Normy

Obsah

ČSN IEC 1771 Tato norma je českou verzí mezinárodní normy IEC 1771:1995. Mezinárodní norma IEC 1771:1995 má status české technické normy. Tato mezinárodní norma stanoví postupy ověření (verifikace) a prokázání platnosti (validizace) návrhu systému dozorny pro jaderné elektrárny a poskytuje kritéria ověření a prokázání platnosti pro přidělení funkcí a pro integrovaný systém dozorny. Norma popisuje přezkoumávání a vyhodnocování pracovního prostoru dozorny, její vybavení měřícími a řídicími systémy, řídicími prostředky a dalším zařízením z hlediska inženýrské psychologie, která bere v úvahu jak požadavky systému tak i schopnosti operátora. Také se musí zjistit, vyhodnotit a provést úpravy návrhu dozorny pro opravu nesprávných nebo nevyhovujících položek návrhu. Norma je určena pro použití při navrhování nových blokových dozoren jaderných elektráren nebo při dodatečných úpravách (rekonstrukci a úpravě návrhu) stávajících návrhů dozoren. V druhém případě je třeba věnovat pozornost určení dotčených částí návrhu. Norma se má použít pro tyto části a pro jejich integraci do celé dozorny s ohledem na požadavky uvedené v kapitole 4 a v souladu s ustanoveními kapitoly.5. Norma se také může použít při navrhování jiných řídicích částí v jaderné elektrárně. Při V&V integrovaného systému člověk-stroj se doporučuje, aby se ostatní rozhraní, např. dálkové odstavení elektrárny a místní bezpečnostní panely, hodnotily současně s blokovou dozornou. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Rozsah platnosti a předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Ověření a prokázání platnosti nového návrhu blokové dozorny a kapitolu 5 - Ověření a prokázání platnosti vývojových návrhů a zpětné úpravy. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C a D. ČSN IEC 1771 (35 6626) byla vydána v srpnu 1999. Nahradila článek A.3.3 ČSN IEC 964 (35 6618 - jiné číslo normy a jiný třídicí znak) ze srpna 1998.

Obsah

ČSN EN 61847 Tato norma je českou verzí evropské normy s EN 61847:1998. Evropská norma EN 61847:1998 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy IEC 61847:1998 schválil CENELEC jako evropskou normu bez jakýchkoliv modifikací. Tato mezinárodní norma specifikuje: - podstatné netepelné výstupní charakteristiky ultrazvukových chirurgických přístrojů, - metody měření těchto výstupních charakteristik, - charakteristiky, které má výrobce těchto přístrojů deklarovat. Tato norma platí pro přístroje, splňující požadavky a, b, c: a) ultrazvukové chirurgické systémy pracující v kmitočtovém rozsahu od 20 kHz do 60 kHz, b) ultrazvukové chirurgické systémy, používané pro destrukci nebo řezání lidské tkáně, s dosažením těchto účinků při odstraňování nebo koagulaci tkáně případně bez nich, c) ultrazvukové chirurgické systémy, u nichž je ultrazvuková vlna směrována specificky navržených vedením vlny pro dopravení energie na místo chirurgického úkonu. Norma neplatí pro: - přístroje pro litotrypsii, používající mimotělně indukované tlakové impulsy, zaměřené přes kapalná vodivá média a měkké tělesné tkáně, - chirurgické přístroje používané jako součást terapeutického postupu, - chirurgické přístroje, jejichž oblasti ultrazvukové aplikace se nenachází na konci podélně vibrujícího hrotu aplikátoru a proto by nemohly odpovídat monopólovému modelu, použitému v této normě. Norma se nezabývá účinností nebo bezpečností ultrazvukových chirurgických systémů. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Rozsah platnosti a předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Seznam symbolů, kapitolu 5 - Všeobecné požadavky na měření, kapitolu 6 - Postup měření a kapitolu 7 - Deklarace výstupních charakteristik. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C a normativní Přílohu ZA. ČSN EN 61847 (36 4887) byla vydána v srpnu 1999.

Obsah

ČSN EN 140 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 140:1998. Evropská norma EN 140:1998 má status české technické normy. Tato evropská norma obsahuje minimální požadavky pro polomasky a čtvrtmasky, které jsou užívány jako součást prostředků na ochranu dýchacího ústrojí, kromě únikových a potápěčských přístrojů. Obsahuje laboratorní zkoušky a praktické zkoušky nošením pro stanovení shody s požadavky normy. Norma definuje a popisuje polomasku a čtvrtmasku takto: Polomaska: je lícnicová část, která pokrývá nos, ústa a bradu. Čtvrtmaska: je lícnicová část, která pokrývá nos a ústa. Oba výrobky jsou, za předpokladu řádné těsnosti na obličeji uživatele, prostředky na ochranu dýchacího ústrojí proti okolnímu ovzduší, a to za podmínek, že pokožka je suchá nebo vlhká a hlava se pohybuje. Dále (čl.6.13) je stanoveno, že o materiálech, které přicházejí do styku s pokožkou uživatele nesmí být známo, že způsobují podráždení pokožky nebo jinak poškozují zdraví uživatele. Dále - pokud jde o hořlavost - se v čl.6.6 uvádí, že ty části lícnicové části, které mohou být vystaveny plameni během užívání nesmí buď vůbec hořet nebo nesmí hořet déle než 5 s po odstavení plamene. Konečně za pozornost stojí v čl.6.15 normalizovaný Dýchací odpor: Dýchací odpor lícnicové části nesmí přesáhnout hodnotu 200 Pa při vdechování a hodnotu 300 Pa při výdechu, při zkoušce na umělých plících (2ř . Vdechovací odpor nesmí přestoupit 50 Pa při nepřetržitém průtoku 30 l.min-1 a 130 Pa při nepřetržitém průtoku 95 l.min-1. Hodnoty tlaku se korigují na 23 °C a 100 kPa. Norma pak podrobně popisuje zkoušky a v řadě případů popis doprovází schematickými instruktivními nákresy o provádění zkoušek. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Popis, kapitolu 5 - Označení, kapitolu 6 - Požadavky, kapitolu 7 - Zkoušení, kapitolu 8 - Značení a kapitolu 9 - Návod k použití dodávaný výrobcem. Norma dále uvádí informativní Přílohu A a Přílohu ZA. V této příloze ZA je uvedeno zejména: "Tato evropská norma byla vypracována na základě mandátu uděleného CEN Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu (ESVO/EFTA) a podporuje splnění podstatných požadavků Směrnice EU 89/686/EHS. Upozornění: Na výrobek (výrobky), který(é) je (jsou) předmětem této normy, se mohou vztahovat další požadavky a další směrnice EU. Následující ustanovení této normy podporují splnění podstatných požadavků uvedených v Příloze II, Směrnice EU 89/686/EHS. Shoda s uvedenými ustanoveními této normy je jedním ze způsobů zajištění shody se specifickými podstatnými požadavky příslušné směrnice a přidružených předpisů ESVO (EFTA)." Jde tedy o evropskou harmonizovanou normu. ČSN EN 140 (83 2211) byla vydána v srpnu 1999. Nahradila ČSN EN 140 + A1 (83 2211) z března 1994.

Obsah

ČSN EN 12526 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 12526:1998. Evropská norma EN 12526:1998 má status české technické normy. Tato evropská norma definuje termíny a značky souvisící s kladkami a koly. Prakticky každé heslo obsahuje i nákres. Česky a anglicky je uvedeno názvosloví, česky je definováno cca 100 hesel. Ve vícejazyčném slovníku jsou normalizovaná hesla i francouzsky, německy, nizozemsky, finsky, italsky a švédsky. Norma obsahuje následující kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy a rozsáhlou kapitolu 2 - Definice. Dále norma uvádí informativní Přílohy A a B. ČSN EN 12526 (91 8000) byla vydána v srpnu 1999.

Obsah

ČSN ISO 10324 Tato norma specifikuje požadavky na prezentaci údajů o fondu popisných jednotek seriálových a neseriálových publikací, s cílem prohloubit konzistentnost při sdělování a výměně informací o knihovních jednotkách. Je určena pro psaní údajů a zpráv o fondu, zpracovávaných ve vizuální formě. Ve strojem čitelných údajích budou datové prvky specifikované touto normou použitelné, avšak jejich pořadí atd. může být ve strojem čitelném záznamu odlišné. Tato norma stanoví a definuje datové prvky pro údaje o fondu popisných jednotek seriálových a neseriálových publikací na souhrnné úrovni vhodné pro vykazování knihovních jednotek jedné nebo více knihoven nebo institucí. Specifikuje obsah a posloupnost datových prvků uvnitř datových oblastí a požadavky na začlenění datových oblastí do údajů o fondu. Tato norma vyžaduje, aby údaje o fondu byly propojeny s identifikací popisné jednotky, k níž se údaj vztahuje; metoda identifikace popisné jednotky však není součástí této normy. Tato norma se používá pro údaje o fondu popisných jednotek na jakémkoliv fyzickém nosiči. Tato norma nespecifikuje způsob, kterým jsou upraveny údaje ve strojem čitelném formátu, ani nosič (nosiče) používané pro ukládání, zobrazování nebo přenos údajů o fondech. Pokyny jsou nezávislé na používaném systému katalogizačních pravidel.

Obsah

ČSN EN 303-4 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 303-4:1999. Evropská norma EN 303-4:1999 má status české technické normy. Tato evropská norma sestává z šesti částí: Část 1: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky s ventilátorem. Terminologie, všeobecné požadavky, zkoušení a značení, Část 2: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky s ventilátorem. Zvláštní požadavky na kotle s rozprašovacími hořáky na kapalná paliva, Část 3: Kotle pro ústřední vytápění na plynná paliva. Sestava kotlového tělesa a hořáku s ventilátorem, Část 4: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky s ventilátorem. Zvláštní požadavky na kotle s hořáky s ventilátorem na kapalná paliva, o tepelném výkonu nejvýše 70 kW a o největším provozním přetlaku 3 bar. Terminologie, zvláštní požadavky, zkoušení, značení, Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ručním samočinným řízením, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW. Terminologie, požadavky, zkoušení a značení a Část 6: Kotle pro ústřední vytápění s hořáky s ventilátorem. Zvláštní požadavky na kombinované kotle na kapalná paliva pro domácnost o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 70 kW. Tato čtvrtá část evropské normy platí pro kotle určené k ústřednímu vytápění v provedení s hořáky s ventilátorem na kapalná paliva do jmenovitého tepelného výkonu nejvýše 70 kW. V souladu s pokyny výrobce jsou tyto kotle provozovány buď s podtlakem ve spalovací komoře, nebo s přetlakem ve spalovací komoře. Tato norma stanoví nezbytnou terminologii, požadavky na materiály a jejich zkoušení a požadavky na značení kotlů pro ústřední vytápění. Kotle jsou určeny pro provoz s přirozeným odváděním spalin s nejvyšším přípustným přetlakem 1 bar (přetlak třídy 1) a pro otevřený nebo uzavřený vytápěcí systém s nejvyšším přípustným přetlakem 3 bar (přetlak třídy 2). Kotle jsou provozovány buď s běžně používanými kouřovody, nebo mají odvod spalin na vnější stěnu podle určení výrobce. Norma neplatí pro kotle na plynná paliva s atmosférickými hořáky, pro kotle na plynná paliva, pro kondenzační kotle na kapalná nebo plynná paliva, pro kotle s odpařovacími hořáky na kapalná paliva a pro nízkoteplotní kotle. Pro tyto kotle existují další požadavky. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 - Požadavky, kapitolu 5 - Zkoušky, kapitolu 6 - Značení a kapitolu 7 - Průvodní technická dokumentace a její rozsah. Dále norma uvádí normativní Přílohy A, B, a informativní Přílohu C. ČSN EN 303-4 (07 5303) byla vydána v červenci 1999.

Obsah

ČSN EN 60442 Tato norma platí pro elektrické opékače topinek pro domácnost a podobné účely. Účelem této normy je stanovit a definovat hlavní funkční charakteristiky opékačů topinek, které zajímají uživatele, a popsat normalizované metody pro měření těchto charakteristik. Norma se nezabývá bezpečností ani požadavky na funkci.

Obsah

ČSN EN 1065 Tato norma je českou verzí evropské normy EN 1065:1998. Evropská norma EN 1065:1998 má status české technické normy. Tato evropská norma určuje materiály, požadavky na navrhování, alternativy ochrany proti korozi společně s postupy posuzování při použití výpočtu nebo zkoušek pro seřiditelné výsuvné ocelové stojky s nekrytým nebo krytým závitem, určené pro použití na stanovištích. (Pro názornost je na obr. č. 1 uveden i nákres a popis seřiditelné výsuvné ocelové stojky.) Norma stanoví pro tyto ocelové stojky pět tříd jmenovitých charakteristických únosností. Každá třída obsahuje soubor délek při maximálním vysunutí a každá má i jiné provedení koncových přírub. Norma neplatí pro seřiditelné stojky z jiných materiálů nebo jiné konstrukce a neobsahuje údaje o používání seřiditelných ocelových stojek. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice a značky, kapitolu 4 - Třídění, kapitolu 5 - Označování, kapitolu 6 - Materiály, kapitolu 7 - Požadavky na konstrukci, kapitolu 8 - Jmenovitá charakteristická únosnost, kapitolu 9 - Posuzování, kapitolu 10 - Zkušební postupy, kapitolu 11 - Protokol o zkoušce a kapitolu 12 - Značení. Norma dále uvádí normativní Přílohy A, B, C a informativní Přílohy D a E. ČSN EN 1065 (73 8115) byla vydána v říjnu 1999.

Obsah

ČSN ISO 2631-1 Tato část ISO 2631 definuje metody měření periodických, náhodných a přechodových celkových vibrací. Uvádí základní faktory, které se kombinují při určení stupně, s jakým bude expozice vibracím přijatelná. V informativních přílohách jsou uvedeny současné názory a návody pro posouzení možných účinků vibrací na zdraví, pohodlí a vnímání a nemoc z pohybu. Uvažovaný frekvenční rozsah je - 0,5 Hz až 80 Hz pro zdraví, pohodlí a vnímání - 0,1 Hz až 0,5 Hz pro nemoc z pohybu. Ačkoliv nejsou potenciální účinky na výkonnost člověka pokryty, platí většina návodů pro měření celkových vibrací také pro tuto oblast. Tato část ISO 2631 definuje také principy vybraných metod připevnění snímačů při určování expozice člověka. Neplatí pro hodnocení jednotlivých rázů s extrémní velikostí, jaké se vyskytují při nehodách vozidel. Tato část ISO 2631 platí pro pohyby přenášené na lidské tělo jako celek z opěrných povrchů: nohy stojící osoby, zadek, záda a nohy sedící osoby nebo opěrná oblast ležící osoby. Tento druh vibrací se vyskytuje v dopravních prostředcích, na strojních zařízeních, v budovách a v blízkosti pracujících strojních zařízení.

Obsah

ČSN EN ISO 11690-3 Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 11690-3:1998. Evropská norma EN ISO 11690:1998 má status české národní normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy ISO/TR 11690-3:1997 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. V této třetí části (ČSN EN) ISO 11690 je šíření zvuku v místnosti uvažováno společně s predikcí hladin akustického tlaku a imisí hluku na pracovním místě. Detaily popisu fyzikálních jevů zahrnutých ve schématu predikce hluku jsou výrazně závislé na uvažované situaci a způsobu modelování situace. Tato závislost je mapována a je popsána metodologie predikce hluku. Jsou uvedena doporučení týkající se užití predikce pro snižování hluku v pracovních prostorech. Příklady užití metod predikce jsou uvedeny v Přílohách A až E. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Základní principy šíření zvuku v místnostech, kapitolu 5 - Predikce hluku v pracovních prostorech, kapitolu 6 - Metodologie predikce hluku v pracovních prostorech a kapitolu 7 - Další aspekty predikce hluku. Jak už bylo zmíněno norma dále uvádí Přílohy A, B, C, D, E, a F. ČSN EN ISO 11690-3 (01 1680) byla vydána v listopadu 1999.