích Evropské federace pro vnitropodnikovou dopravu, které předpisy FEM 9.753 schválily, je tato norma závazná v celém rozsahu." ČSN 26 7407 byla vydána v březnu 1995.

Obsah

ČSN EN 26157-1 Norma stanoví mezní hodnoty pro různé druhy vad povrchu na šroubech pro všeobecné použití. Podrobně popisuje výskyt vad, druhy a tvary vad, jejich příčiny, kontrolu a zkoušení. Norma platí pro šrouby: - se závitem o jmenovitém průměru d >= 5 mm; - výrobní třídy A a B; - pevnostní třídy do 10.9 včetně, pokud v předmětových normách není stanoveno jinak. Dodatek A uvádí pokyny pro rozsah namátkové kontroly povrchových vad. Mezní hodnoty pro povrchové vady na šroubech pro zvláštní použití (např. pro strojní utahování) jsou stanoveny v ISO 6157-3 (zavedena v ČSN EN 26157-3 (02 1016)).