Normy

Obsah

ČSN 62 1115 Tato norma předepisuje metody rozkladu surových kaučuků a pryží působením kyseliny dusičné nebo směsí kyselin dusičné a sírové. Uvádí dvě metody: beztlakovou metodu A (rozklad kyselinami v otevřené nádobě) a tlakovou metodu B (rozklad kyselinami v uzavřené tlakové nádobě).

Obsah

ČSN 62 1425 Touto normou se zavádí ST SEV 3812-82 jako ČSN, jíž se pro potřeby tehdejší ČSSR (ČSFR), resp. ČR doplnil jeden článek, který se nevztahuje k ochraně zdraví. Norma RVHP určuje podmínky přípravy a vulkanizace kaučukových směsí, které jsou nutné pro hodnocení a srovnání jakosti kaučuků a výsledků zkoušení pryží. Dále určuje požadavky na zkušební zařízení. Norma neřeší, neobsahuje ani se nedotýká ochrany zdraví, a to ani pokud jde o nebezpečí práce na mísicích strojích a kalandrech, ani nebezpečí používaných chemických sloučenin. ČSN 62 1425 byla schválena 6.10.1983 a nabyla účinnosti od 1.1.1985. Nahradila ČSN 62 1425 z r.1980.

Obsah

ČSN 63 1536 Norma je překladem ST SEV 6165-88. Do normy jsou doplněna v čl.3.2, 4.3 a v bodě 1 informační přílohy doplňující ustanovení označená jako "Čs. doplněk", která se netýkají ochrany zdraví. Norma platí pro pneumatiky na osobní automobily a stanoví metodu jejich zkoušení na bubnovém zkušebním stroji při konstantním zatížení a stupňovitém zvyšování rychlosti. Norma neřeší, neobsahuje ani se nedotýká ochrany zdraví, a to ani pokud jde o nebezpečí práce na strojích. ČSN 63 1536 byla schválena 9.6.1989 a nabyla účinnosti od 1.1.1990.

Obsah

ČSN 64 0149 Norma platí pro stanovení vznětlivosti pevných materiálů v různých formách. Umožňuje srovnání charakteristik vznětlivosti různých materiálů stanovených za daných laboratorních podmínek a poskytuje orientační informaci o minimálních teplotách, které mohou způsobit vzplanutí nebo vznícení materiálů. Za pozornost stojí tyto definice: čl. 1: Vznětlivost: Schopnost materiálů zapálit se při zahřívání za zvýšených teplot. Vyjadřuje se teplotou vzplanutí a teplotou vznícení. Čl. 2: Teplota vzplanutí: Nejnižší teplota vzduchu proudícího kolem vzorku, při které dojde působením vnějšího zápalného zdroje k zapálení směsi plynných produktů rozkladu. Čl. 3: Teplota vznícení: Nejnižší teplota vzduchu proudícího kolem vzorku, při které dojde k samostatnému zapálení vzorku nebo produktů rozkladu bez přítomnosti vnějšího zápalného zdroje, projevujícímu se plamenem nebo výbuchem. Podstata zkoušky: Vzorek materiálu je zahříván proudem vzduchu o určité konstantní teplotě a konstantní rychlosti proudění a sleduje se, zda během 15 min. nedojde k vzplanutí či vznícení materiálu. Vznik plamene se zjistí vizuálně a současně sledováním průběhu teploty vzorku s časem během stanovení. Zkušební zařízení a provedení zkoušky jsou podrobně popsány. Norma obsahuje i osnovu zápisu o zkoušce. ČSN 64 0149 byla schválena 10.10.1977 a nabyla účinnosti od 1.7.1978.

Obsah

ČSN 64 0181 Tato norma je překladem ST SEV 5256-85. Předepisuje následující metody stanovení tloušťky fólií a desek: metodu stanovení tloušťky mechanickým dotykem pro hladké, nepotištěné fólie a desky (metoda A) a gravimetrickou metodu stanovení tloušťky pro všechny druhy fólií a desek (metoda B). Podstata zkoušek a jejich provedení jsou podrobně popsány. ČSN 64 0181 byla schválena 27.10.1986 a nabyla účinnosti od 1.8.1987. Nahradila ČSN 64 0181 z 17.9.1969.

Obsah

ČSN 64 0213 Norma platí pro stanovení zrnitosti sypkých lisovacích hmot tvrditelných a jiných sypkých plastů proséváním za sucha. Podstata metody: Zkouška spočívá v prosévání sypkého materiálu přes řadu sít s danou velikostí. Postup při provádění normalizované zkoušky je podrobně popsán. I když jde o relativně nerizikový pracovní postup, přesto je v úvodní části připomenuto, že "při práci podle této normy je nutno dodržovat ustanovení ČSN 01 8003". ČSN 64 0213 byla schválena 5.4.1986 a nabyla účinnosti od 1.3.1987. Nahradila ČSN 64 0213 z 27.3.1956.

Obsah

ČSN 64 0245 Norma platí pro stanovení stálosti vybarvení plastů a pryže při jejich vystavení dennímu světlu pod sklem na expozičních stanicích. Princip metody i postup při provádění normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN 64 0245 byla schválena 10.11.1978 a nabyla účinnosti od 1.1.1980. Nahradila ČSN 64 0245 z 31.12.1960.

Obsah

ČSN 64 0312 Touto normou se zavádí ST SEV 4065-83 jako ČSN, jíž se pro potřeby tehdejší ČSSR (ČSFR), resp. ČR norma RVHP nedoplňovala. Podstata zkoušky: Metoda je založena na vytlačování roztaveného polyethylenu tryskou kapilárního plastometru při dané teplotě a tlaku a následujícím stanovení součinitele narůstání na ochlazeném výtlačku v závislosti na průměru trysky plastometru. Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN 64 0312 byla schválena 30.8.1984 a nabyla účinnosti od 1.1.1986. Nahradila čl. 60 až 64 ČSN 64 3010 z 15.8.1973.

Obsah

ČSN 64 0349 Touto normou se zavádí ST SEV 3375-81 jako ČSN, jíž se pro potřeby tehdejší ČSSR (ČSFR), resp. ČR norma RVHP nedoplňovala. Norma RVHP platí pro roztoky, emulze nebo disperze polymerů a určuje metodu stanovení dynamické viskozity Höpplerovým reoviskozimetrem. Princip normalizovaného stanovení a jeho provedení je podrobně popsáno. ČSN 64 0349 byla schválena 4.11.1982 a nabyla účinnosti od 1.1.1984.